Kolem se prohnal obrněný transportér. Kapitán Jaden zhlédl na zkušební dráhu, jak tam v sedmdesátce kličkuje mezi překážkami, projíždí výmoly, poté vrazí do jezírka s vodou a přepluje ho.
„Už se těším, až nám jeden dají do prostoru a budem ho moct rozstřílet, co říkáš?!“ potykal mu plukovník a přitom ho šibalsky dloubl pod žebra.
Kdepak, kapitán Jaden má přece jen nejlepší agenstká léta za sebou. To bývalo, když se plížil na výzvědy do cizího štábu; když chodíval pod jiným jménem a v přestrojení za civilistu všemi státy Gwiloxu. Pak ho dvakrát chytli a zemi to stálo mnoho diplomatického úsilí, aby ho získala zpět. Dnes už by se mu agenti jiných tajných služeb vysmáli do očí, všichni ho znají. V podstatě už pouze „papíruje“ přísně tajné, podílí se na vývoji zbraní, shromažďuje informace, vymýšlí kódování a hlavně předává zkušenosti mladším. Označení „agent“ je vyloženě formalita, čeká jen na odchod těch nahoře, aby se konečně vyhoupnul do skutečně vedoucí funkce. Tu a tam ho pustí k nějaké expedici na jinou planetu, občas si i zalítá a vystřelí jako velitel zásahu jednotky rychlého nasazení; nebo se zapojí do sledování podřadnější vnitrostátní mafie. Jen tak, aby se neřeklo… …protože je známo, že to Ilrase dosud baví.
***
Křížci zavření v bytě si připadali jak podvedení rukojmí. Děti se schovávali za skříň, maminky zoufale klouzali sem a tam po dlaždičkách a tátové zkoušeli vybudovat noru v měkké pohovce. Ta ubohá zviřátka si ani nepomyslela, co je to práce, postavit pro ně rozumný výběh.
To na předměstí se na zahrádce starších manželů mohli tři pracovníci pod Jadenovými příkazy strhat. Právě natahovali jemné pletivo, jímž neproleze ani mláďátko. Plot ohrazuje zahradu nejen na povrchu, ale i 0,8m do země. Dál naváželi lesní půdu, sázeli keře přivezené z křížčího ostrova a impregnovali dno jezírka. Malý dřevěný přístřešek vystlali pilinami, vyrobili napajedlo a ještě jiné věci. Za těch pět dní, než zvládli nejdůležitělší, se malí nezbedové v Ilrasově bytě pěkně navyváděli.
Ne, nechtěl je tak sužovat, ale copak to šlo jinak? Vždyť je vysadil na malé pronajaté zahrádce u městského parku, kde by mohli mít jakoustakous přírodu. Oni prolezli pod plotem a svou volnost vychutnávali plnými doušky. Poté co v poledne jednoho chytil policista mezi auty na přechodu u mateřské školky, začalo hotové rodeo. Když se zjistilo, že nejde o mládě ufonů, na což prvně myšlenky kolemjdoucích přišly, ani o žádné známé zvíře, odvezli ho na policejní stanici. Telefony chvíli zvonili všemi směry, než se situace vyjasnila. Ubohý uprchlík byl v poklidu převezen na Biologickou fakultu Ragorské univerzity. Nebýt Ilras kapitánem, asi by žluté zvířátko zůstalo nadosmrti v biologické laboratoři. Jenže u tajných se moc brzo ví o každém rozruchu, tak byl majitel divného tvorečka rázem na světě a tři nákladní automobily vojáků na stopě ostatních křížků.
V zahrádce bohužel nezůstal žádný, všichni sběhli do městského parku a blízkého okolí. Policisté hlídkovali v ulicích, vojáci pročesávali samotný park, v sídle tajné služby kostruovaly pastičky a do večera byl, kvůli Ilrasově strachu o malé, na nohou celý Ragor!
Jo, žít v novém světě není žádný med a křížkům hrozila vážná nebezpečí. Především auta, lidi a domácí zvířata. V podvečer, když lidé přišli do parku venčit psy, bylo nalezeno již pět z osmi. Vojáci poté nasadili psi vycvičené, kteří by ztracence měli jen přinést a ne chtít zakousnout a poranit, o což se vydatně pokoušeli mazlíčci domácí. Noční pátrání bohužel nepřineslo výsledky. Až ráno se k zahrádce konečně dostali dva urousaní, jejichž kožíšky byly cítit po splaškách. Posledního z osmi nenašli, podle zranění těch dvou špinavých se usoudilo, že patrně podlehl v boji se zlými kanalizačními potkany, kteří jsou samozřejmě větší a agresivnější než myšky na ostrově křížků.
Poté si uprchlíci přetrpěli pár dní zavření v bytě, až je přivítal nový domov, krásně upravená zahrádka. Majitelé o ně dobře pečovali, hráli si s nimi a na obou stranách panovala radost a spokojenost. Jen popularitu měli obrovskou, poněvadž o vojenském honu na křížky se dozvěděli sdělovací prostředky, takže se přivezení zvířátek nepovedlo utajit před obyvateli, ani před ostatními státy Gwiloxu.
***
Rakhdan Muldur, tak se jmenoval onen goblinský policista, jenž na šel prvního uprchlého křížka na přechodu u mateřské školky. Kapitán Jaden se zasadil o jeho povýšení. Rakhdan si právě vybíral zvláštní volno, také jednu z odměn za postřeh a včasnou pomoc. Procházel se, pár týdnů poté, s dětmi lesoparkem a ukazoval, kudy běhali psi a kde našli křížka, když tu náhle „Brum!“ na cestu před ně vyskočil jeden medvídek.
„Jů!“ vypískli děti a táta je musel vší silou držet, aby maličkého neumačkali. Křížek ukazoval tlapkou a hopsal tím směrem a děti za ním. Pak tichounce písknul a zpoza stromu vyběhli další čtyři, drží se za tlapky a tancují kolo-kolo. Hrají si s dětmi, které teď nemají ani pomyšlení na slíbenou cukrárnu, jen stále prosí tatínka, aby si zviřátka mohli vzít domů.
„Kdepak, myslím, že bych je měl předat kapitánu Jadenovi.“ pronesl otec rozvážně.
Ilras poděkoval za nález a přidal těch pět k ostatním sedmi do výběhu zahrady, odkud už žádný křížek nemůže utéct. Dětem ale musel slíbit, že za nimi mohou chodit, alespoň budou mít maličcí víc kamarádů, sám sem vedle své práce někdy zajít nestihl.
Nicméně nález nových v něm budil podezření. Navíc měl strach, aby někdo v těch mazlíkách neobjevil jejich moudrost a civilizační sklony. Skutečně, ti noví byli nějací chytřejší, i když to před gobliny důmyslně nedávali znát.
***
„Kapitáne Jadene?! – Podívejte se, co mi přišlo jako nový návrh zbrojního průmyslu. Bojové vozidlo Tgs-267. Osádku tvoří dva vojáci. Dvě tyto vysoce mobilní a v terénu pohyblivá vozidla mají zastat tank, přitom vyjdou asi třikrát levněji. Co tomu říkáte?“
„Hmmm…Musel bych to nastudovat, pane plukovníku. Chcete snad naznačit, že je toto jedno z možných řešení nedostatku tanků v armádě?“
„Právě proto, kapitáne… pověřuji vás, abyste nechal zhotovit simulaci bojového nasazení těchto vozidel. Postavte vždy dvanáct Tgs-267 proti šesti jakýmkoliv tankům, samozřejmě v různých terénech.“
„Ano, jistě, provedu. Ovšem protitankové rakety vozidla Tgs lze použít právě proti tankům. Ale hlavňová výzbroj bude chybět na jiné cíle…“
„Ty dvě raketnice jsou univerzální, s nabíjením různých druhů raket. Samozřejmě vám dám dost času, abyste to nastudoval.“
„Ano, pane, dovolte mi odejít…“
„…počkejte ještě! Jak to jde s křížky?“
„Brum, dobře! … Éémmh..“ zakryl si ústa a zatvářil se trapně. „Tedy dobře…chtěl jsem říct. … Stále jste mi neprominul to selhání, pane…?“
„No, musím říci, že mi to nedělá radost. Všichni nemuseli vědět, že je máme. Vy z nich ale naštěstí v očích veřejnosti děláte domácí mazlíčky, dokonce i já přestávám věřit tomu, že by měli nějaké vojenské využití. Jak to tedy jde s výcvikem?“
„Ti noví křížci jsou schopnější a mají větší výdrž, z vojenského hlediska daleko lepší. Včera večer jsem zjistil, že jsou vycvičení, umí kupříkladu přejít ulici. Mašlička si sám najde přechod, rozhlédne se, když nic nejede, tak přejde. Rovněž jsem s pomocí klubu zahrádkářů sbíral brouky. Pustíte je do zeleniny a nosí vám do skleničky všechen hmyz, co tam najdou. Dokonce jsem je po chvíli naučil, aby přinášeli jenom housenky.“
„Doufám, že Ragorská armáda nebude mít co do činění s housenkama…“ poznamenal skepticky plukovník.
Ilras se pousmál. „Pochopte, pane, že všechno jde pomalu, výcvik chce trpělivost. Tlapička, ten nejchytřejší, mi na povel umístí šišku po zahradě, kam mu poručím. Zatím jen ve známém terénu…“
„Vidím, že ti noví jsou skutečně schopnější, než těch pár nekňubů, co jste s sebou přivezl, kapitáne. Ale pořád mi nejde do hlavy, kde se tady vzali…“
„Již jsem to zjistil, pane.“
„Opravdu?“ vykulil oči plukovník.
„Ano, ale nechal bych to přísně tajnou informací…“ Pomalu z kapsy vytáhl zmuchlaný papír. „To jsem měl u Trandigových, majitelů zahrady. Prý mi to přinesl ,nějaký kolega s plnovousem‘, sdělili mi.“
„Proboha - ten podlý agent si nedá pokoj!“ vyštěkl plukovník, když spatřil dopis, „A jak je informovyný, krucipísek! … Kudy myslíte, že se sem dostal?“
„Asi přes orky. Možná až od Surveovanů, vlastní lodí, mám pocit. Zjistil jsem, že někoho takového zahlédli tábořit v pahorkách Id-fruki. Chodil pěšky, teď už ale zmizel.“
***
V Ragoru, 11.5. 14NL
Vážený pane kapitáne Ilrasi Jadene!
Dozvěděl jsem se o vaší nehodě a je mi též líto křížka, jež zahynul v nerovném boji s potkany. Abyste nebyl smutný, posílám vám nějaké, jimž se vaše dobrá zahrádka určitě stane útulným domovem. Pečujte o ně s láskou i radostí, a dokud si je pořádně neochočíte, dávejte pozor, aby neutekli.
S přáním chovatelských i pracovních úspěchů
Váš přítel
Edwin Krau – Děda
