„Cítím zlo, Ulmo"(Ulmo byl zase jednou na pevnině, opustil Ulmonan, a vyplul na prosluněnou, letní Ardu.) „Ano, Vardo?" „Běž se podívat do Nurnen. Zlá vůle vychází odtamtud. Hvězdy tam nemohou. To proklaté zlo nestrpí jakékoli světlo. Závoj kouře, tmy a děsu je tam nepustí.Sauron byl moc vychytralý. Nebo je? Nevím, jaké zlo to je, ale rozhodně je silné. Že by Melkor? Ale to není možné. " pak se zastavila. Vzpomínka na Melkora byla strašná. Nejdřív zpustošil Illuin a Ormal a pak řekl „Dobro nikdy nevyhraje. Zlo je jako skála. Silná, a strašná. Každý musí pokleknout, nebo doplatí. Můžeš do ní sekat, ale nerozsekáš. Můžeš lámat, ale nerozlámeš. Můžeš útočit celé věky, ale nezničíš. Kdežto dobro je nit. Sekej, přeřízneš jednou a zbytek se podlomí. Trhej, potrháš a- " „Ale neroztrháš. Máš vůbec odvahu přeříznout tu nit? Na pohled slabou, ale zevnitř silnou. Skála může být větší, ale rozlomíš-li, skála se zbortí. Zničíš vůdce, a zlo se ve své hlouposti zničí samo."Skočila mu tenkrát do řeči Varda. „Ano Vardo. Vody se třesou. Už i moře, stříbřité, potažené křišťálovým povlakem si o tom povídá. Ale nemohu se do Nurnen dostat. Žádná řeka, pramen ba ani říčka tam nevede. Nurn přehradila láva. Běda." „A Yavana? Ta by ti nepomohla? Může udělat údolíčko, kudy poteče voda."
„Ulmo?! Kde jsi?". „Vardo, Ulmo je domech Estë!" „Lóriene, to tě sny snad tak obalamutily?" „Ne Vardo, to není pustá lež. Ani slova Melkora, to je krutá pravda!" Po pár dnech Varda šla do domu léčení Estë. „Jen krátkou návštěvu. Byl málem zničen, Vardo, zničen!" Promluvila Estë. Velmi se přitom třásla. Pak ji vzala za ruce a zatřásla s nimi. Vypadala pobledlá. Snad jí to léčení tak vyčerpalo. Pak odešla. Bílý plášť jí vlál jako luční kvítí za teplého letního vánku.
Varda Ulma našla, jak leží, polomrtvý. Vlny, jež prýštily z jeho měděné přilby se rozbíjely o polštář, načichlý athelasem. Potůčky pomalu kanuly po polštáři. Táhly se jako med. Pomalu se zatemňovaly, jak se blížily k zemi. Když dopadly s tisícerem ozvěn, tak jako se tříští sklo, byly černé a scvrklé. Krůpěje této otrávené vody se stahovaly pouze k jednomu směru-totiž k černým uhlícím. Ale oheň neuhašovaly, jako by ho spíše posilňovaly.
„Ulmo!" vykřikla Varda „Vardo, jen hvězdy, jenž zářily jako Silmarilly mě udržovaly při životě. Prsten. Řekni to Manwëmu-Jeden je znovu na světě! Spadl do Nurnen. Otrávil všechnu vodu. Ha-chrrr. Ehrm- je můj! Jen můj! Milášek! Glum! Glum! Ech! O čem jsme to mluvili Estë? Co tu dělá Varda? A proč vypadá vyděšeně? Co se to děje? Co se to se mnou jen děje?" Pak tam vletěla Estë „Pryč, pryč! Tohle se nemělo stát! Léčila jsem ho dva měsíce! Dva měsíce samého glum! glum! Ta voda byla divná. Spálila mi stůl! A pak-pak..." Estë zhroutila se k zemi. Teprve teď si Varda povšimla něčeho zlatého v uhlících.
„Manwë! Tohle se nemělo stát! Je to horší než Melkor" Přiběhla Varda. Ale Manwë ji okřikl „Tohle neříkej!". Pak začal mírněji" mám tu příběh. Vítr mi ho pověděl. Buď tak hodná a vyslechni si ho celý:" „Ale- Jeden je na světě!" „To ti chci říct. A víš jak?" „Ne." „Tak poslouchej:Melkor, zabit Túrinem Turambarem, z Hadorova dom, syn Húrinův a Morwenin, se vrátil. Opustil tělo, ale počáteční Valar, nemohl být tím malým mečíkem zabit. Ne, vrátil se v Túrinově těle. Byl to parazit na mrtvém stromě. Rostl a sílil, a to tělo mu nestačilo. Pak si vzpomněl na toho zvrhlého Maia, jež poslal na zem, a Použil jedno staré kouzlo, které vytvořil když měnil Hudbu Ainur. Má vrétit, co je ztracené, zničené, ale ne to, co je v Nicotě. Použil ho, aby znovu získal prsten. Sauron, bloudiv po světě se vrátil v plné síle. Nejen to, je v něm Melkor. Je vychytralý, skryl se za Barad-dur, a Prsten hodil do Nurnen. Čekal na prvního opovážlivce, a kouzlu propadl Ulmo. Prsten mu nechal, jelikož to byl Vala, a věděl, že může zevnitř zničit Ardu, aniž by byl podezírán. Ovšem, plány mu zhatil vítr, a teď se musíme připravit. Estë musí mít veškerou pomoc jakou může získat."
