název série: Ledový žár - Kapitola 8.
název kapitoly: Dvířka do tmy I.
autor: marcella
email: [email protected] ***
Bylo to krátce před vánoci, když tajemný lektvar, rodící se v šestihranu ve Snapeově pracovně, začal vyžadovat víc péče než kdykoli dřív. Profesor Snape, který se po minulých dobrodružstvích už poněkud vzpamatoval, raději přespával tady na staré kožené pohovce a několikrát za noc vstával, aby se přesvědčil, že zářivě zlatavé substanci uvnitř nádoby nic nechybí. Pečoval o ni jako o čerstvě narozené dítě. Působil unaveně a jeho rysy byly strhanější než kdy dřív, ale vždy tak pichlavé oči mu občas zasvitly tichým uspokojením. Velká chvíle měla už brzy nastat. Hodiny lektvarů, kterým se dříve věnoval s takovou pečlivostí, mu teď byly téměř přítěží. Zejména studenti prvního ročníku, kteří toho zatím moc neuměli na to, aby dokázali pracovat samostatně a nevyhodit přitom učebnu do povětří, odnášeli stále více jeho netrpělivost. ***
"Pottere, jak to nakládáte ty dýmněnky? Nevzpomínám si, že bych vám říkal, že je máte držet v kapesníku!" Harry se nevraživě podíval na profesora a pak štítivě uchopil polomrtvou housenku, ze které odkapával šedozelený sliz, mezi dva prsty. "A tu lavici bude čistit kdo, Longbottome?" Profesor stál před jejich kotlíky a nehodlal se hnout. Neville tedy rukávem otřel pokapanou lavici a chystal se pokračovat. Snape mu vytrhl baňku z ruky právě když se do ní chystal přilít žluč z jezerní chobotnice. Část žluči skončila na profesorových botách a pomalu do nich propalovala díry. "Tohle je hnědá, Longbottome? Vy jste se ještě nenaučil znát barvy? Ne že by mě to u vás překvapovalo. Pět bodů Nebelvíru dolů. A dalších deset...Reparo!...za pokus o zničení mých bot." I když téměř jen šeptal, slyšela ho bezpečně celá třída. Nevillovi se chvěly koutky úst, jak přemáhal pláč. Profesorovou oblíbenou kratochvílí bylo deptat ho ve svých hodinách tak dlouho, dokud se nesesypal. Většinou pak odpoledne trávil na ošetřovně pitím posilujícího lektvaru. ***
Právě se usilovně snažil krájet hlísty na přesně stejná kolečka, hlavně aby Snapea, který stále trčel nad ním a upíral mu nevraživý pohled na zátylek, nerozzlobil, když ucítil, jak mu do klína přistálo krvavé oko z ježíka. Bezpochyby je hodil Draco Malfoy, který se teď nepříčetně dusil smíchy ve vedlejší lavici. Neville zrudl. Co teď? Opatrně oko sebral ze svých kalhot /pomalu se na nich začínala rozpíjet skvrna/ a chtěl je nenápadně zahodit stranou. Snapeova ruka však byla rychlejší. Pevně sevřel jeho zápěstí a zasykl: "Tak tohle snad ne!!! Po kom jste to chtěl hodit? Po panu Goylovi? Nebo že by cílem byl pan Grabe? Patnáct bodů!" ***
Harry to všechno viděl, ostatně měl s očima z ježíka ve svém kotlíku už také své zkušenosti: "On to nikam neházel!! To Malfoy hodil po něm." "Pět bodů za vykřikování! Na nic jsem se vás neptal." Harry si to nenechal jen tak líbit: "Ale on začal opravdu Malfoy. Neville za nic nemůže!" "Pottere!!!" Snapeův hlas nabral takový tón, že se nejbližší studenti od Harryho odklonili. Neville už marně přemáhal vzlykot. Ať udělal cokoli, vždycky to bylo špatně. "Vidím, že jste nepoučitelný. Ale někdo do vás alespoň základní disciplínu vpravit musí. Jinak byste na to v životě těžce doplácel..." jízlivým hlasem pronesl Snape. "Většina učitelů vám nezdravě nadržuje, ale já vám kašlu na to, jestli lítáte na koštěti líp než ostatní. Už proto, že váš otec byl stejný - namyšlený, nezodpovědný, drzý fracek!" Harry už se neudržel: "Co si to dovolujete říkat o mém tátovi!!! Nesaháte mu ani po kotníky!!!! Zatím co on bojoval proti Voldemortovi /třída se při vyslovení tohoto jména zachvěla/, vy jste..." "DOST!!!!!!!!" ten výkřik proťal vzduch jako rána bičem. Studenti se bezděky přikrčili. I Harry si uvědomil, že tohle možná trošičku přehnal. "Vypadněte!!!" rozvzteklený Snape napřáhl ukazovák ke dveřím. Harry vystřelil ze svého místa okamžitě, dřív, než mu srazí další body nebo ho nějak ošklivě prokleje. ***
Jakmile byl Harry ze dveří, Snape se posadil za katedru a snažil se uklidnit. Měl na sebe vztek, že se nechal tak unést. Neměl Harryho vyhazovat z učebny, jestli ho na chodbě uvidí Brumbál, mohl by to považovat přinejmenším za porušení slibu, který na něm vynutil. A do konfliktu s ředitelem školy se teď Snape chtěl dostat ze všeho nejmíň. Na druhou stranu otevřít dveře a zavolat Harryho zpět taky nemohl - i když se mu v poslední době dařilo čím dál tím hůř, nějaké zbytky hrdosti v něm ještě zůstaly. A ještě něco - to, co si Potter dovolil říct: vždyť ho de facto obvinil, že patří k vrahům jeho otce. To zabolelo.... i po tak dlouhé době. A Harry není zas tak malý kluk, aby nemohl pochopit rozdíl mezi pouhým citem-nenávistí a snahou někoho zabít. Bezděky zalitoval, že se s ním nemůže vypořádat jako rovný s rovným. A nebo že by snad... jeho úzké rty rozvlnil slabý, potměšilý úsměv. Jen až mu Harry poskytne záminku... a to dlouho trvat nebude.... ***
Po chvíli přistoupil k Dracově lavici: "Pane Malfoyi, je to pravda, že brzy přijede do Bradavic váš otec?" Studenti k němu udiveně vzhlédli. Skoro ho nepoznávali, jak najednou dovedl vyladit hlas do příjemna. Draco se napřímil: "Ano, přijede mě navštívit. Chce mě vzít do Prasinek na malý výlet." pronesl hrdě a povýšeně se rozhlédl kolem. Snape se maličko zamračil: "Vlastně jste povinen se mně nejdřív zeptat, jestli tam smíte, Malfoyi. Ale že jste to vy - takový vzorný student, povolení se samozřejmě uděluje." Hermiona se s opovržením podívala na Dracův kotlík. Tekutina v něm byla ještě zelenější než Nevillova. Tak jakýpak vzorný student! ***
Odpoledně uběhlo a večerní šero se rozlézalo hradními kouty. Rozmrzelý profesor Snape chvátal postranní chodbou do Brumbálovy pracovny - podat trapné každotýdenní hlášení o tom, jak "hlídá" Harryho Pottera. Myslel si něco o tom, že vzhledem k tomu, že výše zmiňovaný je ještě stále živ, nemusel by Brumbál na pozdní návštěvě tak bazírovat. Vystoupal schody k třetímu patru, a co čert nechtěl, málem narazil do vesele se zubící postavičky v červeném famfrpálovém hábitu. ***
"Pottere!!!" vypěnil, a zároveň stěží skryl radost z nechtěného setkání. Správně hádal, když tušil, že příležitost k vyrovnání účtů tu bude co nevidět. "Co tady chcete, copak nevíte, kolik je hodin?" tohle řekl už tišeji, ale o nic méně jízlivě. Už zase se ovládal a neměl zájem na přivolání nechtěných svědků. "Já... totiž... jen tak se procházím." koktal Harry a myslel na to, že musí nějak dostat Snapea pryč odsud. Fred a George se tu každou chvíli zase někde vynoří, a i když se bavili tím, že Harry nemohl odhalit, odkud přicházejí, nebylo jisté, že by Snapeovi unikli. "Tak vy se procházíte. V jedenáct večer." odtušil profesor. "Vy jste nečetl školní řád?" Harry neměl pocit, že by tu někdo stál o jeho odpověď. "Takže když budu hodně mírný, protože na tak protekčního studenta jako jste vy musí být mírný každý, že," ušklíbl se "srazím za vás Nebelvíru jen deset bodů za to, že nejste v ložnici a dalších deset za to, že máte dost drzosti na to, abyste mi lhal." Harry pořád neměl dojem, že by teď bylo vhodné něco říkat. Snape byl jiného názoru. "Snad se dočkám vysvětlení, ne?" zasykl výhružně a udělal několik kroků směrem k němu. Harry začal couvat, ale tím směrem byla skříň, ačkoli by byl přísahal, že předtím tam nestála. Slabý šelest za zády donutil Snapea, aby se otočil. Weasleyovi kluci už nestihli utéct. "Kde jste se tu vzali!!!" Pro freda a George bylo dost obtížné tvářit se, jako že sem spadli odněkud ze stropu, ale svou cestu vyzradit za žádnou cenu nechtěli. "Takže nic? Nedozvím se to?" ujistil se profesor a na tváři mu zahrál zlomyslný úsměšek. "Vidím, že máte rádi dobrodružství. Co byste řekli takové malé noční bojové hře?" ***
Hůlkou opsal oblouk a ve zdi se objevila dvířka, která tam předtím nebyla. Potom těm třem nesmlouvavě pokynul dovnitř. Díval se, jak nejistě vstoupili a tápou ve tmě. Z kapsy vytáhl lahvičku s omlazujícím lektvarem. ***
