|
Z výšky ji uvidíš, stříbřitou nit.
Osudy národů chodí k ní pít.
Od paty Šedých hor k Velkému Moři.
Vymílá břehy a dějiny boří.
Když kolem Hvozdu rozbíhá se,
prvně se podiví elfské kráse.
Pak už dál spěchá, kol Les ten,
kde Sličný lid žije Zlatý sen.
V místě, kde bouří, dech se tají,
Rauros ji lidé nazývají.
Na břehu východním leží Stín,
zem Pánů koní na západním.
Ke svému cíli již plyne tiše,
kde protíná hranice gondorské říše.
O tom, co poznala, vypráví Moři v zátoce Belfalast.
|