Maršál
„Sláva, sláva, sláva…!“, skanduje dav lidí pod balkónem velkého maršála. Na balkóně stojí jejich maršál – muž kterému celá tato země věří a je mu oddána celým svým srdcem. Maršál právě bere do ruky amplion křičí skrze něj: „Nikdo nemá právo upírat lidem jejich základní lidská práva, nikdo! Irák opět porušuje všechny morální zásady, které z nás dělají lidi! Musíme se tomu postavit, nesmíme zapomenout na 11.září, nikdy!“ Odpovědí jsou mu souhlasné výkřiky z davu, který má nejméně sto tisíc hlav. Maršál přelétne pohledem srocené davy a rozhořčeně zvolá: „A naši spojenci? Ti místo aby nám pomohli se vymlouvají, že nemůžou. Prý potřebují souhlas OSN. My kašleme na nějaké rezoluce OSN, nechceme přeci znovu trpět! Budeme bojovat buď s nimi, a nebo bez nich, ať si vyberou, my jsme Amerika a my nepotřebujeme souhlas nějaké OSN!“ „Hurá, hurá, ať žije maršál. Pryč s Irákem, pryč se Saddámem.“ Maršál se usmál a znovu zvolá: „Chceme mír, ale budeme za něj bojovat i umírat. Musíme jim ukázat naši sílu, naši neoblomnost a nezničitelnost! Amerika se nedá porazit jedním útokem!“ Lidé pod balkónem byli už ve varu, mávali maršálovi a skandovali: „Ať žije maršál, nechceme terorismus! Ať žije demokracie!“ Někteří také mávali transparenty na kterých byla hesla typu: „MARŠAL = DEMOKRACIE“, nebo „ZA OBĚTI 11.ZÁŘÍ“, ale také „VĚRNOST, ROVNOST, BRATRSTVÍ“. Byla zde skutečně použita hezká řádka hesel – od každého něco. Maršál zamával lidem a naposledy promluvil: „Ať si Irák zapamatuje dobře tato slova, neboť jeho hra skončila.“ Poté se otočil a odešel z balkónu.
Daleko od tohoto města zvané Nový York leželo jiné město, jmenovalo se Paříž. V soukromé vile nedaleko Versailles, spolu rozmlouvali dva představitelé evropských velmocí: Francie a Ruska. Vladimír Putin se pohodlně opíral v polstrovaném křesle a upíjel vodku. Jacques Chirak seděl v podobném křesle naproti a popíjel drahé Beaujolais. Vládla rozpačitá nálada, nikdo nevěděl odkud začít jednat, bylo to příliš choulostivé místo celého jejich jednání. První krok po chvíli učinil Vladimír Putin, který prohlásil: „Takhle to dál nejde, musíme Američany zastavit stůj co stůj.“ Chirak naň vděčně pohlédl a dodal: „Zašli až příliš daleko, tady se už nejedná o legitimní odvetu, ale útok na suverénní stát.“ Vládce Ruska přitakal: Tak, tak pane Chirak, máte pravdu. Stejně jim jde jen o ropu, které je v Iráku skoro nejvíc na světě.“ „ Jenže jak je chcete pane Putine zastavit? Diplomaticky to půjde jen ztěží a nechci ani pomyslet na jiné možnosti.“ „Naše armáda není tak neschopná, jak se o ní mluví. Jsem schopen vpadnout Iráku přes Kavkaz s několika armádami dřív, než ten jejich maršálek řekne švec.“ „To ale příteli zavání novým světovým konfliktem.“ Putin se dlouze napil a lehce prohodil: „Myslím, že jedno z amerických kréd je ochrana svobody a lidských práv za každou cenu ne? Abraham Lincoln jednal také v tomto smyslu, tak proč bych nemohl já?“ „Francie by Vás samozřejmě podpořila, jak politicky, tak vojensky. Německo a Belgie jsou také pro, jen Británie bude dělat problémy a některé malé zemičky co chtějí vstoupit do naší EU.“ „Malé zemičky?, Vezměte si příklad z Čečenska. Protestovali, tak jsem je s Borisem uklidil a to docela a dokonale.“ „To ano, ale cosi budeme povídat, na lidská práva jste také moc nedali a spravedlnost jaksi také moc nezafungovala.“ „Ach, jistě Jacquesi, já Vás chápu. Vy Francouzy jste jen pro víno, ženy a případně i zpěv. Míru a lidských práv máte plná ústa, když budu slušný, a neustále prosazujete pacifismus.“ „To nás šlechtí Vladimíre, to dobré víno a pěkné ženy z Moulin Rouge.“ Putin se rozesmál a trvalo notnou chvíli než se uklidnil. „To bys měl říct tisku, Jacquesi, to by se na tobě pěkně společnost popásla.“
„No poněkud jsme Vladimíre odbočili od tématu, takže zpět k Iráku. Co tedy budeme dělat?“ „Jak říkám, mohu poslat do Iráku své nejlepší divize a počkat si tam na jednotky z USA.“ „A nešlo by to Vladimíre trošku jinak? Já vím, že vy v Rusku používáte svérázná řešení, ale takto daleko bych to nehnal. Konflikt s USA by pro tvé Rusko znamenal hospodářskou katastrofu…“ „Nekecej Jacquesi, ty bys měl vědět, že je na tom pravdy jen nezbytné maskovací minimum. Snad si opravdu nemyslíš, že budeme potřebovat USA, když se mohu domluvit s Francií a Německem, kteří Američany bohatě nahradí a naše hospodářství na tom až zas tak špatně není, sám to víš.“ „Vladimíre pokud jste schopni přeorientovat se hospodářsky na Evropu je to jen a jen dobře, jenže tím se nic neřeší. Ty použiješ proti armádě USA vojenskou sílu a oni po tobě hodí to první co jim přijde pod ruce a první co to bude, budou atomové zbraně, znáš maršála.“ „Je pravda, že když má někdo IQ tykve, tak od něj nemůžeme očekávat racionální chování, ale atomové zbraně proti nám nepoužije. Musel by se přece obávat odvety z našich raketových středisek.“ „Lidi jako on jsou všehoschopní, dle mého názoru je to takový druhý Hitler nebo Stalin.“ Vladimír Putin se nad tím za asistence vodky hluboce zamyslel a přikývl. „Ano myslím, že je toho opravdu schopen.
„Takže to tedy uděláme Vladimíre následovně: svoláme celé NATO do Ženevy a pokusíme se znovu přesvědčit maršála, aby zvolil dle rezoluce OSN mírové řešení konfliktu.“ „Platí, a já zatím rozmístím svou armádu na Kavkaze, pro případ, že by konference selhala.“ Potom si ještě jednou připili a rozešli se každý za svým cílem.
„No poněkud jsme Vladimíre odbočili od tématu, takže zpět k Iráku. Co tedy budeme dělat?“ „Jak říkám, mohu poslat do Iráku své nejlepší divize a počkat si tam na jednotky z USA.“ „A nešlo by to Vladimíre trošku jinak? Já vím, že vy v Rusku používáte svérázná řešení, ale takto daleko bych to nehnal. Konflikt s USA by pro tvé Rusko znamenal hospodářskou katastrofu…“ „Nekecej Jacquesi, ty bys měl vědět, že je na tom pravdy jen nezbytné maskovací minimum. Snad si opravdu nemyslíš, že budeme potřebovat USA, když se mohu domluvit s Francií a Německé, kteří Američany bohatě nahradí a naše hospodářství na tom až zas tak špatně není, sám to víš.“ „Vladimíre pokud jste schopni přeorientovat se hospodářsky na Evropu je to jen a jen dobře, jenže tím se nic neřeší. Ty použiješ proti armádě USA vojenskou sílu a oni po tobě hodí to první co jim přijde pod ruce a první co to bude, budou atomové zbraně, znáš maršála.“ „Je pravda, že když má někdo IQ tykve, tak od něj nemůžeme očekávat racionální chování, ale atomové zbraně proti nám nepoužije. Musel by se přece obávat odvety z našich raketových středisek.“ „Lidi jako on jsou všehoschopní, dle mého názoru je to takový druhý Hitler nebo Stalin.“ Vladimír Putin se nad tím za asistence vodky hluboce zamyslel a přikývl. „Ano myslím, že je toho opravdu schopen.
Konference byla svolána o necelý měsíc později a předcházelo jí mnoho intrik, úskoků a politických skandálů. Zkrátka, tak jako vždy. Na konferenci samotné to vypadalo jako v židovské škole, politici vědomi si skutečnosti, že se zde jedná o osud celého světa se překřikovali a navzájem se uráželi. Nakonec trvalo celý další měsíc než se dohodli a předložili maršálovi novou rezoluci OSN a varování ode všech zemí světa. Celé toto snažení však narazilo na malý detail. Na právo veta. Maršál si to ani nepřečetl a prohlásil, že to vetuje a otevřeně řekl, že tato konference byla jen dalším divadlem o předem určené věci a nechal se slyšet v tom smyslu, že na nějaké NATO a OSN kašle ať táhnou všichni k čertu. Konference tedy skončila úplným a dokonalým debaklem mírového snažení.
A jak to bylo dál? Sám nevím! Myslím, že maršál nakonec Irák napadl a Rusko se mu postavilo odvážně do cesty. Maršál nezaváhal ani na okamžik a použil proti Rusům nukleární zbraně, oni odpověděli stejně a netrvalo dlouho a ve vesmíru se zažehla na malý okamžik trvající jen několik málo vteřin nová hvězdička. Lidé to nakonec dokázali, jako jediná rasa ve vesmíru změnili vlastní planetu, která je živila po statisíce let na hvězdu, která je důkladně propekla za necelých pět vteřin.
Tomuto scénáři však sám nevěřím. Historie si už mnohokrát s podobnými případy bravurně poradila a pravděpodobně to tak bylo i tentokrát. Maršál se stal jednoduše obětí atentátu, který na něj spáchali příslušníci jedné nejmenované náboženské skupiny a ty nakonec pozatýkala maršálova policie. Historie je úžasný nástroj v rukou lidstva, jak vidíte je schopen si poradit s kýmkoliv a čímkoliv a to kdykoliv. Pokud totiž mělo lidstvo přežít na této planetě si muselo nutně vymyslet historii, jinak nepřežilo ani jedno století po získání dostatku rozumu k sestrojení prvních primitivních zbraní.
