Tři svazky lidí a elfů

V Prvním věku svět ji uviděl -
- líbeznou Lúthien Tinúviel.
Rodiči byli jí Melian,
a Thingol, doriathský pán.

Často se lesem procházela
a spolu s ním o štěstí pěla,
a o životě pod hvězdami,
o tom, že nejsme nikdy sami.

Smrtelný muž jménem Beren
byl očarován jejím zpěvem.
I ji spoutala kouzla ta
do smrtelného života.

Tak připravila elfskou rasu
o svou nadpozemskou krásu.
Jednomu muži ji darovala,
že jeho jen milovala.

Šli cestou proti zvyklostem,
Temnému pánu, marnostem,
a i když vedla zlými časy,
společně došli krajů spásy.

***

Uplynulo pár trpkých let,
o další hoře je starší svět.
Odešla Maia Melian,
byl zabit Thingol, elfský pán.

I jejich dcera Lúthien
odešla se svým Berenem,
stejně tak jako její syn -
- Dior byl zabit rodem svým.

A Elwing, jeho dcera prchla k Moři
s sebou Silmaril, příčinu těch hoří.
Za muže vzala si Eärendila,
tak naplněna i její sudba byla.

Když Eärendil s prosbou o pomoc
k Západu se vydal, pro vyšší Moc,
ona jak krásný bílý pták
vznesla se za ním do oblak.

Našla jej v podobě labutě,
s Kamenem čelili temnotě,
s pomocí světla jejího daru
dosáhli břehů Valinoru

Vyslyšely je Mocnosti,
srdce zalitá lítostí.
Pro Eärendila a Silmaril
tu osud však zvláštní byl.

Navěky bloudit hvězdnou plání
na lodi plout po nebeské báni.
Elwing zůstala v zemi Světla,
však často naproti mu vzlétla.

***

A přešel další dlouhý věk,
země je plná vzpomínek,
upadá sláva elfského plémě,
opouští břehy této země.

Však Roklinka a les Lórien
ukrývá dosud jeden sen -
- Je zvána Arwen Undómiel,
ach tak podobna je Tinúviel!

Pro podobu tu ji oslovil,
a osud její utvořil
člověk dávného rodu pánů,
Aragorn z hrdých Dúnadanů.

Tak zastavil se pro ni čas,
když poslechla svého srdce hlas
a jako Elwing, Lúthien,
jemu svou lásku dala jen.

Zazněly zvony svatební,
prožili mnoho šťastných dní,
než jemu lidský úděl život vzal,
zemřel Aragorn, gondorský král.

Život se jí stal marností
a slzy plné hořkosti,
skrápěly její bledé líce.
Odešla Arwen Večernice.

I když už nejsou mezi námi,
svůj osud zvolili si sami.
A i když se časy rychle mění,
kéž příběh neupadne v zapomnění!