Čím víc hrátek se slovíčky, tím líp. Možná přijdeš (jsi přišel)na nový básnický styl.
Smysl je jasný, jenom přijít na to, jak přesně byla slova přeházena:)

Já to četla jen jednou a myslím, že jsem to pochopila. Je to zajímavý experiment,dobře se hodí k tématu, podtrhuje atmosféru.

Co se týče hledání algoritmu rozhození slov, myslím, že kdyby se věty "narovnaly",ztratila by báseň své kouzlo, a tak to zkoušet nebudu. (Možná, že je to jen výmluva, protože se mi do toho ve skutečnosti nechce :-), ale něco na tom bude.)

Hahá, tohle bylo pěkný... dost mi to připomíná poezii Haiku. Já to teda čet jenom jednou a stačilo mi to k pochopení, ale mě takovýhle pokroucený logiky jdou samy. Je to moc hezký a zajímavý čtení. I když si nejsem tak docela jist, jak to hodnotit... ale dám 4, protože je to dobrý zpracování, ale ten příběh uvnitř není nijak moc originální (ale je to experiment) neotřelý... Dá se říct, že tvůj experiment se zdařil.

Ano-a to je právě záměrem. Čtenář musí uchopit význam slova a zkoušet ho přiřadit k významu okolních slov...kvůli tomu to bude číst několikrát a snad se zamyslí víc, než nad konveční básní.

Lyrika tam není žádná, nemáš pravdu.

Časté a vlastně nepřetržité měnění slovosledu způsobu strašný chaos. Dá se říc (alespoň to platí u mě), že je to třeba přečíst několikrát za sebou, aby člověk pochopil, co chtěl básník říct. Taky mi to připadá násilně lyrické...ale jinak pěkné...