Ooo, ooo, zase já tu otravuji stakovýmito předlouhými, prostě vypadajícími básněmi, které mají spíš víc děje, než lyrických prvků. Líbí se to vůbec někomu?
Jestli ano, můžete si k ní prohlédnout i můj vlastnoručně kreslený obrázek
Spolek pro dlouhé žirafí krky
schůzoval minulé pondělí…
Moc toho na práci neměli,
hostil je vlhký dům ve sklepě,
kde zasedli svorně ke schůzi,
při svitu svíčky velkolepě
začali mluvit o dluzích.
Vůči minulosti byli plni zášti,
jak kdysi večer v sametovém plášti
žlutém s hrdými hnědými fleky,
(kdyby se náhodou někomu nechtělo
vzpomínat právě na žirafky)
šitý byl každému členovi na tělo.
Jak kdysi večer v tomto hávu
psali vzácným inkoustem, pavími brky,
popíjeli značkovou brazilskou kávu
ve Spolku pro dlouhé žirafí krky.
Ten spolek měl zájem na jedné věci pouhé,
která je mu dodnes proklatá,
aby žirafí krky byly dosti dlouhé,
delší než mají ostatní zvířata.
Pryč je vila, pryč je vůně kávy,
dnes zasedli na trouchnivé bedně,
pan předseda čte klubové zprávy:
„Se spolkem to vypadá bědně.“
Vodu se šťávou a horalku z Tesca,
obyčejnou tužkou zápis zasedání,
velká sláva – přijde totiž dneska
první návštěva, co kývla na pozvání.
---
Básník s úctou vstoupil a slušně přijal místo,
nestranil se těch podivných lidí,
v mysli měl zvědavost, no a v duši čisto,
zajímal se, jak svět jiní vidí.
Spolek se angažuje v jedné věci pouhé,
a jiným lidem zcela pošetilé,
aby žirafí krky byly dosti dlouhé,
což však básníkovi přijde milé.
Tak nenásliné, dětské a prostinké
o důležité věci usilovat,
vždyť mohl by dnes někdo existovat,
kdyby žirafy měly krčky malinké?
Sám předseda o tom napsal dokumenty,
v nichž byly by ty nejvážnější argumenty,
jež každý měl jenom za směšné vlky – plky
jak přihlouplý Spolek pro dlouhé žirafí krky.
I kdyby žirafě hrozil krček nejkratší,
lidé by proti ani prstem nehnuli;
k výstřednosti dneska nejspíš ani nestačí
když má nosorožec na čumáku bambuli!
Spolek pro dlouhé žirafí krky,
ukončil tuto schůzi - sedmého února
mezi členy totiž probíhali strky,
že žirafa je vlastně potvora.
„A jak váš klubvlastně vznikl,“
při odchodu ptá se básník zvědavý.
„Ehm…jak bych to tak řekl…“
pan předseda zamyšleně odpoví.
„Bývalí boháči si hráli na vyjímečné,
společný zájem, proč se scházet, hledali.
Promarnit tolik času snad bylo zbytečné,
ale- peníze na dobrou věc byste nedali?
Nadšení, píle, propagace, na dohledu sláva,
navíc povinnost hájit správnou tradici…(!)“
básník se s nimi loučí, na shledanou mává
a přeje jim, ať jsou brzo na špici :-)
Svobodu žirafám(!) a mnoho dlouhých krků,
které se mohou natahovat
i do příštího roku!
:-D
