Motto
A právě v těchto chvílích se přítomnost stává čitelnou a minulost je jen nástroj pro můj sen.
Svět duše
Dnešní den je docela zvláštní protože jsem ve sví kůži a mám se jak takž dobře. Vím, že z pousta lidí se má dobře, ale může za to někdo proč všichni berou drogy. Bylo by to spousta řádek kdybych psal důvody proč brát drogy, ale všichni víme kam to vede. Moc úslužná věta, kterou jsem právě napsal, ale já bral drogy taky a doplatil na to. Proto tento článek věnuji člověku, který se rozhodl pro odvrácenou tvář světa a to drogy.
Můj život je zajímavý v tom co se děje mimo mne a ne co si kdo myslí a říká. Rád bych tuto větu popsal blíže, ale mám strach, že se dozvím bolestivou pravdu. Sice je pravda v životě důležitá, ale já na této pravdě nelpím. Spíše jsem rád, že mohu jen tak žít bez obav a pravdy se přitom bát. I když jde spousta lidského vědění současnosti mimo mne jsem rád uzavřen ve své škatuli života a strachu.
Budovat tuto povahu je prý nebezpečné, ale já už nemám co ztratit. Dlouhé hodiny jsem přemýšlel jak popsat svou osobnost a vrátit se spět do reálného světa. Uzavřen sám do sebe píši svou knihu života a nedívám se spět. Spíše hledím do své hlavy a upozorňuji se na omyli života. Teď už vím, že droga je omyl a cesta je cíl.
Asi bych neměl přemýšlet nad tím co dělám, ale proč se semnou dějí divný věci. Jakoby můj život byl jeden velký zázrak, ale ten zázrak mě začíná pomalu ničit. Od mého onemocnění uplynulo mnoho let a já jsem zase na rozcestí života. Nepíši to kvůli tomu, že chci poradit, ale dozvědět se pravdu o svém životě. Ale jak popsat něco co se stalo a nebylo vidět, ale cítit.
Samozřejmě, že převažuje kladná stránka věci, ale ani já sám nevím jak se zachovat k svým citům, které mi nekompromisně nasadili brýle reality. Ptáte se co tím
Myslím ? Sám nevím, ale doktorce jsem řekl, že po chlapci, kterého vychoval kačer Donald nemůže chtít mnoho. Sice jednalo o film, ale můj tajemný život mi přinesl spoustu překvapení a nástrah. Opět jsem trochu tajemný, ale chovám se tak rád a konec konců i tak rád píši.
Spojit si sny s realitou je těžké, ale mne se to povedlo nebo spíše někomu. Nevadí mi když se trápím, ale více mi vadí když nevidím svou mysl. Nejedná se o žádnou záhadu, ale produkovat city je velice povznášející. O to více se pak stává nudné opačné jednání.
Ale to se opět musím vrátit ke svému životu. Dokud jsem byl malí měl jsem svůj cíl i tajný sen, ale čím víc jsem starší cíl se vytrácí a zjišťuji, že je tak trochu nemožný. Bohužel je to o to horší protože se ho nemůžu zbavit. Neřeknu vám jaký dávný sen mě trápí protože to sám nevím, ale jistě vím, že mám pocit nesplnit si ho. Na druhou stranu byla by to utopie začít pátrat po dětském snu, když už vím, že se nevyplní. Snad vím jak žít bez obav, ale to je vše co umím.
Proto se kdysi naskytla možnost jiného života a duchaplné úcty k sama sobě. Já sám nevím jak k tomu došlo, ale stal jsem se bojovníkem za lepší život. Trochu divná věta, ale vrátit se spět do života je těžké a o to těží, když se nemáte čím řídit. Snad se jednou vyléčím a začnu pátrat po ztracené duši.
Je mnoho možností jak žít, ale prožít svůj život jak nejlépe to de je těžké. Přesto se mi zdá, že se mi to daří. Nejedná se o život, ale cit který je mi nejbližší. Jak žít už vím, ale nejsem s tím spokojen protože jsem nemocný. Těžko se chápe věta dvou protikladů, ale mění se život a to je podstatný. Jak by řekl klasik: „jednou si dole jednou si nahoře.“ Stejně tak jako můj spis jsem změnil svou osobnost a duši.
Vyrobit svou osobnost se nedá, ale dá se prožít jako cigareta, která se rozsvítí když se zapálí a zhasne když jí dokouříš. Snad je život stejný, ale musíš se bát její duše ? „Život se přece své duše nebojí a je stejný jako ty. Proto se zamysli a buď k němu hodný on ti to vrátí. Je to velmi lehký souboj tvých prázdných dnů, které jsou plné života. Nemysli na sebe až se tomu budeš smát, ale na člověka, který to vidí. Protože on bude soudcem tvého ega, které se objeví a pak to skončí. A začne se odehrávat osud tvých dnů, které budou jen tvými myšlenkami. A ztratí se nepokoj a špatné sny“.
Sice jsem změnil čas spisu, ale změnila se i moje osoba, která se stala soudcem mých snů. Mnoho životních zkušeností mi to nepřineslo, ale naskytla se otázka jestli jsem už zdraví ? I když je pravda někde uprostřed jsem rád, že je mi lépe. Kostra celého spisu skrývá odpověď, kterou jsem toužebně dlouho hledal a nemohu jí nalézt. Přeji všem kdo tento článek přečte celí a zamyslí se nad mými slovy, aby objevil to co já.
Nejde o žádné poučení, ale o nalezení své vnitřní osoby, která napovídá jak prožít svůj život. Dlouhé a podrobné popisy osobnosti mají jistě něco do sebe a jsou zajímavé protože odhalují jinou osobu než je ta vaše. Možná proto bych měl změnit vše co jsem napsal a zeptat se sám sebe kde se stala chyba. Je to jak dávno prožitý kult, který se nedá obejít ničím co se dá prožít, ale žít pro svůj osud. Málokdo pochopí co tím vlastně myslím, ale je to jako hra co nemá konec ani začátek.
Samozřejmě, že se jedná o duši a život sní spojený, který mi dlouhé roky tak chyběl. Jako když panence utrhnete nohu a nemáte jí čím nahradit a hrajete si s jednonohou panenkou. Vím, že někdo řekne jak by to vypadalo kdybys ztratil nohu doopravdy a už se nevyléčil. Napadlo to i mne, ale není důvod začít dál hrát hru na schovávanou a těšit se z nepoznaného. Kdo zažil to co já, ví jak se zbavit smutku a nabít porozumění sebe sama.
Dnešní den je trochu jako zapomenutá historie, ale tím myslím, že se ta historie začíná objevovat a ukazovat mi co se semnou dělo v mých nejhorších chvílích. Jakoby vše vyplulo na povrch a já začal být pyšný na své umění myslet. Je to dost zvláštní myslet si o sobě, že jsem jiný než ostatní, ale není to důvod k smutku. Spíše se dá říci, že se stalo co muselo a já jsem se vůbec nezměnil. Mnoho prázdných myšlenek se stalo ukazovátkem jak potlačit svou osobnost a začít se ptát: „jsem to já ???“
Jakoby moje osobnost byla nedílnou součástí duše a naopak. Tyto dvě věci si konečně rozumí a já jsem rád, že panenka má opět svou ztracenou nohu. Kdybych řekl, že jsem to čekal tak bych sice nelhal, ale byl bych považován za povrchního. Proto jsem začal psát o duši jako o nástroji mých myšlenek. Těžko pochopitelná stránka věci a těžkopádné jednání se někomu může zdát tento spis, ale já v něm vidím svůj osud a život.
Proto se stalo mým osudem psaní o nepoznané tváři světa. Nejde o němou tvář, ale člověka který se stal němým. Proto píši svou knihu života pozpátku. Protože kdybych se koukl před sebe uviděl bych svou tvář. Snad se stane čitelnou pro nový svět ???
Dlouho jsem přemýšlel jak onen nový svět popsat a došel jsem názoru, že není třeba velkých slov. Byl by docela div ptát se na pohled z hora když nahoře jsou všichni a vidí co se tam dole děje. Jen pár jedinců jako já jsou přesvědčeni, že se stane něco zvláštního a magického. Něco je ve vzduchu, ale to neznamená stloukat kříž. Spíše bych se měl zaměřit na svou osobu a být připraven na podrazy dnešní společnosti.
Jak se protloukat spletí slov a mimických znaků vím, ale děje semnou něco zvláštního. Všechny zážitky z dětství se stávají malichernými a já jsem opět na rozcestí osudu. Ptát se jestli vše nebylo zbytečné je pro tuto chvíli zbytečné protože jsem pohlcen svým vlastním já. Ano, právě ego se stalo záminkou proč jsem dnes začal psát a tvořit slova záhadné minulosti.
Mohl bych psát co se stane, stalo a co je, ale rád se utápím v svém podvědomí. Popisovat si jen tak něco co se vlastně ani nestalo ve skutečné realitě je pro mne velice povznášející. Sice strach je doména myšlenek které píši, ale řádek po řádku se ztrácí a já nabývám nových možností.
Hraji si rád na svou zapikanou duši a člověka který je snad dvojí osobou. Tato osoba je stále semnou a já sní. Ptáte se proč to píši ? Odpověď je snadná. Jsem schizofrenik a své podvědomí vnímám jako stále se opakující píseň.
Proto jsem rád když mohu změnit svou duši alespoň v pár hloupých řádcích. I když se vše zdá jako utopie jsem rád uzavřen ve své cele pro nevinné. Sice jsem básnicky napsal „pro nevinné“, ale jsem přece sám se svými činy minulosti. Minulost se obejít nedá, ale je možné ji změnit alespoň ve svých myšlenkách.
Je dost zvláštní měnit historii která se stala zlým osudem, ale ve věku kdy člověk nabude poznání svých činů se stane čitelnou stránkou života. Nejde o žádnou osudnou chybu, ale několik tajných skutků.
Když jsem pročítal onu knihu života zjistil jsem, že jsem závislí na své duši. Co to znamená přesně nevím, ale jsem rád pohlcen svou nepravou osobností. Jde o zvláštní přečin mých dosavadních myšlenek, ale přece každý člověk je něčím zajímavý. Možná jste si všimli, že rád přetvářím svou osobu a její duši. Je zvláštní nacházet stále něco nového co spolu vlastně ani nesouvisí. Jen tak si poskakovat z strany na stranu a bát se pravdy.
Snad jsem v tuto chvíli naplnil svou pravdu, ale jde pouze o malichernost. Stejně jako droga jsou malicherná slova důkazem mého rozpolceného podvědomí. Hledat klíč k těmto slovům nemá smysl, ale pro mne jsou jako dobitý hrad. Stále stejná fráze mých slov jsou ve skutečnosti potlačením mé vnitřní osoby.
Možná jste už poznali, že jsem dost zvláštní člověk. Možná, že jsem dokonce blázen nebo alespoň člověk s bláznivými nápady. Ale mezitím co jsem tak trochu uvažoval jsem opět něco zjistil.
Být neobyčejný je krásné, ale naučit se jako neobyčejný zapadat do společnosti dá trochu práce. Já sám jsem se přesvědčil o těchto společenských typů na vlastní kůži.
Nejde jen o nějaké lidi, ale dokonce jeden z mých dobrých přátel je přímým důkazem společenské zkaženosti. Nejen, že je dobrým manipulátorem, ale dokonce se snaží svou osobnost skrývat tak, aby ji každý poznal. Jde o zvláštní typ člověčí egoistické tvořivosti.
Kdyby tito lidé zjistili, že jsou odhaleni stali by se pro sama sebe bezcenní. Původně jsem chtěl napsat něco úplně jiného, ale pomluvit někoho jiného je také jakýsi manipulační prvek. I když v tuto chvíli posloužil jako nástroj mých pocitů.
Důvod proč jsem vůbec začal psát je nejen důležitější, ale o to horší protože bych rád nalezl svou vnitřní sílu. Pokud jde o to manipulování jsem jeden z nejlepších, ale přesto jsi myslím, že nejsem ten typ který by se v tom vyžíval. Rád jsem klidným společníkem a svou skrytou sílu si nechávám napovídat.
Sice je pravdou, že někdy se cítím jako loutka bez duše, ale jsem vyrovnán s údělem žádné odpovědnosti za svou osobu. Proto opět musím potvrdit dvojí osobnost jako nástroj života.
Je možné, že dlouhé dny trápení mi připadají skreslené, ale jsem rád druhou osobou. A právě dvojí osobnost se tímto stala odpovědí mého podvědomí. Celá pravda je konečně naznačena a já jsem poprvé smířen se svým hendikepem.
Jde o prázdné dny plné prázdných citů. Já však tyto city rozlišuji a jsem s nimi podroben první životní zkoušce.
Předem vím, že nezklamu a předem vím, že budu jiným člověkem. Ptát se sám sebe na místo kde jsem všechno začal nemá smysl protože jsem opět překonán sám sebou.
Jako nové drama začíná na povrch vyplouvat záminka osudu. Pohnutky mysli jsou v tuto chvíli zbytečné protože jsou v novém světě osamoceny.
Píši dál svou myšlenku o nové sféře a jsem konečně spokojen. Zdravé jádro duše bylo odhaleno. Podstoupit riziko drog znovu nechci, ale jsem nadosmrti oslepen svým dojmem o prázdné větě.
Malý krok kupředu byl udělán, ale můj spis se nyní ohlédne spět. Jde o zvláštní pocit z nepoznaného světa duše.
Mám strach být opět obyčejný a nad věcí protože jsem sám se svou němou tváří. I když je němá mám rád její obraz, ale i tak není můj. Stejně jako svou dávnou nepoznanou myšlenku v zrcadle vidím jen svůj obraz. Čím více jsi ho prohlížím tím více zjišťuji jak jsem slabí.
Poznám svou duši, ale nepoznám své ego. Proto jsem napsal jak oklamat sám sebe a dostat se k svému egu.
Stejně jako megalomanská myšlenka se otevřelo okno které poprvé zahlédlo nový svět. Snad bude lepší než ten můj: svět duše.
Popsat svou duši jako myšlenku sice jde protože tyto dvě věci mají hodně společného, ale zaujmout postoj k nemocné duši je o něco těžší. Jde o zvláštní pocit z předem prohraného souboje, ale to je pouze náhled mé pravé osoby.
Vůbec poprvé píši o své zdravé osobě, ale jsem sám překvapen její duchaplnosti. I když jsem manipulován jinou osobou jsem přítomen v čase. Rozházené myšlenky sice nemají žádný řád, ale jsou jedna k druhé stále blíž. Nečekám, porozumění těchto myšlenek, ale docílení jejich uspořádání. Někdo již chápe co vlastně cítím a zároveň píši.
Já sám v tuto chvíli jsem podobný své pravé osobě. Jak tato osoba vypadá již víte, ale co cítí ještě ne. Když jsem psal o přečinu svých myšlenek nešlo o popis závislosti na duši, ale její nedobytné skutečné tváři.
Vím, že opět jsem tajemný, ale to je i má duše. Kde vzniká nevím, ale jistě vím, že je skutečná. Všechny ty neznámé city jsou vlastně vzpomínky z střípků života. Že jsou stále nepoznané není mou zásluhou, ale nedobytné reality.
Jde v podstatě o snadnou odpověď skrytou v několika předchozích řádcích. Nevím jestli mám vůbec svou pravdu rád, ale jsem smířen s její trpkou chutí. Stejně jako zakázané ovoce je skutečnost po dlouhé době odhalena.
Celé to schéma myšlenek se právě stalo trpkou chutí zakázaného ovoce. Skutečně jsem na vážkách když píši jak získat spět nedobytný svět duše.
Nejde o žádnou záhadu, ale jsem sám se svým tajemstvím životní poutě. Odpověď těchto slov ani nehledejte protože jsou jen myšlenkami vašeho podvědomí. Ale můžete se zeptat na jejich duši protože jsou světem mým i vaším.
Já vím, že dění v duši se nedá spojit v jedno, ale lze jej společně prožít. Nebudu radit jak, ale proč žít v společné symfonii těla a duše.
I když bývám dost uzavřen ve svém světě jsem smířen s odtažitém děním svých myšlenek. Rád bych napsal, že jsem jeden z mála, ale opak je pravdou. Být sám není nic zvláštního, ale být sám se svou duší je z cela obyčejné.
Píši to kvůli tomu, abych poodhalil tajemství svých duševních skutků. Jako bych byl opět na počátku cesty a ptal se sám sebe proč. Poodhalit němou tvář a podívat se do zrcadla pravdy. Říct konečně co chci a být podřízen svému obrazu. Neptat se na konec, ale začátek nové knihy života. Pak bych snad dostal spět svou duši.
Vím, že jsou to slova touhy, ale to není podstata celistvé myšlenky. Nejde o žádné nedobytné vzdušné zámky, ale přehled o skutečném dění. Dost zvláštní napsat něco o nedobytnosti dění když se stále něco děje, ale jde pouze o klíč k slovům skutečné pravdy.
Pravda byla napovězena a já jsem smířen se svým děním. Stalo se mnoho a moc na to, abych jsi uvědomil sílu svých slov.
Malé uspořádání myšlenek je opět o něco blíž. Nedobytný obraz mé duše je stvořen.
Nalézt vlastní já stále nemohu, ale jsem šťasten, že jsem neobyčejný. Být jiný než jsem je přece nemožné, ale žít jinak než jiní možné je. Proto jsem svůj svět duše popsal tak jakoby byl začarován.
Pravá hodnota života přece není vše co lze prožít. Nýbrž prožitek je pravou hodnotou těla. Proto jsem psal o duši jako obrazu života.
Pravá tvář mé osoby, ale cítí něco jiného a chce být odhalena. Být jiný než ona pravá tvář je sice zvláštní, ale skutečnost je silnější. Stát se osudem nelze, ale být odhalen svým osudem je pravděpodobné. Mohu se stát sám sebou, ale nemohu být jiný než jsem.
Dlouhé dny jsem přemýšlel jak jsem pohlcen svým dojmem o skutečné tváři světa. Stejně jako má tvář je položena otázka o skutečném dění.
Nejde o záhadné vzdušné zámky, ale myšlenky podobné dění života. Dobývat tento svět mohu protože je jen mým, ale nemohu ho ztratit. Nyní vím, že můj svět je jiný, ale otázka zní jestli může být mým osudem. Osud je nezvratný, ale osudové odhalení duše se může stát nedobytné. Ptát se pravé osoby na odpověď nemá smysl protože je sama ve světě zamčena.
I když je sama bývá měněna svou nepravou tváří a je stále nedobyta. Mohu ji měnit, ale nemohu být sní sám protože je v zrcadle pravdy nesama. Mohu být sám, ale nemohu se stát osamocen. Být sám je zvláštní, ale obyčejné bláznovství mé tvárné duše.
Zjišťuji, že jsem pohlcen svým pravým já které se stále stává děním duše. Být odhalen nechci, ale jsem přesvědčen, že budu poznán. Chtít být jiný mohu kdykoli, ale jsem podroben zkoušce pravosti.
Jde o zvláštní zjištění předčenu mých myšlenek které je z odpovězeno, ale stát se sám sebou je těžší než jsem si myslel. Snad mám pocit z dokonalé tváři světa, ale nejsem tím prozrazen. Pocit z prohrané bitvy sílí, ale jsem smířen se svou druhou tváří.
Nejde o prohraný boj z nepoznaného, ale odhalení pravé tváře mé osobnosti. Zjišťovat něco jiného je pouze domněnka a stejné poznání duševní tvárnosti. Ptát se na jiné otázky nelze protože jde o jedno rozřešení. Na druhou stranu řešit něco jiného je pravděpodobné a zdravé. A právě proto jsem dnes začal psát o skryté síle osobnosti.
Čím déle píši tím více zjišťuji své postavení k myšlenkám o své osobě. Mnoho odpovědí bylo z odpovězeno, ale zbývá spousta otázek. Proto bych měl začít psát o své osobě jako nástroji myšlenek. Zamyslet se nad svým životním poslání a ptát se proč se stalo jiné.
I to je jeden z důvodů proč dnes píši, ale jsem přesvědčen, že vše nebude tak lehké jak se zdá. Právě zklamání je další odpovědí mých slov. Být jiný nelze protože mám svůj osud ve svých rukou.
Samozřejmě, že lze tento osud změnit, ale není pro toto jednání síla. Životní boj je těžký, ale může být snadnou kořistí jeho osudu. Pravá hodnota života je navždy poznamenána svou pravou tváří.
Snad jsem konečně zjistil co jsem chtěl, ale nejsem tím natečen. Těžká životní zkouška je z odpovězena. Stát se jejím obrazem je těžší než jsem si myslel…
