Poslední let

„Pět vteřin do skoku,“ ozývalo se ve vysílačce. „Ok, připravena,“ odpověděla jsem a zapnula si bezpečnostní pásy. „Tři, dva, jedna…Skoč!“ Zapnula jsem skokové motory a s lodí to cuklo. Světlo mě ozářilo jako halogenový reflektor a ozval se sonický třesk. Když se vše vrátilo do normálního stavu, zkontrolovala jsem souřadnice. John se zatím vrátil z astrogátorské kabiny. Vesmír byl tichý a krásný. Cesty trvaly dlouho a člověk měl spoustu času na svoji zábavu. Já jsem ve volných chvílích programovala androida RT-7. Byl to ten typ androida ,který byl k nerozeznání od vypracovaného člověka mužského pohlaví. Po skoku bylo spoustu času než se dostaneme na plavební dráhu pro nákladní lodě, a tak jsem šla do své kajuty pracovat na RT-7.
Pokoušela jsem se o program, který by trochu vyvinul jeho vnímání sexuality a byl perfektní v posteli. Ne že by mi John nestačil, ale jsme spolu dlouho a chtěla bych zkusit i někoho jiného. „Anno, přijď do kokpitu, něco se děje s hlavním počítačem,“volal mě John v Interkomu. „Jo, už letím,“ odpověděla jsem a oblékla na sebe jen modrý overal. Když jsem byla v soukromí a dělala na svých programech, byla jsem vždy úplně nahá. Vyšla jsem z kajuty a zamířila naproti do chodby kolem astrogace. Po žebříku jsem sjela celkem lehce a když jsem se otočila byla přímo proti mně zavřená pilotní kabina. „Johne?“ to bylo poprvé za dva roky, co jsem na téhle lodi a tyhle dveře nebyly zavřený. „Johne jsi tu?“ „Ano, v pilotní kabině, pojď dál.“ „Asi má zase nějaké překvapení,“ řekla jsem si a tlačítkem otevřela dveře do pilotní kabiny.
Bylo tam zhasnuto. Na stěně jen plápolalo nějaké světlo podobající se světlu ze starodávných svíček dvacátého prvního století. Udělala jsem dva menší kroky a rozhlížela se po místnosti. Dokonce i monitory byly v šetřícím režimu. Po dalším kroku, který jsem udělala jsem za sebou uslyšela pohyb. „Neotáčej se.“ Zůstala jsem stát. Johnovy ruce mě uchopily za ňadra a začaly jima třít. Ucítila jsem jeho ústa, která se právě dotkla mého krku. Natáhla jsem ruce za sebe a začala ho hladit na vlasech. Jednou rukou mi začal rozepínat kombinézu a druhou mi přejížděl po zadečku. Zip overalu už byl rozepnutý. Ruka, která mi tiskla zadeček, si teď pohrávala s mými bradavkami a druhá mě začala dráždit v klínku. Sama jsem se vysoukla s rozepnuté kombinézy a otočila se na Johna. „Miluji tě, řekla jsem mu do ouška a začala ho olizovat a jemně kousat.
Začala jsem mu pomalu svlékat jeho overal, pomalu rozepnula zip a rukou zajela mezi jeho nohy. V ruce jsem ucítila jeho penis, začala jsem ho pomalu mnout a líbáním přešla k jeho ústům. Rukou, ve které jsem držela jeho penis, jsem začala pohybovat v rychlejším tempu a druhou rukou jsem se ho pokoušela svléknout. Pomohl mi, takže to nebylo tak těžké. Líbala jsem ho ještě chvíli, ale pak jsem začala klesat a líbala ho na hrudi, prsou, břiše až jsem skončila u penisu. Klekla jsem si, abych si zajistila stabilnější polohu, stáhla kůžičku na jeho penisu a jemně jsem se ho dotkla jazykem. Johnovy ruce mě teď hladily po vlasech a lehounce mě tlačily na jeho penis. Teď už jsem si ho vložila do pusy úplně a začala pohybovat hlavou od jeho těla, přičemž jeho ruce mě přirážely zpět. Bylo to velice vzrušující, sama jsem se nemohla kontrolovat a má ruka klesla do mého klínku a začala jsem se dráždit.
John mě zvednul, položil mě na stůl, ze kterého před tím shodil nějaká media s hvězdnými mapami. Dala jsem nohy od sebe, aby mě mohl dráždit jazykem. Jeho jazyk byl obratný a rozkoši přidávalo i to, že do mě vnikal ukazováčkem. Rukou jsem si jeho hlavu přirazila přímo na svůj klínek a velice nahlas sténala. Vystoupal líbáním až k mým ústům a já při jeho líbání cítila sama sebe. Roztáhla jsem nohy víc a cítila, jak se jeho penis teď opírá o klitoris. Uchopila jsem ho a zavedla si ho přímo do sebe. Byl to neskutečný pocit a on to na mě musel okamžitě poznat. Cítila jsem, jak domě přiráží a jak zrychluje. Tempo bylo čím dál větší a vzrušení rostlo. Na chvilku ze mě vystoupil a já se tak obrátila. Sedla jsem si na kolena a předklonila se tak, že jsem na něj vystrčila zadeček. On toho okamžitě využil a znovu do mě vstoupil. Tentokrát to bylo tvrdší a rychlejší, zato také více vzrušující. Držel mě za obě půlky zadečku a já cítila, jak do mě jeho penis neustále vjíždí. Celým mým tělem začala proudit energie a já cítila, že už se blíží orgasmus. „Už buď!“ vykřikla jsem. Zavalila mě obrovská exploze energie a horká tekutina dopadající na můj zadeček mě hřála. Bylo to tak krásné, až se celá loď zatřásla a pět monitorů se rozsvítilo. „Moment. To se mi nezdá to je..“ Další zatřesení lodě a také se rozezněl poplach.
„Jsme pod útokem!“ vykřikl John a za běhu k ovládání laserových věži si nasazoval kombinézu. Jsem se ani neoblékala a běžela jsem k pilotnímu sedadlo. „Tři stíhači. Identifikoval jsem je jako piráty, někde tu bude jejich mateřská loď.“ „Dobře, najdi ji.“ Odbyla jsem Johna a aktivovala automatické řízení. Na velké ploché obrazovce naproti mně se objevil vesmír a na něm tři blížící se tečky. „Letí přímo na nás!“ zavolala jsem na Johna. „Mám ho!“ směrem od naší lodě se objevil jeden řezný laser, který rozřízl pirátský stíhač. „Mám ho!“ zajásal John. Dvě stíhačky stále pokračovaly naším směrem. Přesunula jsem energii do předních štítu a ukázalo se, že to bylo správné. Oba stíhači spustili palbu přímo proti naší lodi. Začala jsem kličkovat, abych schytala co nejméně ran, což se mi vcelku povedlo. „Mám dalšího,“ ozvalo se od Johna a na obrazovce přelétly trosky dalšího stíhače. „Perfekt. Už jen jeden a ten se na nás pověsil.“ Bylo velice těžké vymanévrovat stíhače malou nákladní lodí. Přesunula jsem energii zase do zadních štítu, abych tak kompenzovala poškození od jeho zbraní.
Lodí jsem pohybovala ze strany na stranu, ale pořád byl v závěsu. V dálce jsem zahlédla asteroidy a zamířila k nim. Další náraz do zadního štítu teď už byl na deseti procentech. „Anno, co to proboha děláš?!“ „Pokusím se ho dostat v tom asteroidovým poli.“
„Ok, budu nás krýt před asteroidy.“ To taky byla teď jeho práce, proč o tom vůbec diskutoval?! Některé věci mě dokáží vytočit. První asteroid už jsem minula a John začal sestřelovat asteroidy, které nás ohrožovaly. Perfektní spolupráce. Pirátská stíhačka teď měla problémy udržet se v závěsu a ještě se vyhýbat asteroidům. Pokoušela jsem se obrátit loď proti stíhači nebo ho alespoň dostat do palebného pole. Povedlo se. Johnovi netrvalo dlouho a řezným laserem rozřízl i poslední stíhačku. Tentokrát jsem pomalu vykroužila z asteroidového pole a zamířila na plavební dráhu.
„Tak to bychom měli.“ řekl John, když přicházel od kanónů. Na radaru začalo něco znovu blikat. „To bude ta jejich mateřská loď!“ vykřikl a rozeběhl se zpět k obranným mechanizmům. Byl už skoro u sedadla, když lodí otřásla obrovská exploze a on spadl na podlahu. Já byla stále připoutaná a mohla jsem reagovat. „Lodní motory nefungují, ztrácíme energii!“ „Kde je ta loď?“ ptal se John, když vstával s rozseknutým čelem. „Mám tu její trosky. To, co s námi otřáslo byla ta loď. Ona do nás narazila.“ „Cože, proč?“ ptal se John. „Nevím, ale vím jedno. Nefungují nám motory a brzo nebude vzduch. Máme dvě hodiny života.“ John zbledl a sedl si na sedadlo. Slzy stékaly po jeho obličeji a já jsem musela zmizet, protože nesnáším pohled na plakající muže.
Běžela jsem do svého pokoje. Napadl mě algoritmus na mého androida a taky to, jak bych mohla Johnovi zpříjemnit umírání. Příkazy do programu jsem vložila asi za čtyřicet minut. Možná by někoho napadlo, že trávit poslední dvě hodiny života tím, že píšete program je hloupost, ale jím jsem si chtěla splnit svůj životní sen a teď už nebylo moc času. Když jsem se vrátilo do pilotní kabiny, John pořád seděl na stejném místě. Jeho tvář byla stále bledá, že by se s ní ani křídla nemohla rovnat. Přistoupila jsem k němu a poklekla. „Johne, pojď se naposledy pomilovat. Prosím.“ „Nesmíme plýtvat kyslíkem,“ stroze odpověděl. „Stejně tu zemřeme, není důvod neplýtvat.“ „To máš pravdu,“ odpověděl a uměle se usmál. Vzala jsem ho za ruku a odvedla do svého pokoje.
Začala jsem ho nejprve líbat a poté také svlékat. Kombinézu jsem odhodila přes židli. Položila jsem ho na postel a rukama si začala hrát s jeho penisem. Líbala jsem ho na břiše a cítila jak se nadechuje do pohybu mé ruky svírající jeho penis. Když jsem cítila, že je maximálně vzrušen, vložila jsem si jeho penis do úst a začala ho vysávat. Teď začal sténat hlasitě on, což se mi nesmírně líbilo. Když jsem přestala, sedla jsem si na něj a zavedla jeho maximálně napnutý penis do své pochvy. Reflexivně mě uchopil za zadeček a začal mi ho příjemně mačkat. Teď už jsem to nevydržela a začala sténat taky. Rukou jsem šáhla po ovladači a aktivovala svého vylepšeného RT-7. Byl už nahý a připravený ke své poslední službě. Krouživými pohyby zadečkem jsem dělala dobře Johnovi i sobě a mohutný penis RT-7 jsem si zasunula do úst. Byl naprogramovaný dobře. Přesně věděl, co se mi líbí a co kdy má dělat. Neustále jsem zrychlovala pohyb svého zadečku a cítila stále větší Johnyho sevření. RT-7 přešel za mě a já se naklonila blíže k Johnnymu a začala ho vášnivě líbat. Cítila jsem jak vlhké prsty RT-7 pronikají do mého zadečku. Bylo to nesmírně vzrušující, až jsem náhle pocítila orgasmus. Johny ani RT-7 však nepřestávali a stala se z nich sehraná dvojka. RT-7 teď do mého zadečku zasouval svůj penis a já vykřikla úžasem. Teď už jsem pohyb neovládala já, ale pohyb ovládal mě. Neustálé přívalové vlny rozkoše stále zvyšovaly svoji intenzitu a já cítila, že se znovu blíží orgasmus. Ten nejkrásnější pocit na světě prolétl mým tělem jako elektrický proud a já v sobě cítila horkou tekutinu.
Oba penisy ve mně zůstávaly a já cítila silnou únavu. „Johny?“ Johny už spal. Sbohem Johny.“ Nechala jsem androida ze sebe vystoupit a obléct se. Pak jsem mu vložila do paměti můj osobní deník a lehla si k Johnymu. Padala na mě nesmírná únava, a tak už jsem jen Johnyho políbila na tvář a usínala po jeho boku.
„Záznam skončil pane.“ Muž v uniformě vesmírné policie se obrátil k svému nadřízenému. „Dobře. Myslím, že je dost jasné, co se na palubě nákladní lodi Beauty Two stalo. Narazili do neřízené pirátské lodi, jejíž posádku zlikvidovali ve stíhačkách. Uzavřete případ.“ „Ano pane!“ odpověděl uniformovaný.

Ondřej Martin Turek