„Naší společnosti se podařilo uskutečnit dávný sen. Mít energii pod kontrolou a dokázat ji skladovat, shromažďovat, mít ji v zásobě na horší časy, libovolně ji přemisťovat bez dalších nutných investic,“ president nadnárodní společnosti dokázal mluvit a rozdávat propagační letáky součastně.
Nadnárodní konsorcium IET požádalo Energetickou radu v České republice o udělení licence k prodeji, distribuci a servisu svého produktu. Převratného produktu – jak prohlašovali.
„Zapomeňte na stovky a tisíce kilometrů vedení vysokého napětí, zapomeňte na trafostanice, zapomeňte na to všechno, co hyzdí naší krajinu,“ president IET vykřikoval do sálu ke členům komise hesla jako pouťový prodejce tureckého medu. Za jeho záhy se střídaly obrazy nádherných scenérií, možná vhodných k ilustracím knihy Genesis, ale silně kýčovitě působící v kontextu energetické společnosti jednadvacátého století na přítomné posluchače.
„Podařil se nám doslova zázrak a to nepřeháním. Dokázali jsme to, o čem se jiní neodvažovali ani snít! Zkapalnili jsme elektrickou energii! Ano slyšíte dobře, zkapalnili jsme elektrickou energii. Dokážeme ji stáčet do lahví, cisteren nebo kontejnerů stejně dobře jako vodu nebo mléko. Pochopitelně do speciálních lahví nebo cisteren, tento druh kapalné energie přece jen vyžaduje určité zvláštní zacházení, ale to není problém.“
President udělal významnou pauzu, aby snad ti méně chápaví měli dost času dokončit svoje myšlenkové pochody. Poznal, že vzbudil zájem. Členové komise si mezi sebou začali šeptat.
„Představte si… ,“ počkal, až se všichni zase utiší, „pro jednu obec stačí jedna autocisterna naší energie, která tam zajede a vytočí svůj drahocenný náklad jednou týdně. A pochopitelně ekologicky, protože všechna naše vozidla budou jezdit na naší kapalnou elektrickou energii. Jedete na dovolenou k moři do kempu? I tam můžete mít komfort, na jaký jste zvyklí, stačí sebou vzít kanistr naší energie. Už žádné shánění přípojek, jste soběstační.“
A dál žvanil a žvanil. Členové komise se začali nudit, takových výstupů tu už zažili… .
President IET zmizel i se svými nohsledy a komise zůstala v sále sama. Měla rozhodnout o udělení nebo neudělení licence na kapalnou elektrickou energii. Všichni členové věděli, že IET si v České republice chce vytvořit odrazový můstek pro svoji expanzi do Evropy.
„Mě teda nenachytají, já jim souhlas nedám,“ nechal se najednou do nastalého ticha slyšet předseda komise. A tím rozhodl. V tajném hlasování byl celý projekt jednohlasně zamítnut. Demokracie je sice hezká věc, ale předseda je předseda, ten už přežil několik vlád, ten ví, jak to funguje… .
Rozhodnutí komise bylo přeneseno na papír úřednickou češtinou, připojeno kulaté razítko a nečitelný podpis. Strčeno do obálky a odesláno. Prostě vyřízeno.
Komise si balila svoje věci, její členové se chystali domů.
„Proč jste vlastně byl proti?“ zeptal se najednou nejmladší člen komise jejího předsedy.
„Mladíku, vidím že jste nic nepochopil, kdybychom na to kývli, tak by nás ekologové sežrali zaživa,“ lehce se usmál stylem Děda Vševěda.
„Myslím, že nerozumím.“
„Tak jinak mladíku,“ otcovsky začal kázat předseda, „asi jste nedával pozor. Oni přece říkali, že jejich energie je tekutá a to logicky znamená co? No to znamená, že by třeba taková televize musela mít výfuk. To je přece logické, ne?“
