3. 1. 2008 – 16:12 Íránského času
Okraj západní části pouště Dašte Kevír – Írán
„Tak, jsme tady! Poslední možnost! Stihneme dneska ještě kousek prohledat?“ zeptal se do éteru Brian.
Fred zakroutil hlavou.
„Radši budeme co nejrychleji hledat místo k táboření! Zase nám to bude trvat dvě hodiny a porada proběhne při měsíčku,“ řekl a napil se z čutory.
Po další hodině se náklaďák zastavil. Fred vykoukl ven. Zleva i zprava hora, mezi nimi dostatek prostoru pro tábor a pouze dvě cesty z údolí.
„Fajn,“ zařval. „Hlídku na oba kopce, čtyři muži na stranu odkud jsme přijeli, průzkumný tým dopředu! Za deset minut to tu bude zajištěné, jasné?“ seskočil z vozu a postavil se tak, aby viděl na všechny náklaďáky. „Všichni ven! Teď tu můžeme konečně vybudovat pořádnou základnu, protože odsud se už nehneme! Jestli kosmodrom není tady, nezbývá nám nic jiného, než se někde ukrýt! Proto potřebujeme zjistit, kolik zásob nám ještě zbývá! Chci alespoň třicet lidí, kteří nám to všechno pěkně setřídí.“ Hodil okem po Brianovi. „Nechceš si je potom vzít na starost, ať máme jistotu?“
„Jo, klidně,“ pokrčil rameny.
„To je fajn, alespoň budeme mít jistotu!“ usmál se Fred a otočil se zpět k mužstvu. „Sestavte šest průzkumných skupin po čtyřech! Až se vrátí ti zepředu, vydáte se obhlídnout okolí! Alespoň dva kilometry na každou stranu! Půjdete pěšky a nepozorovaně! Zbytek zatím postaví tábor a to i těm, co budou pryč! Doufám, že si rozumíme!“ podíval se na hodinky. „V sedm bude brífing, takže na to všechno máte hodinu a půl!“ věnoval jim vřelý úsměv a pak zahalekal: „Do práce!“
Vojáci se rozletěli všemi směry. Vrátila se přední hlídka se zprávou, že je tam klid. Fred je poslal zpátky, aby to hlídali. Tábořiště bylo zajištěné. Několik mužů vynosilo těžké kulomety a vytahali je na oba strmé kopce. Jejich palebný perimetr pokryje úplně všechno.
Fred vynosil z jejich náklaďáku všechny bedny. Vybalil obrovské plachty a společně s dalšími vojáky začal stavět velitelský stan. Do západu slunce chtěl, aby to nebyl jenom tábor, ale základna, která by byla schopna i odrazit nepřátelský útok.
Těsně před sedmou se začaly vracet průzkumné jednotky. Nikde nebylo ani živáčka.
Fred vylezl ze svého stanu, kde si právě skládal lůžko. Mrkl na hodinky a spustil.
„Za deset minut se všichni shromáždí u jídelny! Hlídky zůstanou tam kde jsou, někdo jim to pak všechno vyřídí, jasné?“ když viděl souhlasné přikyvování, odešel do stanu dokončit svou předchozí činnost.
Fred čekal, než se přiloudají úplně všichni. Jídelna pro to pochopitelně nestačila, ale vzhledem k tomu, že to byla jen plachta na čtrnácti trámech, pod kterou bylo místo pro necelou stovku vojáků, nebyl problém, aby ostatní poslouchali venku.
Už čekal dost dlouho. Postavil se a spustil:
„Takže abych začal!“ okamžitě se mu vybavila stará poučka, nedej znát strach ani trému. „Zítra půjdu já, Muhmad, Halasová a DuMont opět na první obhlídku okolí. Budeme pryč den, možná dva.“ Přejel pohledem těch pár, co sedělo přímo před ním. „Vidím že některé z vás to potěšilo! Zůstane tady Jenkins! Pokud se nám podaří kosmodrom najít, Brian a Halasová se vrátí a sdělí vám podrobnosti, zatímco my půjdeme obhlídnout terén. Pokud se tak stane, přesně za šest hodin od našeho vstupu dovnitř se pokusíme otevřít nákladní výtah, který je v zemi zhruba kilometr od samotné základny. Jestliže v tuto hodinu otevřený nebude, znamená to, že mise padá! Čekejte tam ještě pár hodin, kdyby se nám to ještě náhodou povedlo, ale nejpozději do druhého dne odtamtud vypadnete s náma, nebo bez nás, rozumíte?“ viděl souhlasné přikyvování. „Fajn, pokud to nenajdeme, budou opět pátrat týmy. Když ho některý z nich najde, vrátí se a opět tam půjdeme my dva! Všechno platí stejně jako u první možnosti.“ Na chvíli se odmlčel. „Nějaké dotazy?“
„Ano, proč zrovna vy dva, pane?“ zeptal se jeden muž úplně vzadu.
Fred si vzdychl.
„Ve zkrácené verzi vám můžu říct, že já jsem tam byl a znám to a Muhmad je z nás všech jediný kdo umí arabsky! Tím je to vyřešené, ne?“
Voják přikývl.
„Takže teď už zbývá jen jedna věc. Jak jsme na tom s těmi zásobami?“ otočil se Briana.
Seděl na židli a jednou rukou si podpíral hlavu. Dal se do řeči aniž by se pohnul.
„Máme vodu na šestnáct, možná až na osmnáct dní a jídlo na měsíc!“
„Takže pokud do deseti dnů nenajdeme kosmodrom, další cíl se soustřeďuje na hledání novách zásob!“ rozhodl Fred. Podíval se po ostatních, jestli mají něco na srdci. Nikdo nic nechtěl.
„Takže teď se můžete všichni pustit do večeře, budíček je pro vás v půl deváté, pro naši skupinu v šest jako minule!“
Kathy se opět bavila se svým zkoušejícím. Teď už ale začalo přituhovat. Už se jí ptal na daleko závažnější a odbornější témata ze stále se ztenčujícího kruhu.
Seděla, valchovala v puse kukuřičnou placku a poslouchala.
„Jaký je přesný nouzový postup při požáru ve vesmíru?“
„Záleží na palubním počítači, jak vyhodnotí situaci. Pokud je požár v sekci s umělou gravitací, vezmu hasící přístroj a pokusím se jej uhasit. Pokud je v malých rozměrech v sekci lodě bez gravitace, zkusím jej uhasit v závěsu za stěny. Jestliže je početnější, nasadím si skafandr a spustím nouzovou dekompresi objektu a když je požár v útrobách lodi, kam se nedá lehce dostat a je malých rozměrů, přestříkám poškozenou část izolační pěnou a zabráním tak přístupu kyslíku.“
„Dobře, funkce aerospikového motoru!“
„Obrácená zvonová tryska, vnější povrch trysky je tvořen tlakem vzduchu, z jeho klesáním se mění i tvar trysky!“ oddrmolila Kathy.
„Vypadá to, že víš vše, co budeme potřebovat! Právě jsi prošla závěrečnou prověrkou!“
Kathy se zašklebila.
„Dík, ale o to já ti nestojím! Proč mě raději nepustíte ven?“
„Protože jsi Američanka!“ zazněla rázně odpověď.
„Tak v tom případě nechápu, proč do svého projektu zahrnujete i lidi ze Západní Aliance!“
Nastala krátká odmlka.
„Pravda je taková, že na náš projekt prostě potřebujeme i ženy a naše bohužel nedosahují potřebného vzdělání!“
„Jo, ale můžete si za to sami!“ připomenula mu.
„A proto jsi tady ty!“ řekl a vypnul obrazovku. Rozhovor skončil tak, jako končil vždycky, když se o něj Kathy pokusila.
Zakroutila hlavou a utrhla si další kus kukuřičné placky.
