|
Ryk společnosti veselé
do duše zármutek mi vlil.
Mé nohy tancem znavené
Chtěly by utéct stovky mil
až tam,
kde chandru s beznadějí
odvane vítr z Pyrenejí.
Když společnost svou opustím,
pospíchám rychle v temný sad
mandloní, kam nedojde stín
kamenných zdí, ni pevných vrat
až tam,
kde svoje písně pějí
trávy ve větru z Pyrenejí.
Stoupám a stoupám, krátký dech
mě zastaví až v křovinách
na stráních těch čarovných hor
nemám už z noci žádný strach
až tak,
že svoji píseň pěji
s půlnočním větrem z Pyrenejí.
V trávě si sedím, na hřebeni,
Dívám se na ten ztichlý svět.
Luna se koupe v hladině moře
Opojně voní pelyněk
Až tak,
že sny se náhle přejí.
Probudit se chci v Pyrenejích.
|
