Musím se přiznat, že ne každou povídku, kterou načnu, dočtu do konce. Nudí mě nenápadité popisy a omšelé obraty... A tady nic takového nebylo. četla jsem a moc děkuji za ten zážitek :-))

Na úvod: Od této chvíle budu číst VŠECHNA dílka, která budou na tomto webu uveřejněna a KAŽDÉMU dám hodnocení + komentář.

Pěkné, velmi pěkné. Délka přesně tak, jak tato povídka vyžaduje. Výborný pravopis + sloh. Výrazná psychologická malba hrdiny s melancholickým nádechem. Opakování "hlasu mysli" je dobře a uvážlivě včleněno mezi text.

Hodnocení je tedy: 5

Přeji hodně úspěchů a tvůrčího elánu,
David Spáčil

No..vše co by se k tomu dalo říct, bylo už řečeno. Avšak mě ten krátký konec docela vyhovuje. Podtrhává tím celou tu pointu. Nač více vět, když to jde tak dobře vystihnout i dvěmi.

Já si ji četla těsně před spaním a docela ve mně objevila údiv, jak někdo může tak hezky psát. Sice na konci byly jen dvě věty s nepřímou řečí, ale to neznamená, že je to špatný, nebo, že by to mohlo pokračovat. Přečíst si to, to byl důvod toho vysokého hodnocení. Hele radim ti, napiš ještě něco tak krásného jako je tenhle (trošku zmrazující - tak krásný) příběh. Akorát nevím, zdali jsem to správně pochopila.:-))

Moc pěkné (a snad ne ze života). Jenom konec působí trochu zrychleně. Pochopit se samozdřejmě dá, ale věta dvě navíc by neškodily.

pravdu díš. ovšem nejlepší bylo to pero

Celkem dobrá a trochu zvláštní povídka. Nemá sice žádné vytrhující prvky, ale něco z ní tak nějak vyzařuje...