12. 10 2007 – 9:00 korejského času
Neznámý ostrov – Žluté moře
Kathy se pomalu probírala ze dvoudenního spánku. Otevřela oči a spatřila nad sebou hromadu klád, palic a listů. Pak zaslechla šum deště. Uvědomila si, že se pod ní nic nehoupe. Konečně! Dokázali to, jsou pryč!
Do zorného pole vstoupila cizí neoholená tvář.
„Vítejte na ostrově,“ usmála se. Kathy se snažila pozdrav opětovat.
„Za chvilku vám Yumi přinese něco k snídani,“ muž se uchechtl. „Musíte prominout, ale je chudák jediná, která z nás šesti umí vařit, takže trošku nestíhá, ale až se zaučíme, bude to lepší!“
Kathy si zkoušela vybavit poslední vzpomínky. Zamračila se.
„Naše letadlo, něco se s ním stalo. My jsme stačili vyskočit s padákem. Viděli jsme ostrov a chtěli jsme na něm přistát, ale můj přítel,“ do očí se jí nahrnuly slzy. „Vítr ho zavál do vody a………pak se s ním něco stalo. Ta voda zabíjela!“
„Já vím,“ přikývl muž.
Kathy se posadila.
„Kde to jsem?“ zeptala se muže.
pokrčil rameny.
„Na dalším ostrově,“ odmlčel se. „Taky jsem při tom výbuchu někoho ztratil.“
„A koho?“ vyzvídala.
„Svou ženu!“ přiznal.
Kathy se znovu podívala nahoru na chatrný strop přístřešku.
„Nebojte se, nespadne to! Je to mnohem lepší než sláma a usušené chaluhy,“ usmál se.
„Jo, to doufám,“ pookřála. „Já jsem Kathy, Kathy Parsinová.
„Fred Marwick,“ potřásl jí rukou. „Tady na ostrově je nás zatím šest.“
„A co ti ostatní, co byli se mnou? Ti tu nejsou?“ zeptala se starostlivě.
„Dalších pět, ale oni ještě spí. Byli jste v hrozném stavu, když jsme vás našli na břehu.“
„A kde jsou?“
Fred ukázal směrem k útesům.
„Včera jsme tam našli docela velkou prohlubeň. Přistavěli jsme tam přístřešek, aby byla větší. Spí tam.“
Kathy zahlédla přicházející ženu. Nesla opatrně velkou konzervu.
„Á polévka se nese,“ usmál se Fred a uvolnil místo. Kathy si sedla a začala hltat horkou polévku.
„Je to jenom ze sáčku, ale zasytí.“ Fred se rozhlédl kolem. „Podívám se za našimi rybáři,“ řekl a vytratil se z Kathyina dohledu.
Jedla poprvé za čtyři dny a bylo to znát. Za chvíli běžela Yumi pro suchary.
Kathy se zotavovala rychle. Druhý den už horečně pomáhala. Ostatní z její družiny se už taky probrali, ale byli na tom podstatně hůř než ona. I tak se ale snažili dělat co nejvíc. Probírali zásoby a zpracovávali čerstvé jídlo.
Když jim Fred sdělil, co se stalo, a že venku už nejspíš zuří válka, rozhodli se, že se k nim připojí a zůstanou v bezpečí na ostrově. Všichni se také shodli na tom, že Fred by měl být prohlášen za jejich vůdce, protože zatím i navzdory tragédii, která ho poskytla zachovával chladnou hlavu a díky němu také všichni přežili.
Pravda ovšem byla, e Freda začala živit skrytá síla, která je v každém člověku a jen čeká na uvolnění. Je to touha pomstít se. Nenáviděl A-ALU a Tsenga. Chtěl aby na něj ten parchant vzpomínal z hrůzou v očích. To byla jediná věc, která ho vedla navzdory všem překážkám.
Generál Dagger hluboce přemýšlel. Zaútočí! A to co nevidět. Potřebuje větší pravomoci než jen stupeň dva! Nemohl dělat nic jiného než čekat. A-ALA byla hrozbou pro celý svobodný svět a president nedělá nic jiného, než že jenom vykládá nesmysly o nukleární válce. Vždyť k ní dojde tak jako tak! Jestli to nevidí, nemá ve svém křesle co dělat.
Začala ho nahlodávat velice zvláštní myšlenka. Zpočátku se jí vysmál, jako nesmyslné, al s postupem času si hi získávala na svou stranu.
Seděl a přemítal. Teď má vhodnou příležitost! Teď by to šlo. Ano, je si jistý! Půjde do toho!
„Sáro? Dejte vědět osmému praporu, že máme práci. Ať přijdou vyzbrojení a nachystaní do akce!“
Čas se krátil. Už zbývalo jen pár dní klidu, než začne válka. Tseng sledoval, jak stovky techniků pracují na obrovských konstrukcích. Zatímco Američani vyrábí tanky, on přešel rovnou na rakety! Až skončí, nebude Země už vůbec důležitá pro budoucnost jeho plánů.
Pozoroval, jak jeho technici přepravují obrovské komponenty do raket, aby byly co nejdříve připraveny na start. Za pár dní je začne pouštět ven. Každá z nových raket Dýka dokáže přepravit tři sta tun materiálu denně a to pouze za cenu paliva, kterého má dostatek!
Přistoupil k němu muž.
„Těšíte se, pane?“
„Ovšemže se těším,“ usmál se. „Za pár dní se nám splní naše sny a natrhneme Američanům prdel a ještě k tomu dobijeme jeden celý svět! Na takovou věc se nedá netěšit!“
Muž přikývl. I na něm bylo vidět, že se při pohledu na nové rakety chvěje. Už jenom pár dní a operace TŘI A započne!“
„Hlídejte je ať něco nezmrví,“ usmál se Tseng a kývl ven z okna. Pak odkráčel z letového střediska kosmodromu. Blázni, když si nedokážou spočítat peníze, pomyslel si. Cítil hluboké opovržení vůdči všem těm lidem, co mu poskytují finance na válku a nevidí, kam většina peněz putuje!
13. 10. 2007 – 19:47 Korejského času
Kitakjúšú – Japonsko
„Mám další zprávu od starýho,“ ohlásil Muhmad a přišel do kuchyně za Brianem. Vykukoval z okna a kouřil. Hleděl na dýmající cigaretu a vychutnával klid a mír.
„Prý máme za každou cenu pokračovat v pátrání ať se stane cokoliv!“ vzhlédl na nezřetelnou postavu ve tmě, jejíž obrysy udával jen svit měsíce. „Co to má znamenat?“
„Jak ho znám,“ spustil Brian, „Tak se chystá udělat nějakou pořádnou hovadinu!“
Muhmad vážně přikývl.
„Jinak by asi nepsal za každou cenu, že?“
„Zítra začneme prohledávat jihočínské ostrovy. Musíme najít Marwicka co nejrychleji.“
„Víš, možná ani nechce být nalezen!“
„Jak to myslíš?“ podivil se Brian.
„No, za předpokladu, že je to tak, jak si Dagger myslí, utíká před A-ALOU a ví, že mají v plánu zaútočit na USA. Chtěl bys za takových podmínek upoutat pozornost nějakého vrtulníku, který klidně může patřit A-ALA? A nebo by ses chtěl vrátit do země, která bude zanedlouho zničena válkou? Já bych se spíš zahrabal a snažil se získat co nejvíc informací!“
Brian mu dal za pravdu.
„Dobře, v tom případě bychom mu měli dát nějaký signál, že hrajeme za USA.“
„Ani to nemusí pomoct! Vem si, kolik nepříjemných otázek bude muset vysvětlovat a ještě mu hrozí, že ho ve válce zabijí! Tady je mimo dění, někde na zapadlém bezcenném ostrůvku a relativně v bezpečí!“
Brianovi nezbylo, než znovu přikývnout. Možná by se měli připravit na možnost, že i když ho najdou, nebude se s nimi chtít vrátit!
