Sklepením či podkrovím
s pohledem přemýšlivým
dřív bloumal dýmem růžovým
- chrabrý to muž.
Dnes vane vítr mrakem zlým,
krok klape rytmus spěchavý.
Pán bručí hlasem podivným:
"Teď ale už!"
Zaklapnutí veřejí,
kamna krásně zahřejí.
Tělo vlečené louží
po tomto teplu touží.
Posadí se v stůl rohový,
klid dává nohám toulavým,
dýchá vzduch tu dusivý,
poroučí mok pěnivý.
Oči lesk hned získají,
úsměv vousy roztají,
žádá hlasem chraplavým:
"Přivalte soudky dobrých vín!"
Sedí za stolem dubovým,
mluví hlasem veselým,
a seká řevem úderným:
"Noste hořkých lihovin!"
Kamarád s ním tu náhodný,
sklenky milých pálenin,
pán funí dechem jasivým,
svůj příběh mu vypráví.
"Proto tady popíjím,
aby už se utopilo,
co dva roky mě mučilo.
Ona!" praví zklamaný,
"další už mě odhání.
Proto tady popíjím,
ať na vždycky zapovím."
Kamarád má pohled přísný.
"Chceš-li skončit, tak s tím řízni!
Když se dobře pobavíš,
svojí duši ulevíš."
Džbánek piva, poté tvrdá,
mluva sprostou nepohrdá.
Líh už rozum otupil,
nešťastníček pochlapil.
"Posaďte mi děvky v klín,
s nimi si vynahradím
to, co jiná láska vzala,
na soucit se vykašlala!
Zapomenu svého splínu,
kulečník tu čeká v stínu,
sranda, pivo, kněžky lásky,
karty, hazard, velké sázky."
***
Sklepením či podkrovím
bloumá dýmem růžovým
- chrabrý to muž.
V koutě svíčka dohořívá,
svoji báseň pán si zpívá.
Verše z červeného papíru,
šité jedné dámě na míru.
Rudý papír - symbol srdce,
budou se držet obě ruce?
Budou se držet společně?
To záleží jen na slečně!
Žije už jen pro to chvění.
Když přichází světlo denní,
hodinka se tiše sklání,
pár přichází ku setkání.
"Co květina nezdolala,
tahle báseň zvládne sama."
Jak tento dar předává,
osudu se poddává.
Udivení autorova,
došlo přec na jeho slova.
Když dostala jenom růži,
zatajila tomu muži…
…krutou pravdu.
Jenže papír červený,
vyhnal nutné řešení,
…celého světa zradu.
"Tahle nebyla jediná,
kterou tiše proklínám.
I dřív kázali citům mým,
co povídati nesmím,
…ač rád bych z celého srdce.
Takže i ty, moje milá,
naštvaná's mě opustila.
Nebo jiná: hodná, sladká,
chce být jenom kamarádka.
První zklamání byla těžká,
ale stejně nakonec,
sem to přežil jako dneska,
jen byl ze mě pitomec.
Pravá láska, ač dost krutá,
krásně laská, není dutá.
Jak u těch co smutek s bolem
řeší lživým alkoholem."
***
Ulicí či podkrovím
bloumá dýmem růžovým,
"Cite jeden nachový,
nikdy tě nevypovím!"
***
V hostinci, kde houstne dým,
sedí za stolem dubovým,
krásnou děvku tiskne v klín,
z číše pije medovin.
