Něco o lásce

Jsem jako věž,
pevná a silná,
když rozpoutá se řež,
zůstávám klidná

Srdce v těle z kamene,
a pak v kleci z železa,
Kdo vynoří se z planene,
kdo ty mříže přeřezá?

Hladina života
pojednou zvířená
ztrácí se jistota
jsem s tím smířená.

Začínám s hrou,
o duši mou
kdo vidí dál,
asi by se bál.

Já se nebojím
jsem zkřehlá zimou
o soucit nestojím
zůstáváš se mnou?

O ten mráz nestojím,
lásky se nebojím
lepší horké léto,
než dlouhá zima,
a smrt...