Druhý den ráno rozezněl pevnost poplach. Všichni vyběhli se zbraněmi na hradby. Několik jich mělo dalekohledy, Ray byl mezi nimi. Hledal důvod poplachu a zanedlouho jej objevil.
Byl to obrovský tygr se zlatavými pruhy a šavlovitými tesáky. Měl velice širokou hruď, a byl vyšší v ramenou než u zadku. Měřil na výšku okolo metru a půl. Překvapeně vydechl. Zapnul svůj počítač, a rychle začal něco psát. Když čekal na výsledek, byl netrpělivý. Když ho dostal, byl překvapený. Byl to čínský Bílý tygr, bájné a vzácné zvíře, které je velmi statečné a bojovné. „Nestřílejte! Není nebezpečný!“ vykřikl Ray. „Cože?!“ řekl Dock. „Ty ho znáš?“ zeptal se. „Tak trochu. Je to bájné čínské zvíře. A je to mé erbovní zvíře. Nesmíte ho zabít.“ Tvrdil Ray.
„Jdu k němu.“ Rozhodl se nakonec. „Nikam! To ti nedovolím. Zabije tě.“ Odporoval Dock. „Nech mě! Nic mi neudělá. Máš mé slovo.“ Řekl Ray, otočil se a šel k tygrovi. Několik desítek metrů od tygra vypustil Tornáda. Co kdyby?
Přiblížil se k tygrovi. Ten se zvláštním zájmem v očích sedl na zadek a zamručel. K Rayovu obrovskému překvapení mu Tornádo odpověděl. Tygr opět vydal nějaké mručení a Tornádo podobným zvukem odpovídal. Rayovi bylo jasné, že ti dva spolu hovoří. Neodvážil se je vyrušit. Zatímco Ray a Tornádo mluvil s tygrem, ostatní trnuli na hradbách. Drak s tygrem hovořil poměrně dlouho. Když skončili, tygr se otočil na Raye a zadíval se mu do očí. Ray pohled opětoval a četl v nich pravdu. Pravdu o sobě, své zkoušce a poslání. V tom tygr škubl hlavou a zařval. Ray zbledl.
Zpoza hřebenů vylétl netopýří drak a vydával hrozné skřeky. Ray nasedl na Tornáda a vzlétl do vzduchu. Snažil se dostat co nejvýš, aby měl převahu. Nepřátelský drak však neměl zájem o ně, ale o tygra. Drak zaútočil, ale marně. Tygr hbitě unikl smrtonosným plamenům a skočil na záda útočníka.
Obrovská šelma zaťala do zad draka své mohutné ostré drápy. Napadený drak zaskřečel bolestí a snažil se tygra setřást. Tygr zaťal mohutné ostré tesáky hluboko do šíje draka. Drak zmobilizoval své síly, ale nebylo mu to moc platné. Dravec, kterého napadl, byl chytřejší a lepší bojovník než on. Za chvíli začaly drakovi docházet síly. Létal pomaleji, až byl nucen z vyčerpání usednout na zem. Obrovský tygr toho rychle využil, zatnul tesáky a drápy do drakova hrdla, proťal dýchací tepnu a rychle se vzdálil z dosahu umírajícího draka.
Ten se pomalu vlekl k němu, syčel, začal kašlat a chroptěl, a pokoušel se šlehat plameny, ale nemohl. Vystříkl ze svých žláz v koutcích tlamy hořlaviny, ale nedostávalo se mu dechu k jejich smísení. Za pár minut zdechl. Vyčerpaný vítězný tygr se otřásl, hlasitě zařval svůj triumf a roztrhl dračí kůži, aby se nažral. Když naplnil své břicho, odešel. Tornádo přistál u zabitého draka a taky se nažral. Pak se vrátili do pevnosti.
„No? Co jsem říkal?“ vydechl pobledlý Ray. „To bylo neskutečný. Ten zápas! Nechtěl bych se s tím tygrem potkat a naštvat ho.“ Řekl s obdivem Dock. „Ano, ten boj byl nádherný. Měl jsem o toho tygra strach. Ale něco ti řeknu Docku. Ten tygr už složil solidní řádku těch bestií.“ Pronesl Ray. Pak odešel dál od ostatních, zapnul svůj počítač, spustil zvukový nahrávač a zeptal se Tornáda, o čem mluvil s tygrem.
Když získal tuto nahrávku, spustil program, který překládal dračí jazyk do lidské řeči a dal ji ke zpracování. Co mu vyšlo, bylo velice překvapující. Dozvěděl se místa s největším výskytem nepřátelských draků. Některá znal, ale některá vůbec. Do mapy v počítači, kterou si vyrobil, zanesl tyto údaje. Pak zjistil, že mu dochází baterka v počítači.
Zašel za Dockem, jestli jsou tu někde kabely. Dock mu otevřel nějakou kůlnu, kde byla celá role kabelů. Ray si vzal rýč a krumpáč, vykopal dlouhou strouhu od vodárenské věže k transformátoru a od něj k hradu. Na vodárenskou věž přidělal dynamo. Přes věž totiž neustále vál silný vítr a kolo věže, se neustále otáčelo, poháněno větrnou silou. K dynamu připojil kabely, které vedl v podzemí, připojil k transformátoru a od něj to pak vedl do rozvodů u hradu.
Využil své bohaté zkušenosti z cest. Bylo to něco úžasného, že Ray zavedl elektřinu. Někde byly ještě staré žárovky a zářivky, a tak se mohl šetřit petrolej a svíčky, kterými se až dosud svítilo. Ray připnul počítač přes adaptér do zásuvky a když bylo nabito na padesát procent, napsal zprávu svému přiteli ve městě Timber, kde bylo největší líhniště draků. I on měl laptop, který získával energii ze solárních panelů, které byly zabudovány do jeho bunkru, kde přebýval. Žil tam již od chvíle, co netopýří draci začali triumfovat.
Spolu byli ve spojení přes satelitní družici ve vesmíru. Proto, když netopýří draci zničili internet a jiné mnohé věci, svět byl ochromen a vržen aspoň o tisíc let zpět, jen oni byli spolu ve spojení. „Čau Jime. Tak co, jak vypadá situace. A co dělá tvoje dračice? A co tví milí sousedi? Jak to vypadá?“ takovou zprávu odeslal Ray svému příteli. Za půl hodiny mu přišla odpověď. „Čau Rayi. Situace vypadá bledě. Každejch čtrnáct dní se tu sletí spousta dračic, ty nakladou spoustu vajec, přeletí pár samců, kteří to oplodní. Člověče ty se množej rychlejc než myši. Jsou tu dva samci, radost pohledět. Obrovský, každej aspoň padesát metrů délky. Jeden je netopýří drak, ale druhej je smaragdovej drak. Člověče, to bys nevěřil, jak se dovede rvát. Vybojoval si stejné postavení jako ta netopýří mrcha. Těch samců je pět, jinak všechno co se líhne jsou samice. Samec vejce oplodní, za týden je to vylínutý a za necelý měsíc už to má na deset metrů a rozlétává se to. Kříženci netopýřích draků a toho smaragdového ma tělo smaragdového draka a jeho přední tlapy. Jinak ostatní je netopýřích draků. A barva je zelenošedá. A jsou velký a nebezpečný.“
Ray si to přečetl, něco uložil a zbytek vymazal. Pak napsal další zprávu: „A jak jsi na tom se zásobama a technickým stavem? Já jsem na severovýchod od tebe v hradu. Je tu komunita lidí. Pobili jsme tu pár draků. Byl tu Bílý tygr. Serval se s jednou netopýří bestií a zabil ji! To byl boj!“ „Hm, zajímavé. Zásoby mám ještě veliký. Šestset kilo sušenýho masa, dvěstě masovejch a sýrovejch konzerv. Pak padesát konzerv s ovocem, přes tři metráky mouky, hodně zeleniny a sušenýho ovoce. V mrazáku, v tom velkým je spousta vajec, mléka a tvarohu. Pytel soli a cukru je tu taky. A voda teče furt dobrá. A Doupě? To je v naprostým pořádku. Skoro žádný okna, železobetonové dveře a dobrá ventilace a draci se sem se svými plamínky nedostanou. Čau musím končit. Pošlu ti materiál o netopýřích dracích.“ To byla Jimova zpráva. „Fajn.“ Vydechl Ray a pokýval hlavou.
Po hodině mu přišlo několik složek, plné souborů o netopýřích dracích. Ray pracoval, třídil, ukládal a aktualizoval data o těch dracích, které mu Jim poslal. Ray pracoval dlouho do noci, a přitom ho napadlo, že jestli dojde k opětnému křížení mezi kříženci a smaragdovým drakem, takže by mohlo dojít k potlačení genů netopýřích draků a tito přírodně vykřížení draci by mohli začít vyhledávat jinou potravu než popel.
Než mohl tuto domněnku zapsat těžkým spánkem beze snů. Ráno byl celý rozlámaný a unavený. Nasnídal se a začal se rozcvičovat. Cvičil své svaly, aby zůstaly silné a pružné. Po skončení těchto cviků, Ray vyšel ven, aby se nadýchal čerstvého vzduchu. Venku potrénoval cviky, ktré nebylo možné provést v místnosti, nebo ty, které se nejlépe provádějí na čerstvém vzduchu. Ray začal náročnou rozcvičkou, pokračoval velice zajímavými cviky a pak vyvolal Tornáda, aby si také zacvičil. Pak Ray dělal salta, vpřed i vzad a zvláštní skoky vzad z nohou na ruce a z rukou na nohy.
Když skončil, jeden malý chlapec vykřikl: „To bylo úžasné! Naučíte mě to?!“ Ray prudce oddychoval, rozhýbaný a spokojený sám se sebou, se protáhl, podíval se na azurovou oblohu a řekl: „No třeba, ale teď ne. Chci se ještě proletět na svém draku.“ Když znovu pohlédl na oblohu, zaujal ho nějaký pohybující se bod. „Půjč mi ten dalekohled.“ Požádal chlapce, vzal si od něj dalekohled a spatřil blížícího se netopýřího draka. Uvědomil si nebezpečí a vykřikl: „Tornádo poplach!“ pak se otočil na chlapce a přikázal: „Okamžitě utíkej za Dockem, Venee nebo Vincentem a všude rozhlaš poplach! Blíží se sem drak! Rychle utíkej!“
Kluk na nic nečekal, a začal utíkat a křičet: „Drak! Popláách!“ Tornádo vyrazil dunivý řev. Ray nasedl na Tornáda a řekl: „Tornádo nahoru.“ Malý chlapec utíkal a křičel. Vběhnul do Dockovi pracovny, kde byli shromážděni Dock, Vincent, Tim, Robert a Venee. Chlapec vykřikl: „Docku! Docku!“ „Co je špunte? Teď nemáme čas. Máme poradu. Počkej potom.“ Odmítl ho Dock. „Docku! Drak a velikej! Letí sem! Ray s ním chce bojovat!“ vyrazil chlapec udýchaně. Dock mu moc nevěřil, když v tom se ozval pronikavý Tornádův řev, až se zatřásla okenní tabulka. „To je dračí poplašný řev.“ Vyhrkl Robert. Přikázali chlapci, aby všechny odvedl do sklepa a vyrazili ven.
Nahoře Ray bojoval tvrdý zápas. Viděli draky, jak se krátkými tvrdými údery křídel drží ve vzduchu a šlehají po sobě oheň. Pak se spolu chytli a propadli se o několik desítek metrů dolů. To vyvolalo slabý výkřik u Venne a Tima. Pak se nějak dostal vetřelec nad Tornáda, švihnul ocasem a spatřili, jak Ray spadl z Tornáda a padá dolů. Hlasitě vykřikli. Posléze uslyšeli hrozné dunivé řvaní Tornáda a viděli, jak se Tornádo střemhlav vrhá za Rayem. Po několika desítkách metrů viděli, jak Tornádo chytil do svých tlap svého pána a stále letí střemhlav dolů. Oddechli si, když byl Ray chycen, ale lekli se, když zjistili, že za Tornádem letí nepřátelský drak. Tornádo se otočil a podal dolů po zádech. Pak mu z tlamy vytryskl stříbrný paprsek z ledu a zmrazil nepřítele. Ten spadl dolů a roztříštil se na tisíc kousků.
Tornádo se rychle otočil, aby srovnal let, ale nestačil to a prudce dopadl na zem. Celá zem se otřásla , zvedlo se mračno prachu a vzteklý dračí řev. Když se prach usadil, spatřili Tornáda ležet na boku, s natrženou křídelní blánou a zlomenou přední tlapou. Ray ležel opodál, z čela a nosu mu tekla krev, ruku a nohu v nepřirozené poloze. Po bližším ohledání zjistili, že žije, ale má zlámáno několik žeber, ruku a nohu. Naložili ho na nosítka a odnesli na ošetřovnu.
XIII.
Tornádo vzlétl a vydal se téměř kolmo. Ray se přitiskl co nejblíže k dračímu tělu. Dostali se vysoko, velmi vysoko, snad dva kilometry. Kříženec je napadl a Ray brzy pocítil žár dračího ohně. Po několika minutách se draci chytli a kousali se. Ray se lekl, ale nezmatkoval a zařval. „Palcát! Použij palcát!“ Tornádo sekl tlapou, prosekl kůži na hrudi a pak udeřil do boku palcátem. Jenže to nestačilo.
Pak do nich kříženec tvrdě udeřil. Ray pocítil těžkou ránu, a pak šílenou bolest, která ho ochromovala. Nejhorší bylo, že spadl z draka. „Tornádo!!“ vydral se mu z úst zoufalý výkřik.
Tornádo hlasitě zařval, složil křídla a střemhlav se vrhl za Rayem. Za několik nekonečných sekund byl Ray chycen a toho uspokojilo, ale jak ho Tornádo chytil, tak mu zlomil nohu, ale Ray toho nedbal. Byl opět s Tornádem. Pak Tornádo ledem vyřídil vetřelce a pak následovalo prudké brždění, tvrdý náraz a vše okolo Raye se propadlo do tmy.
Když se probral, cítil se slabý a malátný. Pokusil se vstát, ale nepovedlo se mu to. Vydechl: „Tornádo!“ Náhle se nad ním objevil něčí obličej. Ray požádal o vodu. Sotva se napil, usnul. Zdály se mu zlé sny, blouznil horečkou. V hlavě mu vířili rodiče, přátelé, soupeři, obrazy zkázy přinešené netopýřími draky, souboje s nimi. Viděl i lidi z tohoto hradu. Střídali se nad jeho postelí. Viděl je mlhavě.
Nejčastěji nad sebou viděl Venee. Snažil se zbavit se jí, ale nešlo to, byla tam téměř nestále. Byl neklidný. Jednou se na okamžik probudil a zeptal se: „Kde je Tornádo? Co je s ním?“ „Klid Rayi. Je v pořádku, akorát má natržené křídlo a zlomenou pravou předí tlapu. Ale bude v pořádku.“ Odpověděl mu klidný známý hlas. Pak zase usnul.
Když měl velkou horečku, dávali mu studené obklady a nechali ho pít tišivé nápoje. Venee byla stále u jeho postele, starala se o něj a mnohé noci proplakala.
Byla to těžká práce dát Raye dohromady. Měl zlámaná žebra, zlomenou nohu a zlomenou ruku. Spravili to a jen čekali, jak se to vyvine. Ray se začal po několika týdnech uzdravovat. Začal nabírat síly, horečky jej opustili a Ray se uzdravoval.
Po několika dalších týdnech ho doktor vyšetřil a řekl, že Ray je zdravý, ale musí se ještě šetřit. Rayiovy byla sundána sádra a hubený Ray šel do kuchyně. Celé tělo ho ještě bolelo a nesneslo takovou námahu. Těžce a pomalu vešel do kuchyně a když se podíval do prastarého zrcadla, tak se zhrozil. Byl pobledlý a hubený. Jen v očích mu plál starý oheň, ale slaběji. Když dorazil do kuchyně, těžce si sedl a požádal o nějaké jídlo. Dostal je.
Od té doby Ray hodně jedl, hodně odpočíval a později hodně trénoval a pracoval, celý zesílil. Stal se uzavřeným. Téměř s nikým nemluvil a když, tak jen málo. Myslel si, že jeho zranění bylo způsobeno tím, že ochabl poté co se přidal ke zdejší komunitě. Věděl, že se musí dostat někam pryč, aby se mohl uklidnit a nabrat duševní sílu.
K západu slunce se chodil koupat do nedalekého jezera. Byla v něm úžasně studená, osvěžující voda. Když dosáhl měsíc úplňku a bledé hvězdy zářily na obloze, Ray si půjčil starou kytaru, sedl si na vysokou zídku, vypustil Tornáda a hledě na hvězdy, začal zpívat tichou jímavou píseň. Zpíval a pomalu jí zesiloval. Byla to zvláštní píseň, kterou se naučil na cestách.
Tornádo ulehl, hleděl a souhvězdí draka a naslouchal písni. Znal ji, ale vždy mu pronikala do duše a čím dál víc ho připoutávala k Rayovi. Slova byla poměrně tichá a vábivá. Píseň se rozléhala celou pevností. Téměř všichni se divili co to je. Robert, Tim a Dock vyběhli ven a když spatřili Raye zpívat, zůstali stát s otevřenou pusou, ale nic neřekli. Poslouchali nádhernou a neuvěřitelnou píseň.
Ray byl zcela zaujat svou písní, takže si nevšiml svých posluchačů. Venee, okouzlena touto písní vyběhla ven a zeptala se co se děje. „Buď zticha!“ napomenul ji Tim. Venee byla okouzlena a ačkoli neměla Raye ráda, teď ho nedokázala nenávidět a uvnitř v ní se probouzel a narůstal jakýsi cit, který nechápala. Ray uslyšel šramot štěrku pod jejich nohama a probral se. Otočil se, a když spatřil Venee, jak tam stojí a poslouchá, vztekle vstal, zavřel Tornáda do stáje a zmizel ve tmě.
Druhý den ráno se Ray neukázal. Tim pro něj šel, ale nenašel ho. Pak si uvědomil, že Ray odešel. Oznámil to Dockovi. „Cože?! Tomu nevěřím!“ vykřikl Dock. Šli do jeho pokoje a u postele nalezli lístek, který říkal: „Nezlobte se, že odcházím, ale musím odejít. Ne proto, že bych vás neměl rád, ale proto, že jsem neobstál ve zkoušce! Zeslábl jsem a přestal se soustředit. Musím načerpat síly a vypořádat se sám se sebou. Pomoci si musím sám. Naschle a možna sbohem. Ray.“ Zbledli. Odešli do kuchyně přemýšleli co tím Ray myslel, ale nic je nenapadlo.
Za nějakou dobu tam přišel starý lovec draků Ben a vzal si Rayův lístek do rukou. Tim řekl, že Raye nechápou. Ben si to přečetl, zachechtal se a bylo na něm vidět, že ví o co jde. „Co je Bene! Víš něco?“ naléhali. „Jo. Je to jednoduchý. Ray je bojovník samotář. Je silný, tam kde je sám, protože spoléhá na sebe a svého draka. Jakmile se dostane do společnosti, což musí protože člověk je tvor společenský a samota mu nedělá dobře, začne slábnout. Sice se zdá, že je stále silný, ale je to pouhé zdání. I když to vypadá, nebo se chová tak, že chce bojovat sám, ve skrytu duše doufá, že mu někdo přijde na pomoc. A každý boj bere jako zkoušku. A Ray utrpěl těžká zranění. Tělesně je v pohodě, ale duševně se musí dát dohromady. A to může udělat jen on sám, v tom mu nikdo nepomůže. To je na něm. A dejte na mě. Ray se vrátí a ještě silnější.“ Řekl Ben, zakašlal a odešel. Zamysleli se nad tím.
XIV.
Ray se sbalil, napsal vzkaz, prošel chodbami a vklouzl do tmy. Tam vypustil Tornáda ze stáje a odletěl. Letěl dlouho, moc dlouho. Letěl celou noc. K ránu byl Tornádo unavený. Přistál, najedl se, odpočinul si a večer vyrazil dál. Mířil k vodopádům na Dračí řece. Ještě jeden den a celou noc cestoval. Chtěl tam být co nejdřív, ale zároveň se chtěl vrátit.
Nechápal sám sebe a zlobil se. Pak spatřil duhu a věděl, že je a konci cesty. Ze vzduchu propátral dalekohledem pečlivě celé okolí. Netoužil po tom, aby někdo objevil jeho úkryt. Obrovské vodopády zvedaly do vzduchu neuvěřitelné množství vodní tříště, která pod sebou schovávala Rayův cíl. Pomalu klesali tříští, až byl Ray celý mokrý, ale šťastný.
Když přistáli na dno malého údolíčka, šťastně vydechl a rozhlédl se. Nic se tu nezměnilo a vodopády řvaly. Tříšť byla jen několik metrů nad zemí. Téměř nikdy neklesala dolů, jen jemňoučký deštík, který udržoval zdejší zeleň naživu. Ray tu pěstoval obilí, ovoce a zeleninu a choval králíky a drůbež, a to volně, protože z údolí byl východ jen po vodě nebo vzduchem, jídla tu byl dostatek a zvířata se tu cítila bezpečně. Vyndal z úkrytu rybářský prut a vydal se k řece.
Vykoupal se pak si ulovil několik pěkných ryb, které si usmažil k jídlu a následoval Tornádova příkladu a usnul.
V jedné skalní stěně byla poměrně dlouhá a prostorná jeskyně, ve které bylo kupodivu sucho. Zde měl Ray uschované zásoby, šaty a zbraně a své lůžko. Usnul velice rychle s vědomím bezpečí. Nikdo o tomto místě nevěděl a to bylo jen dobře. Dokázal si představit co by se stalo, kdyby na toto rajské údolí přišli netopýří draci.
Když se probudil, bylo poledne a tříští sem pronikalo mnoho slunečního světla. Ray snědl kousek masa a chleba a v zamyšlení si sedl na velký oblý kámen u řeky nepřítomně hleděl do zpěněných vod Dračí řeky.
Myslel na několik uplynulých týdnů, které prožil v nedaleké minulosti. Setkal se s mnoha zajímavými lidmi a s přáteli ze školy. Taky potkal dívku, která mu nebyla lhostejná. Ta Venee, protivná až hrůza! Doháněla jej k zuřivosti, ale čím víc na ni myslel, tím míň se na ni zlobil. Nechápal to, a když ho napadlo, že se do mí zamiloval, nejdřív se toho zhrozil a pak si říkal, že je pošetilý, a že to není možné. Jenže čím déle byl ve svém úkrytu, tím víc mu chyběla.
Zaměstnával se drobnými opravami, rybařením, sušil a udil veliké ryby, které už dlouho nikdo nelovil, sekal vysokou trávu, která by jinak zaplavila celé údolí. Jenže musel dát prostor své zelenině, ovoci a obilí. Pokosenou trávu shromažďoval na jednom místě a pak s ní hnojil svá políčka.
Pročistil zavlažovací kanály. Pak trénoval, aby zvýšil obratnost, sílu a rychlost svého těla. Také sklízel mátu a jiné léčivé byliny a vyráběl mátovou mast. Zavedl draka do řeky a důkladně jej vydrhl, zbavil některých parazitů, a krmil z velkých zásob sušeného dračího masa. Sám se živil rybami, drůbeží a rostlinou stravou.
Spaloval suchý dračí trus, který byl velmi výhřevný a bylo ho dost. Jenže trápilo ho svědomí a stýskalo se mu. Jednak po přátelích, po společnosti, ale i po Venee a po hvězdách a větru. Když tu byl, nikdy se s nimi nesetkal. Jednoho dne, když po tréninku znaveně usedl na travnatý břeh si řekl: „A dost! Vrátím se. Je to tu k nevydržení.“ Měl pravdu, protože ho stále něco hnalo pryč. Druhý den ráno sbalil zásoby, pokrývky, zbraně a léky a vyrazil. Jeho drak se dosyta napil a vytvořil si zásoby vody v těle.
Ray strávil ve svém doupěti měsíc a byl odpočatý a zase silný.
