prohnilost společnosti

Úvaha „Život nestačí jen žít, musíš ho tvořit, protože jinak, jinak tě ten život sežere“ E. O’Neil Autor tohoto krásného výroku se zřejmě snaží poukázat na globalizaci a všeobecný trend přicházející ze Severní Ameriky, který zní „Urvni co můžeš a na ostatní se vykašli.“ Částečný souhlas s tímto výrokem mám asi v sobě, ale vlastně nevím co o něm napsat. Asi to zkusím nasadit na situaci, do které, myslím, alespoň trochu vidím. Jedná se o dnešní hudební scénu. Když si poslechnu muziku v rádiích a televizi, začíná mi být smutno. Je stále jasnější, že vše se točí jen okolo peněz a ti, kteří se řídí tímto výrokem vlastně vyhrávají, často i přes to, že vlastně nic neumí. Když se člověk podívá na pozadí hudební scény, pozná, že tito rádoby umělci jsou jen loutky těch finančně silnějších, kteří si je vyhlédli. Často násilně mění jejich vizáž a image. Jsou to jen další produkty které zaplevelují hudební scénu, a na ty, kteří na to opravdu mají, zkrátka nezbyde místo. Můžeme tento citát ale pochopit i jinak. Autor tím může myslet, že člověk se právě nemá nechat zapadnout do černobílích davů v minulosti. Nemá se člověk brát jako individualita? Spousta lidí jen plní svou primární funkci svého života a jen hrstka se snaží a vývoj a pokrok společnosti. Můžeme najít i spojitost s Goethem. Ve Faustovi se vyskytuje podobná myšlenka, vlastně verš, který dává stejný smysl jako tento citát. A nakonec přijde vietnamec a poví nám, jak Théseus skočil přes býka a nemohl se hnout, i když tím se vlastně vymanil z černobíla. Boj může bolet (samozřejmě nenásilný boj) Hanz, 4.11.2003