Nejdelší noci jsou vždy osamělé
námět: DEATH (Dagmar Došlíková)
scénář: Jaroslav A. Polák & DEATH
poděkování: Pavlu Kennymu Tymešovi za podnětné připomínky
***
poznámka: V textu scénáře jsou poznámky Pavla "Kennyho" Tymeše, který se k tomu vyjadřoval jako kreslíř. Přirozeně jsou nezávazné.
***
STRANA 1. (TITULNÍ):
Celostránková ilustrace - noční město, pochmurné, gothic-punkově laděné.
text: "Každá noc je jinak dlouhá
a ty nejdelší jsou vždy osamělé.
Noci čekající na úsvit
celou věčnost..."
***
STRANA 2.
1. Noc, déšť, pasáž uprostřed města (od ulice oddělená mříží, zamčenou na noc). Řada zrcadel, ve kterých se odráží černý kocour, směřující mříží do ulice. V jednom zrcadle je vidět obrys lidské postavy, který ale není ničím odrazem. Lampy a neony, celé i rozbité, atmosféra očekávání.
2. Odraz v zrcadle nabude určité podoby a poté vyskočí v záplavě střepů ven. Za zrcadlem je cihlová zeď. Kocour prchá.
3. Mezi střepy leží zhroucená postava v černém. Má dlouhé černé vlasy, plášť, rukavice. Dále se o něm zde bude hovořit jako o Lestarovi, ale jeho jméno v příběhu nezazní.
Lestar pomalu vstává a udiveně hledí na zeď s rozbitým zrcadlem. Jeho tvář je jakýmsi způsobem prázdná - nedotčená jakýmikoliv zážitky, vzpomínkami atd.
Pasáž odděluje od zbytku světa mříž. Z druhé strany přichází po ulici dívka (punkerka, působí unaveným, poněkud vyžilým dojmem, je zfetovaná), sevře mříž a hledí do temné pasáže.
***
STRANY 3.,4.
Lestar v pasáži, punkerka u mříže venku, za ní o kus dál stojí mladík, rovněž punker.
Punkerka: "Zdáš se mi nebo tam fakt seš?"
Lestar: "Ano..."
Punkerka na něj hledí s nechápavým výrazem ve tváři.
Lestar: "Nezdám se ti. Nemůžu ven."
Punkerka se otočí na opodál stojícího mladíka, který je opřený o zeď a kouří, a volá: "Hej! Tady je někdo zamřížovanej a nemůže ven!"
Punker jde - líný krok, nespěchá, tváří se znuděně: "Zase máš haluze..."
(americký záběr, úzkoplošně, zadní plán: světla a nejasná fasáda domu)
Nahlédne dovnitř: "Kurva, von tam fakt někdo je..."
Punker (k Lestarovi): "Jak ses tam vůbec dostal? A kdo vlastně seš?"
Lestar (spíše k sobě): "Nevím."
Punker: "Já mít takový vokno, tak se radši neprobouzím..."
Punkerka: "Pustíme ho, když tak smutně kouká."
Punker: "A jak asi?"
Punkerka vytáhne sponku nebo zavírací špendlík, cosi kutí se zámkem a po chvíli se mříž otevírá. Dva obrazy: 1. pohled na punkerku zezadu, skloněnou nad zámkem; 2. punkerka (zezadu) otevírá mříž, tvář (vítězoslavně se usmívá) otočenou k punkerovi. Oba dva obrazy stačí pohledem do pasu. Důležité - pozor na záda dívky, budou důležitá.
Punkerka: "Jaká jsem?"
Punkerka (k Lestarovi): "Vezmeme tě k nám, tam se z toho vyspíš."
Punker zírá se znepokojeným výrazem na zeď a rozbité zrcadlo.
***
STŘIH:
Pokoj, ozářený jen světlem z ulice. Strašný nepořádek, poházené prázdné láhve. Domácnost notorika... Možná i více obrázků z toho bytu. Na zdi velký rám, pod ním stolek. V rámu je několik střepů zrcadla. (Nemusí to být vysloveně do očí bijící). V křesle u okna se se zoufalým, zničeným výrazem ve tváři probouzí "Karásek" (jméno opět v příběhu nezazní) muž (40-50 let, zruinovaný alkoholem).
***
Celkový pohled na dům. Trojice do něj vchází. Jsou v domě, jdou do pátého patra, kde začíná terasa.
Punkerka: "Tak abys věděl, pane Nikdo, tohle je horrorovej barák. Už tu pár lidí dost divně vytuhlo..."
Lestar si prohlíží chodbu.
Text: "To místo přece znal. Snad by zde mohl najít... minulost? Sám sebe?"
***
STRANA 5.-6.:
Jdou dál nahoru.
Text: "Znal to místo a chtěl vědět víc..."
Karásek vstane, napije se kořalky z láhve a ze zásuvky stolu si vezme pistoli (pohled č. 1: muž (zezadu) otevírá zásuvku - pouze černé kontury; pohled č.2: detail na zásuvku, v níž leží pistole).
Karásek si jde i s pistolí sednout do křesla - položí si ji do klína a pije. Může si s pistolí i hrát, mělo by z toho beze slov vyznít, že přemýšlí o sebevraždě.
***
Punker způsobí nějaký hluk (něco shodí, zakopne o kbelík...). Karásek se jde podívat, co se děje. Pistoli má v ruce. Otevře dveře a zahlédne Lestara s pankáčem.
Karásek (údiv, překvapení): "Ty!?"
Punkerka odemyká dveře do svého bytu (ob jeden od Karáskova bytu, je třeba určitá vzdálenost).
Karásek začne střílet -
Karásek: "Zabiju tě, hajzle!"
- zasahuje dívku do zad a pak i pankáče - ten je na místě mrtev. Dívka sténá u dveří. Karásek běží za Lestarem a střílí (6 nábojů). Přitom křičí: "Zabiju tě ty zmrde! VRAHU!"
Lestar prchá po terase, Karásek za ním. Běží kolem raněné dívky. Karáskovi došly náboje, pistolí se proto ohání po Lestarovi.
Lestar (nechápavě): "Proč?"
Karásek: "Zapomněls?"
Lestar: "Nic si nepamatuji..."
Detail na nepříčetný výraz v Karáskově tváři. V očích má bolest, zoufalství.
***
STŘIH - RETROSPEKTIVA:
Žena a malá holčička stojí před velkým zrcadlem (viz výše popsaný rám). Pokoj je (pochopitelně) uklizený, není přepychový - prostě průměrná rodina.
Děvčátko: "Sluší mi to, mami?"
Matka vyděšeně hledí do zrcadla, kde se pomalu zjevuje Lestar. Vchází Karásek.
Děvčátko: "Mami?...?"
Lestar vyskakuje v záplavě střepů ze zrcadla. Poráží Karáska, ten se uhodí do hlavy a omdlí.
Pak pohled na ječící ženu. Detail na holčičku, ta leží na zemi se střepem v oku nebo v krku.
STŘIH:
Karásek se probírá, jeho žena visí na prádelní šňůře.
***
KONEC RETROSPEKTIVY:
Opět záběr Karáskovy nepříčetné tváře. Karásek se vrhá na Lestara - chce ho zabít.
Text: "Pochopil, že muži před sebou strašlivě ublížil, ale stále si nevzpomínal. Potřeboval snad už jen několik okamžiků..."
Lestar (ukazuje na raněnou dívku): "Nedělej to. Pomoz JÍ!"
Karásek: "Chcípni!"
...a skočí po Lestarovi.
Lestar padá i s kusem zábradlí dolů. Pohled na Karáskovu tvář - zobrazit pocit vítězství (konečně to má smysl, pomstil se...).
Lestar padá na skleník dole, svítá. Sklo zachytává a odráží první paprsky slunce. Lestar padá na sklo, v němž se odráží, jako do vody (vlnky) a mizí v něm.
Punkerka nahoře umírá.
Karásek nevěřícím pohledem zírá na neporušený skleník, zapotácí se a padá. Řve.
Karásek dopadá na skleník. Ve střepech, mezi nimiž leží mrtvý zkrvavený Karásek, jsou vidět tisíce očí (?).
Nad domy vychází slunce.
Text: "Každá noc je jinak dlouhá..."
KONEC
|