Kapitola
První
Seděla jsem na obědě.Lesklé červené přiléhavé šaty na mně jen zářily.Chystala jsem se spolknout sousto,když v tom ke mně přistoupil mladý muž a zeptal se : „Smím si přisednout ?“Oči mi zazářily a řekla jsem: „Ano,jistě.“Černé džíny a triko barvy námořnické modři se skrčily po dosedu neznámého muže.
„Jmenuji se Spike.A vy?“
„Já jsem Karen.Kde jste se tu vzal?“
„Jsem tu nový.Přistěhoval jsem se s rodiči a tady chodím na oběd.Vůbec nikoho tu neznám,kromě vás.Jste milá,že jste mě nechala si přisednout.“
„To nic není.Odkud jste?“
„Bydlel jsem v jižní Dakotě a teď se přistěhoval sem.“
„Já tady v Nebrasce žiji s rodiči od malička,i když prý hodně cestovali.“
Vzala jsem do úst kousek smaženého masa a přemýšlela,jaké otázky mu dát.Bylo nás tu pár lidí a všichni kromě nás hovořili.To ticho mi lezlo na nervy.Modlila jsem se,aby něco řekl.
„No,tak já už půjdu.“
Zmateně jsem se podíval na jeho prázdný talíř.
„Ne,nechoďte ještě!“vyhrkla jsem.
„Chcete abych počkal venku?“
„Ale já už taky jdu!“řekla jsem rychle a zvednula se ze židle.
„To nemyslíte vážně!Vždyť máte ještě plný talíř!“
„Ale já už nemám hlad!A tykejte mi.“
„Vždyť za to platíte!“
„Já už opravdu nemám hlad.“
Odmlčel se.Chvíli přemýšlel a nakonec řekl:
„No,tak dobře.“
„Kde bydlíš?“vyzvídala jsem.
„Kousek odtud.Vedle takovýho žlutýho baráčku.“
„Cože!Ty bydlíš vedle nás?“vyjekla jsem, „V tom temném baráku?Nejraději bych se od tamtud odstěhovala.Brrrr.“
„Je to tam příjemné.“
„Ale vypadá to strašidelně.Dokonce se povídá,že v té malé vilce kdysi sídlil hrabě Drákula a moc se mu tam líbilo.Taky se říká,že když zemřel vrátil se do toho domu.“
„To je blbost.Hrabě Drákula žil v Rumunsku.A myslím,že si na žádné procházky nevyjížděl.“
„Jak chceš.Půjdem už?“
Přikývl.Vyšli jsme z jídelny na slunné prostranství a Spike si zastínil obličej.
„Nemám rád světlo.“
„Ale prosím tě.Je krásně a sluníčko svítí na všechny strany!“
„Prostě to nemám rád,“odpověděl rozmrzele a dodal „nevím proč.“
Kráčeli jsme po šedém chodníku a došli k bytům.Spike se zeptal:
„Nechceš přijít zítra na návštěvu?Bude sobota máme volno!“
„Nevím, ještě jsi to rozmyslím:“
„Tak dobře.Měj se Karen!“řekl,zamával a vešel do temně zbarvené vilky z velkými okny a věží.I já jsem vešla do našeho domu a zabouchla dveře.Naopak dveře jsem otevřela,při příchodu do pokoje.Lehla jsem si na postel a přemýšlela o Spikovi a jeho černých ,temných a hlubokých očích.
