Ash'raen'shina měla hlavu položenou na mohutné hrudi muže, svého manžela. Jak to vždy dělávala, než usnula nebo když se vzbudila, poslouchala tlukot silného srdce, jehož rytmus jí dodával pocit bezpečí a síly. Věděla, že spící muž je jako skála, pevný a neoblomný. Po jeho boku se cítila dobře a on ji vždy ochránil a vždy se jí zastal. Když byla s ním, nemusela se bát, že ji lidé budou urážet kvůli jejímu temnoelfskému původu, všichni se k ní v té chvíli chovali slušně a přátelsky. Jeho postava vzbuzovala autoritu a nikdo se nechtěl vystavit jeho hněvu. Paže temné elfky objaly mužův hrudník ještě pevněji a Ash'raen'shina zavřela oči.
A v té samé chvíli se začala probouzet...
Tmavovláska pomalu a s nelibostí zvedla víčka. Po dlouhé době, kdy ji sužovaly noční můry a kdy se děsila spánku s vědomím, že se probudí zpocená a vystrašená, se jí zdál příjemný, ničím nezkažený sen. Vlastně to byla krásná vzpomínka, uvědomila si. Vzpomínka na časy, které jsou už dlouho pryč.
Nicméně byla šťastná, že alespoň ve snu se mohla znovu setkat se svým milovaným Valdrusem.
Protáhla se a posadila se. Zamžourala ven a zjistila, že slunce stojí výš, než si původně myslela. To jsem spala tak dlouho?
Docela ji udivilo, že ji nikdo z jejích nových přátel nepřišel vzbudit. Domnívala se, že Mierhal nebo Hirn budou spěchat, ale zjevně to nebyla pravda. Po chvíli vstala a zatočila se na špičkách prstů. To ráno měla skvělou náladu. Tak skvělou, jak už dlouho ne. Její včerejší taneční vystoupení se zjevně všem divákům velice líbilo a ji pohyb i ocenění velice vzpružily. Konečně dělala to, co ji v životě nejvíce bavilo. Tančila.
V otroctví sice Temnému pánovi také tančila, ale to bylo něco úplně jiného. Tanec před Razrashovýma očima byl pro ni plný strachu a beznaděje. Bála se všeho, hlavně svého zaváhání a chyby. Její pán totiž neodpouštěl lehce. Za každou chybu se platilo. Viděla nejednoho služebníka přijít o hlavu Razrashovým mohutným mečem. I ji mnohokrát ztrestal, byl-li špatně naložen. Před ostatními nosil tmavou zbroj halící jeho tělo do neproniknutelného závoje temna. Pouze jeho oči děsily všechny kolem, dokonce i jeho nejvěrnější poddané. A slovo "poddaní" bylo důležité. Razrash neměl přátele. Ostatní byli jeho nevolníky a otroky, i když si mnozí jeho válečnící namlouvali, že to tak není.
Ash'raen'shina však dokazála podle nepatrných pohybů a náznaků poznat, jakou má její pán náladu. I přesto, že tato legendární postava plná zla, sužující Yvenin se střídavými úspěchy již tisíce let, byla pro mnohé legendou a jiní ani nevěřili, že existuje, tak temná elfka věděla, že přes všechnu jeho zlost a krutost je to pořád jen bytost, která má své nálady a emoce, třebaže pro ni nepochopitelné. A o to více se jej bála. Nikdy nevěděla, s čím může počítat. Jednou se necítila dobře a při tanci upadla a Razrash jí poslal do svého "pokoje," aby si odpočinula. Podruhé ji však nechal zbičovat jen za to, že jí ukápla slza, když se cítila bezútěšně a Temný pán si toho všimnul.
Zatřásla hlavou a odehnala od sebe chmurné vzpomínky. To ráno se cítila svěže a nechtěla upadnout do chmur. Věděla, že to není těžké.
Spěšně se oblékla a vykročila z místnosti chodbou a potom po schodech do přízemí. Většina členů družiny už seděla u dlouhého stolu a jedla bohatou snídani. Nikde zatím neviděla Hirna, Zistelu a Kirinela. Na barbarovi Jergunilovi bylo vidět, že se večer nedržel rady, aby to příliš nepřeháněl s pitím. Jednou rukou si podpíral hlavu a druhou se do sebe snažil nasoukat lžíci s míchanými vajíčky. Jeho podlité oči se na Ash'raen'shinu krátce zahleděly skelným pohledem a poté se otočily ke stolu.
"Dobré ráno, Ašreno," pozdravil Mierhal, "nejste po včerejšku unavená?"
"Vůbec ne," usmála se temná elfka. "A chtěla bych vám všem říci, že mi pořád nemusíte vykat."
Posadila se ke stolu a s chutí se pustila do jídla. Všimla si, že Durgan a Sirgis se po sobě podívali, zjevně na ní byla změna nálady vidět a její přátele to udivovalo. Bohužel tento stav bude mít jen krátké trvání, připustila si v duchu.
Gilivan si jí záměrně nevšímal, ale to jí nevadilo.
"Vypadá to, že jste do dnešního rána vykročila tou správnou nohou," řekl Sirgis.
Ash'raen'shina se na mága usmála a přikývla.
"Mohl bych do dnešního rána třeba vyskákat po hlavě, ale mě by dobře stejně nebylo," ozval se Jergunil.
Trpaslík vedle něj se zasmál. "Vyskákal?! Co to povídáš? Tys měl co dělat, aby ses sem doplazil po všech čtyřech, ty dutá hlavo."
"Vždyť o tom mluvím," zavrčel barbar.
Chvíli zavládlo mlčení a Ash'raen'shina mezitím snědla všechno, co jí přišlo pod ruku. Musela si přiznat, že pořádně nejedla už dlouhou dobu. Nešlo ani tak o to, že by neměla co, ale spíše o nechuť k jídlu. Mezitím se objevila Zistela a i ona se pustila do míchaných vajíček, stejně jako barbar.
Když všichni přítomní byli se snídaní hotovi, promluvil Mierhal. "Jestli jste se už všichni najedli, tak bych vám chtěl něco říci."
Všichni kolem stolu s očekáváním mlčeli.
"Všichni si teď půjdeme do pokojů pro své věci a hned potom se opět sejdeme tady. Nevím, jak dlouho bude tahle výprava trvat, ale možná se protáhne na několik dní, takže jsem nakoupil zásoby."
Několik členů družiny přikývlo.
"A teď ta špatná zpráva," pokračoval dobrodruh. "Protože se vydáme do kopců, rozhodli jsme se s Hirnem, že nebudeme brát koně, takže zásoby poneseme na zádech."
Jergunil zabručel něco nesrozumitelného, zatímco Durgan se ohlédl na Orguna a v hustém vousu se mu zaleskly zuby. "Já bych zas řekl, že mezka na tahání nákladu s sebou máme."
Hromotluk trpaslíkovu narážku nepochopil, ale Zistela vybuchla smíchy. Temná elfka se neubránila lehkému úsměvu, ale nechtěla ramenatého obra příliš provokovat.
"Samozřejmě počítám s tím, že Ašrenin a Zistelin náklad mezi sebe rozdělíme. A Sirgis toho také neunese tolik jako někteří z nás, takže největší část ponese Orgun, Jergunil a Durgan..."
Trpaslíkův úsměv se během okamžiku ztratil.
Mierhal se po svém příteli podíval a pokračoval: "...dále pak já, Hirn a Gilivan."
Válečník se rozhlédl po všech kolem stolu a zeptal se: "Nějaké dotazy či připomínky?"
"Jo," ozval se Orgun, "proč Kirinel nic neponese?"
"Kirinel bude několik desítek metrů před námi stopovat, nemůže být příliš zatížen."
Obr se chvíli díval na Mierhala, poté pokýval hlavou a už mlčel.
"Pojďme se nachystat," uzavřel debatu Sirgis. Vstal a jako první šel do svého pokoje. Ostatní jeho příkladu následovali.
Ash'raen'shina se vrátila k sobě, ale sama si neměla moc co chystat. Jediné, co s sebou měla, byly její dvě zbraně, jedny lehké boty, v nichž cestovala, a další, vysoké boty. Kromě toho měla ve svém báglu plášť a náhradní oblečení.
V rychlosti se převlékla do dlouhé pevné sukně, která ji však neomezovala v pohybu a vysokých kožených bot, které jí sahaly až ke kolenům. Plášť si přehodila přes záda, popadla své čepele a vrátila se do hostince.
Jak mohla tušit, byla tam první. Váhala, jestli se nemá vrátit do pokoje, ale nakonec si sedla k jednomu ze stolů a čekala. Než však sešel první z jejích přátel ze schodů, ve dveřích se objevil Hirn a Kirinel.
"Ahoj, Ash'raen'shino," usmál se Hirn, zatímco Kirinel kývnul hlavou na pozdrav.
Stopař s lukem poté kolem ní prošel dále, ale Hirn se u ní zastavil. "Vidím, že jsi připravena vyrazit. Jsi vždy tak pohotová?"
Temná elfka pokrčila rameny. "Většinou ne, ale na této cestě s sebou opravdu moc nemám." Sklopila hlavu a pohled a pokračovala: "Navíc sama jsem se trošku změnila, nebývala jsem vždy taková...rychlá"
"Já vím," přikývl Hirn. "Tvůj manžel."
Tmavovlasá žena z nějakého náhlého popudu vstala. "Podívej, Hirne, já...vím, že se možná chovám trošku odměřeně od vás všech, ale nemysli si, že jsem nafoukaná, jenom...zažila jsem moc špatných věcí, nedokážu už s ostatními jednat jako dříve. Navíc jsem...temná elfka. To je mnohde velká nevýhoda." Co to tu proboha povídám?
Ash'raen'shina v té chvíli nechápala sama sebe. Neviděla důvod, proč by se měla o těchto věcech s Hirnem bavit, ale od té doby, co mu přiznala důvod svého žalu, se v ní něco zlomilo. Cítila k němu největší důvěru, měla pocit, že je její přítel, kterému může věřit, ale zároveň zapomínala na to, že tohoto muže zná teprve dva dny. Jenom, abych neprozradila něco, čeho bych poté mohla litovat.
Hirn se jí díval upřeně do očí a poté se znovu usmál. "Neboj se, Ash'raen'shino, já si o tobě nic zlého nemyslím. Jak bych mohl? Nikdo není dokonalý, zvláště já ne."
Na chvíli se odmlčel a poté pokračoval: "Nikdy nemůžeš vědět, jestli neudělám nebo neřeknu něco, co mi pak neodpustíš, jsem taková prudká povaha."
Temná elfka mu úsměv opětovala: "To si nemyslím, připadáš mi takový...milý, Hirne. Navíc já bych ti odpustila mnohé." Její pohled se upřel ven z okna a ona potichu dodala: "Nejvíc mi vadí zrada, Hirne. Opravdová a krutá zrada lze odpustit jen těžko."
Hirnův výraz v té chvíli náhle ztvrdnul, ale toho si tmavovláska nevšimla. Když se na něj opět podívala, stále se usmíval.
"Ještě mi nikdo neřekl, že jsem milý," odvětil.
Dívali se sobě navzájem do očí, až udělal Hirn krok blíže a otevřel ústa, aby něco řekl.
V té chvíli Ash'raen'shina uslyšela zvuk kroků na schodech a otočila se.
Durganova podsaditá postava se kolébala pod tíhou výstroje, kterou strpaslík nesl na svých ramenou.
"Hele, Hirn přišel," ozval se nevrlým hlasem. "Půlku tohohle harampádí neseš ty."
Válečník vedle temné eflky se rozesmál. "Jistě, příteli, nechci po tobě, abys takový těžký náklad nesl sám, zvláště když jsi takový churavý."
Trpaslík po muži střelil výhružný pohled, ale tmavovláska vycítila, že byl hraný. Poodstoupila od Hirna a znovu si sedla na židli.
Během chvíle se všichni ostatní shromáždili v hostinci se svými věcmi. Temná elfka viděla, že družina balila různé přikrývky a deky na spaní v divočině, pochodně, lana a spoustu dalších užitečných věcí. V té chvíli jí došlo, že vlastně byla dost nedůsledná, a proto rychlá. Na druhou stranu stejně nic z těch věcí neměla.
Mierhal a Jergunil, který vypadal už o něco lépe, přinesli nakoupené zásoby jídla a každému rozdělili určitou porci. Balení netrvalo příliš dlouho, ale následovalo zkontrolování výstroje. Ash'raen'shina si připadala trošku nemístně. Seděla u stolu a rozhlížela se.
Viděla Durgana, jak čístí svou sekeru. Viděla Mierhala, který se právě snažil naskládat všechnu svou výbavu do cestovního rance, a také Hirna, který promazával svou namodralou zbroj a kontroloval pevnost řemenů na chráničích holení a paží.
Kdyby nevěděla, o co se jedná, myslela by si, že tahle družina táhne do války, i když pdobné přípravy již v minulosti zažila.
Ještě jednou se rozhlédla kolem a najednou na ni padl podivný stísněný pocit, který úplně odplavil její počáteční dobrou náladu. Proč mám jen pocit, že tohle všechno vede pouze do naší zkázy? Je to už dávno, kdy jsem se sama vydala účastnila podobné akce, třebaže nejspíše nebezpečnější. Skončí snad můj život dříve v místních kopcích než dojdu k svému cíli? A nebylo by to nakonec vysvobození? O čem to přemýšlím, vždyť jsou to jen nějací lapkové, ale přesto...proč ten špatný pocit?
Zatřásla hlavou a prudce vstala. Nikdo si její reakce nevšiml. Otočila se na patě a odešla z místnosti pryč před dveře hostince.
Nechala sluneční paprsky, aby jí hřály na tvář, a donutila se zkrotit své emoce. Věděla, že hloupé pocity nic nevyřeší. Měla by být za tuto akci vlastně ráda. Přátelství s touto družinou jen oddalovalo chvíli, kdy se bude muset rozhodnout mezi smrtí svého příele nebo vyvražděním celé vesnice. Její myšlenky se zatoulaly do velké dálky.Cítila se být pouze loutkou jednoho muže. Muže, který přivodil smrt jejího manžela, z ní udělal vystrašenou otrokyni a který jí dal ten strašlivý úkol. Chvíli tam stála bez hnutí, když ucítila na rameně dotek čísi ruky.
"Pojď dovnitř, Ash'raen'shino," ozval se Hirnův hlas. "Než vyjdeme, Mierhal nám chce ještě něco říci."
Ash'raen'shina přikývla a otočila se. Podívala se válečníkovi do očí a ten pohled jí připadal zvláštní. Měla pocit, že ví, co ten pohled znamená, ale doufala, že se mýlí. Hirn se usmál a obrátil se k odchodu do hostince. Ash'raen'shina jej následovala. Za všechno to utrpení může jen jediný muž. Razrash.
Dobrá nálada byla nadobro pryč a temné elfce se chtělo opět plakat.
Generál Terkren vystoupal po točitých schodech až na samotný vrchol vysoké věže. Jakmile vyšel ze schodiště až ven, do jeho vlasů se okamžitě opřel prudký a mrazivý vítr. Genrál si přitáhl plášť ještě blíže k tělu a vydal se směrem, kde spatřil stát vysokou postavu. Když k ní kráčel, musel obdivovat výhled, který se při pohledu z věže naskýtal. Pevnost, jejíž součástí byla i tato věž, byla vystavěna na jednom z nejvyšších vrcholků velehor. Do nedohledna se táhly špičky vrcholů a husté mraky pluly někde hluboko pod nimi. Z vojenského hlediska byla tato stavba téměř nedobytná. O to větší bylo ironií osudu, že právě zde nadešla hodina soumraku pro vítězné tažení na Yvenin. Terkren však svou pozornost zaměřil na postavu, k níž se blížil. Postavil se po jejím boku a své tělo napřímil do pozoru. Spěšně pohlédl na muže, který stál u hradeb hlásky a díval se kamsi do dálky. Generál instinktivně polknul. Musel uznat, že Razrash působil impozantním dojmem. Temné brnění se podivně "zle" lesklo a jeho mohutná postava by jistě i bez něj vzbuzovala hrůzu a respekt. Nicméně nebylo by to nic neobvyklého, jiní válečníci se mohli pyšnit vypracovaným tělem. Ale Razrash nebyl obyčejný válečník. Tento muž byl ztělesněním samotného zla. Jeho kouzelnické schopnosti byly nepřekonatelné a ani v boji muže proti muži neměl rovného. Spolu s jeho temným srdcem to tvořilo ničivou kombinaci. Terkren by se k tomuto tvorovi nikdy nepřidal, kdyby byl věděl, jaký je. Ale v té cvhíli neměl jinou možnost. Z Razrashových služeb nebylo možno vystoupit. Vyjímkou byla smrt nebo útěk. Ale nikdo nebyl tak hloupý, aby se pokoušel zradit Temného pána a utéct. Jeho hněv by mohl mít pro takového nešťastníka kruté důsledky. A generál věděl, že rychlá smrt byla tím njpříjemnějším, co by jej mohlo potkat. Proto ani on nepřemýšlel o ničem jiném než byla oddaná služba. Věděl, že pokud neudělá chybu, může být jednou dobře odměněn. Pokud chybu udělá...
"Můj pane, nerad vás ruším, ale mám velmi naléhavé zprávy."
"Poslouchám, genrále," ozval se hluboký hlas zpoza kovové helmy.
"Několik klanů orků na Yveninu se přidalo k rebelii, kterou rozpoutal Grihonrig Dutag."
"Měl jsem vědět dříve, že ten orcký černokněžík bude dělat problémy, pokud se ocitne mimo dohled."
"To jste nemohl vědět, můj pane, Dutag byl do chvíle, než jsme ztratili..."
Razrash se prudce otočil a jeho temný plášť se zavlnil ve větru. Prstem namířil na Terkrena a zahřměl: "Nepoučujte mě, generále, vím sám nejlépe, co jsem měl vědět."
Jeho chladné oči se zabodly rovnou do Terkrenových. Nešťastnému muži na zátylku stekla kapka studeného potu. Razrashův pohled snesl jen málokdo.
"Nejde jen o Dutaga, ale předtím to byl také Akh'sinar a Tevu Dukien. V téhle chvíli se nedá nikomu věřit, generále." Oči Temného pána se zúžily. "Ani vám ne."
Terkren znovu bezděčně polknul, ale nic neříkal.
"Nejhorší věc mi však provedli ta skupinka v čele s temnoelfským králem, generále. Ale již brzy bude zabit, stejně jako všichni ti, kteří mi v průběhu staletí zkřížili cestu."
Generál, přesto, že měl v ústech náhle sucho, promluvil: "Pane, máte na mysli vyslání té temné elfky? Se vší úctou k vám si nemyslím..."
Jeho krk stiskla ruka nelidskou silou a celé jeho tělo se ocitlo ve vzduchu.
"Máte pochybnosti generále, že můj tah nebyl správný?"
"Nikoliv, můj pane, chtěl jsem jen říci..." zachroptěl svíjející se muž a v další chvíli již byl na zemi.
Věděl, co Razrashe tak dráždilo. Temná elfka Ash'raen'shina byla tou tečkou, která zničila Razrashovy plány. Měla však takovou smůlu, že uvázla v jeho spárech. Terkren, tehdy ještě pouhý důstojník, si myslel, že ji Temný pán okamžitě zabije. Místo toho se ale ta žena stala jeho otrokyní a souložnicí. Pokud mohl vědět, Razrash neměl po mnoho let, možná staletí, žádnou ženu a po prohře, kterou utrpěl, našel trošku uklidnění právě v této drobné tanečnici. Byl vůči ní sice krutý a nemilosrdný, nicméně v jeho loži trávila mnoho večerů. A jednoho dne, nebylo to tak dávno, ji poslal zabít krále temných elfů. Nutil ji zabít přítele. Některé Razrashovy činy byly příliš drsné i na Terkrena, a tohle byl jeden z nich. Myslel si však, že Temný pán si není úplně jist svým rozhodnutím a také, že mu temná elfka jaksi...schází. Přece jen si zvykl mít po svém boku otrokyni, se kterou se mohl milovat. Přese všechno to byl jen muž, který možná nalezl v ženě trošku jemnosti, která mu tolik scházela. Ale to byla jen Terkrenova teorie. Nikdy se zřejmě nedozví, co se jeho veliteli honí hlavou.
"Můj pane," řekl tiše, "chtěl jsem jen říct, že ta temná elfka může také zradit."
Genrál čekal další výbuch hněvu, ale nic se nekonalo.
"A riskovat tím smrt mnoha neviných obyvatel?" odvětil Razrash.
"Možná, že pro svého přítele to udělá, můj pane."
"Jistě," řekl překvapivě klidným hlasem Razrash, "je to možné, genrále."
Jeho impozantní postava se znovu otočila k majestátním horám.
"A to je také důvod, proč jsem za ní poslal jednoho ze svých nejlepších špehů."
