Byl opravdu krásný den a kolem mne prošel chlapík, který trpěl samomluvou. „Blíží se konec světa, zrod fantazie nás zabije !“ Tady těch lidí prý přibývá čím dál víc a všichni si myslí, že spasí svět nějakou báchorkou o konci světa. Vůbec bych tomu nevěnoval pozornost, ale když vzpomenu na své dětství tak se zdá, že na tom asi něco je. Než jsem došel domu potkal jsem ještě starou babičku, která taky cosi říkala o konci světa, ale všichni víme, že je na druhé straně barikády. Vůbec se těžko chápe jak staří lidé vzhlíží na tento svět, který znají pouze z televize, ale co já, který v tom musí žít. Myslím, že sté samoty už taky fantazíruji o nesmyslech.
Dnešní den je docela zvláštní protože jsem ve sví kůži a mám se jak takž dobře. Vím, že teď řeknete slyšel si o konci světa jak se můžeš mýt dobře, ale mě to připadá spíše jako úchylka lidí kteří chtějí, aby si jich někdo všiml. Podstoupit to co oni možná bych mluvil jinak, ale jsem jeden z nich a konec světa mi připadá jako něco nedosažitelného. Jak by vůbec vypadal konec světa je popsáno ve filmech a konečná záchrana světa mě dodnes zvedá ze židle. Vlastně mě tak napadá, že mám vlastně konec světa rád když skončí dobře. Nejedná se o úchylku myslím, že jsem jeden z mnoha, ale přesto si říkám, že nejsem normální když sleduji co se děje se světem. Nejedná se o konec světa, ale napodobeninu zlého světa. Vím, že z pousta lidí se má dobře, ale může za to někdo proč všichni berou drogy. Bylo by to spousta řádek kdybych psal důvody proč brát drogy, ale všichni víme kam to vede. Moc úslužná věta, kterou jsem právě napsal, ale já bral drogy taky a doplatil na to. Proto tento článek věnuji člověku, který se rozhodl pro odvrácenou tvář světa a to drogy.
Já sám jsem se také rozhodl pro odvrácenou tvář světa, ale nejsem vůbec rád – spíše se zato stydím. Nejedná se o drogy, ale o život čaroděje. Jakoby se ve mně vše ustálilo, ale pravda vždy bolí. I když cítím nedosažitelný cíl jsem rád, že alespoň mám dobrý pocit z nepoznaného.
Můj život je zajímavý v tom co se děje mimo mne a ne co si kdo myslí a říká. Rád bych tuto větu popsal blíže, ale mám strach, že se dozvím bolestivou pravdu. Sice je pravda v životě důležitá, ale já na této pravdě nelpím. Spíše jsem rád, že mohu jen tak žít bez obav a pravdy se přitom bát. I když jde spousta lidského vědění současnosti mimo mne jsem rád uzavřen ve své škatuli života a strachu.
Budovat tuto povahu je prý nebezpečné, ale já už nemám co ztratit. Dlouhé hodiny jsem přemýšlel jak popsat svou osobnost a vrátit se spět do reálného světa. Uzavřen sám do sebe píši svou knihu života a nedívám se spět. Spíše hledím do své hlavy a upozorňuji se na omyli života. Teď už vím, že droga je omyl a cesta je cíl.
Asi bych neměl přemýšlet nad tím co dělám, ale proč se semnou dějí divný věci. Jakoby můj život byl jeden velký zázrak, ale ten zázrak mě začíná pomalu ničit. Od mého onemocnění uplynulo mnoho let a já jsem zase na rozcestí života. Nepíši to kvůli tomu, že chci poradit, ale dozvědět se pravdu o svém životě. Ale jak popsat něco co se stalo a nebylo vidět, ale cítit.
Samozřejmě, že převažuje kladná stránka věci, ale ani já sám nevím jak se zachovat k svým citům, které mi nekompromisně nasadili brýle reality. Ptáte se co tím myslím ? Sám nevím, ale doktorce jsem řekl, že po chlapci, kterého vychoval kačer Donald nemůže chtít mnoho. Sice jednalo o film, ale můj tajemný život mi přinesl spoustu překvapení a nástrah. Opět jsem trochu tajemný, ale chovám se tak rád a konec konců i tak rád píši.
Spojit si sny s realitou je těžké, ale mne se to povedlo nebo spíše někomu. Nevadí mi když se trápím, ale více mi vadí když nevidím svou mysl. Nejedná se o žádnou záhadu, ale produkovat city je velice povznášející. O to více se pak stává nudné opačné jednání.
Ale to se opět musím vrátit ke svému životu. Dokud jsem byl malí měl jsem svůj cíl i tajný sen, ale čím víc jsem starší cíl se vytrácí a zjišťuji, že je tak trochu nemožný. Bohužel je to o to horší protože se ho nemůžu zbavit. Neřeknu vám jaký dávný sen mě trápí protože to sám nevím, ale jistě vím, že mám pocit nesplnit si ho. Na druhou stranu byla by to utopie začít pátrat po dětském snu, když už vím, že se nevyplní. Snad vím jak žít bez obav, ale to je vše co umím. Proto se kdysi naskytla možnost jiného života a duchaplné úcty k sama sobě. Já sám nevím jak k tomu došlo, ale stal jsem se bojovníkem za lepší život. Trochu divná věta, ale vrátit se spět do života je těžké a o to těží, když se nemáte čím řídit. Snad se jednou vyléčím a začnu pátrat po ztracené duši.
