Dračí olympiada - část třetí - velká akce
Dva týdny trvalo než se posádka lidí, skřetů a hobita dostali do své země. Ze všeho nejdříve se vydali na hrad lidí za králem, z přístaviště se dali do pochodu. Během dvou dnů došli k hradu, nasměrovali si to přímo ke králi. Po vyčerpávajícím rozhovoru došel král k závěru, že dračí olympiada skončila zas nechvalně a ostudně. Vydajíc se k trůnu si král za přemýšlel:
“Jde to s olympiadou z kopce.”
Tři hrdinové s hobitem stojí před bránou hradu. Fingres se rozloučil se všemi, potom se plačky vydal na cestu do své vesnice. Zbytek odešel do říše skřetů. Dreadan měl v tuto chvíli pocit nešťastnosti ale také radosti. Radost z nových přátel, a z toho že konečně našel domov, od kud nemusí odcházet. Život hobita byl dobrodružnej, neustále byl na cestách, objevoval krásy nových krajů. Hledal nové lidi, hobity, žil z toho co mu příroda nabízela. Pro jeho nemoc musel žít v odloučení od ostatních živích bytostí. Tenhle život dobrodruha se mu líbil, ale poslední dva roky byl nespokojený, unavený. Možná senilita nebo krize středního věku ho donutila k takové to pocity. Toužil po teplu domova, rád by se usadil. Kamkoliv ale přišel, odešel s výsměšky a otisku bot na svém těle. Pokaždé se mu smáli jen z jednoho důvodu, považovali ho za zrůdu, který se nevyvedl božskému dílu. Nikde nebyl vítán, z měst odcházel sám, stejně jako když do nich vstupoval. Jakmile ho potkala šťastná příhoda s Mul´draanem, zahodil všechen svůj předchozí život za hlavu. Jako archanděl Gabriel s poselstvím dobrých zpráv, se u něho zjevila naděje mít domov a přátele.
Horda pochodovala skrze temné hvozdy, přes bahnité cesty, po strmých kopcí ke svému domovu. Dvě hodiny se plahočli světem, než do vesnice dorazili. Nastala převeliká oslava, skřeti slavili, tancovali u velikého ohně, za proudy zvůku linoucí se z bubnů. I když byla oslava, Mul´draan se tvářil smutně, jeho mimikra nebyla pastva pro zdejší oči skřetů ani pro lidi. V tu chvíli kdy horda do vesnice přišla, oslava se dostávala do fáze zakončování, pomalu ale, jistě končila. Takže nikdo z přicházející hordy si nezaslavil. Mul´draan přistoupil k rozechvělému Dreadanovi, začal si sním povídat.
“Chovej se tu jako doma. Támhle ten dům je volnej, můžeš si ho vzít.” Přitom ukazoval na dům kde se rodina skřetů právě stěhovala jinam.
“Díky, jsem rád žes mě přijal mezi své druhy.” Začal se ohlížet po skřetech.
Hobit se šel zabydlet do svého nového domu. Mul´draan odešel s Eurinou do svého skromného příbytku, zbytek hordy se rozprchl za svou všední prací. Všem se žilo spokojeně nemuseli si na nic ztěžovat. Dreadan se rychle zabydlel, občas také zavítal s Mul´draanem do místní krčmy. Fingres si vedl také šťastenej život, věnoval se svému řemeslu, a to kovařině. Vyráběl meče, koval vidle. Železná ruda byla jeho druhé jmeno. Všem se žilo dobře. Čas plynul, utíkal stále dopředu, jako utrženej ze řetězu. Mul´draan s Eurinou plánovali svatbu. Ten den kdy se měla svatba konat, se všichni vystrojili, navoněli a těšili se na onen okamžik.
Svatba to má být napůl skřetí, a napůl elfská. Obřad se bude konat v přírodě, svatební hostina se bude podávat ve vesnici skřetů. Zásnubní slib se bude skládat ze dvou fází, a to slovního, fyzického. Při slovním slibu si partneři poví své nejniternější pocity. Skřetí slib fyzický se provádí bojem se svím soupeřem, Pokud - li muž vyhraje, je hoden si partnerku vzít. Elfský slib fyzický je poněkud jiný . Ten skouší důftip, šarm a moudrost partnera. Boj se provádí se svou myslí, na nepřítele meč nestačí. Fyzický slib skřetí bude zkoušet sílu paží Mul´draana. Za to elfský slib bude trápit neurony v Eurině mozku.
Den se chýlil k hodině, kdy se má konat svatba. K hranicím elfů dorazil král se vší slávou. Sestupuje po schůdcích svého kočáru, jde povyšlapané cestě k Eurině a Mul´draanovi. Oblečen do oddávajícího roucha, červené barvy s modrými pruhy u pasu. Nasadil si kapuci, stoupl si před ně, a otevřel velikou knížku. Započal listovat, a obracet stránky v knížce. Král jakožto vládce téhle zemně je místodržící soudce, a vykonavatel obřadu, je jediným oddávajícím v téhle zemi. Po chvilce začal číst.
“Milí občané sešli sme se tu před bohem, aby sme svázali dva životy v jeden. Tady vážený pan Mul´draan z říše skřetů si bude brát, půvabnou, překrásnou Eurinu z říše elfů. Přistupme tedy k obřadu. Eurino z říše elfů jste tady dobrovolně, aby ste uzavřela sňatek s Mul´draanem z říše skřetů?”
“Ano.”
“A vy pane?”
“Ano.”
“Teť přečtěte svuj slib. Nejdříve dáma.”
Eurina vytáhla kus papíru, začla číst.
“Ve své duši cítila jsem trpký pocit prázdnoty.
Prosila své bohy o trochu útěchy.
Zachraňovala jsem životy,
chovala se hrdinsky,
jen abych vyplnila díru v mé duši od temnoty.
Pak jsi přišel ty,
světýlko naděje rozsvítils mi.
A já k tobě chovala se nepřátelsky.
Ty jsi byl neúprosný,
chodíval jsi zamnou.
Pomalu jsi zaplňoval duši mou od věčné prázdnoty.”
“Teť vy pane.”
“Já ženu viděl poprví.
Ženy skřetí hnusili se mi.
Když viděl jsem tě na lodi,
hormony mé ubránit sme nemohli.
Tajně jsem za tebou chodíval.
Prosil bohy o tebe.
V duchu jsem mysle,
jak se zde vezmeme.”
Po skončení začal král číst znovu.
“Teť si vyměňte meče.”
Jeden skřet a elf přinesli dva meče, podali je svím druhům. Ty si je vyměnili, a uschovali do pouzder. Které jim viseli okolo pasu. Kral začal číst znovu.
“Berete si Eurino tady pana Mul´draana dobrovolně. Budete sním žít v dobrém i ve zlém, v bohatctví i chudobě, v nemoci i ve zdraví?”
“Ano.”
“A vy?”
“Ano.”
“Tímto můžete splnit fyzický slib.”
Mul´draan se dal do svého slibu, začal litý boj s jednim skřetem. Boj to nebyl hezký, všude tekla krev, povalovali se vnitřnosti po zemi. Nakonec z toho oba dva vyšli ve zdraví. Možná se ten skřet už nikdy neposadí, ale to konec konců nevadí. Pak započal slib Euriny. Začala svého elfskýho nepřítele oklamávat, dávala mu záludné otázky, a líčila na něho pasti. Nakonec ho zdolala , jako smyslu zbaven se elfský bojovník krčil na zemi, snažil se, odstraňovat pasti. Král čekajíc na konec slibu, započal číst z poslední stránky.
“Nyni jste právoplatně, před okem boha, prohlášeni za manželé. Teď pojďme všichni na svatební hostinu.”
Dreadan přetékán emocemi, které získával ze všech stran, kamkoliv se podíval, začal brečet. Své stékající slzy si utíral do svého rukávu. Nakonec šli všichni na hostinu. Jedlo se, pilo se až do poslední hodiny ranní. potom, kdokoliv střízlivej, šel spát.
Konec
