Tornádo Ray (3.část --7.-11.kapitola)

VII.

Druhý den ráno přišel učitel do třídy zachmuřený a rozzlobený. Okamžitě si předvolal Raye, Roberta a Tima a odvedl je do ředitelny. „Co my řeknete na včerejšek?“ zeptal se jich. Ray udělal několik kroků a řekl: „Pane učiteli vím, že jsem porušil pravidla, ale bylo to proto, abych ochránil kluky z naší čtvrti, na které si vyskakoval Sten ze Žraloků a on je v osmičce. A pak kdo porušuje pravidla, když vtrhnul na Dračí zápasiště mezi kluky. Mohu poslat pro napadeného?“ „Klidně. Když si myslíš, že ti to pomůže.“ Řekl učitel. Ředitel jen pokyvoval hlavou a řekl: „Rayi to co jste včera udělali bylo velice nezodpovědné a protizákonné.“

„Time dojdi pro toho prcka s tím dráčetem jak mu Sten propálil křídlo.“ Řekl tiše Ray. Tim přikývl a odešel. Za dvacet minut se vrátil a řekl: „Tak jsme tady pane učiteli. No tak Johny ukaž učiteli své dráče.“ Řekl Tim. Johny se rozplakal a vypustil své dráče. To zamávalo svými křídly a celou ředitelnou zavanula spálenina. Učitel vykřikl: „Proboha co to je?“ „To je důvod, proč jsem usadil Stena. Jen se podívejte na to křídlo.“ Řekl Ray.
Učitel uklidnil dráče, nadzvedl mu křídlo a zaklel. Dráče mělo v pravém křídle díru tak metr velikou se spálenými okraji. „Kdo to udělal?“ zeptal se ředitel. „Mohu vypravovat co se včera stalo?“ zeptal se Ray. Když dostal povolení, tak spustil. Učitel i ředitel kývali hlavou a když Ray skončil, tak řekli: „Dobře. Teď musíme pomoci tomu dráčeti.“ Učitel skočil do svého kabinetu pro kufřík s nástroji.

Po příchodu píchl dráčeti nějako injekci a dráče brzy usnulo. Potřel spáleninu a okraje nějakým roztokem. Pak vyndal skalpel a celý kruh spáleniny odřízl. Vyteklo trochu krve, ale brzy to bylo zastaveno. Pak učitel čerstvou ránu potřel nějakou mastí a nechal být. Řekl jen: „Nech ho několik týdnů v klidu a blána doroste.“ „A vy. To bylo naposled co jsem slyšel něco takového. Už nikdy nebojujte s osmáky. Nebo si to šeredně odskáčete. A teď zmizte.“ Vyběhli ven a vrátili se do třídy. Ray si zhluboka oddechl. „To bylo o chlup.“ Oddechl si Tim. „To teda.“ Řekl Robert.

Hodina brzy skončila a po škole se nějak mezi žactvem rozšřil Rayův triumf. Žraloci zažívali docela horké chvíle. Ředitel je seřval, Stena zmlátil a zakázal jim zápasy na dva měsíce. Učitel na ně taky nebyl milý. A děcka si z nich utahovala, že je porazil šesťák.

Ray byl hluchý ke všem gratulacím. Neměl rád popularitu. Blížily se závěrečné zkoušky. Když nastaly, Ray jimi prošel bez problémů. A byl tu národní šampionát pro šesťáky. Ray se na něj pořádně připravoval. Často trénovali, a vylepšovali staré útoky. Ray i Tornádo mnohem zesílili, zrychlili a vylepšili svou obratnost. Ray se stal obávaným soupeřem, stejně jako Tim a Robert. Od té doby co Robert prohrál s Rayem, už spolu nikdy nebojovali.

VIII.

A je to tady! Rayova třída dostala vysvědčená už v květnu a odjela na šampionát pro jejich věkovou kategorii. První kolo, začínalo v bloku A. Všichni šesťáci byli rozděleni do bloků A, B, C a D. Každý téměř o stodvaceti dragonýřích. Ray se dostal do bloku A, Tim se dostal do bloku B a Robert byl v bloku C.

První kolo začalo. Dvacet dragonýrů nastoupilo. Zápasy se odehrávaly tak, že do každého kola nastoupilo dvacet dragonýrů a ti bojovali všichni proti všem. A kdo zůstal na konci, ten ve své skupině zvítězil a pak až by všechny skupiny každého bloku měli odzápaseno a zůstal by z každé skupiny jeden, což by bylo šest z každého bloku, tak by se sloučili dva bloky a hráči těchto bloků spolu svedli tvrdé souboje a dva vítězní hráči postoupili do semifinále. A pak po semifinále nastalo finále. Ray prošel všemi zápasy úplně hladce.
Ve čtrvtfinále se utkal s chlapcem, který měl stejný druh draka jako on sám, až na to, že soupeřův drak neměl hvězdu na čele. Pustili se do sebe. Tornádo uhýbal před nekompromisními údery ocasu, které mířily i na hlavu. Pak vztekle zavřeštěl, vzlétl do vzduchu, a začal blokovat soupeře, aby vzlétl. Ohrožoval jeho hlavu a pak se snesl blízko nad něj a útočil na plece. Pak se podařilo soupeři vzlétnout, dráčata vylétla vysoko, chytla se a začala padat. Tornádo uchopil přední tlapy soupeře, hodil si ho na záda, pak soustředil energii, máchl tlapami a shodil draka na zem. Dráče dopadlo na plece a omdlelo. Ray postoupil do semifinále. Tam se utkal s Timem a po chvíli ho porazil.

A ve finále proti němu nastoupil Robert. Byl to dlouhý, předlouhý zápas a velmi náročný. Oba dráčci měli výbornou obranu, takže soupeř měl velice těžkou úlohu soupeře zasáhnout. Jenže pak se dostal Tornádo do vedení a již tam zůstal. Zvítězil v těžkém, vyčerpávajícím, férovém boji. Vyzvedl si svou cenu za vítězství a spěchal k dračímu lékaři, aby mu dal Tornáda dohromady. Nechtěl nic riskovat. Lékař draka prohlédl a řekl: „Kromě podlitin a šrámů a děsnýho vyčerpání mu nic není. Namaž ho mátovou mastí, nakrm ho a nech vyspat a bude zase chlapík.“ Ray poděkoval, odešel a doma se zařídil dle lékařovi rady. A opravdu, Tornádo se uzdravil velice rychle.

Brzy nastal konec školního roku a Ray si ještě s několika dalšími dětmi podal žádost o přerušení školy za úmyslem samouky při cestách po světě s drakem. Tohle se stávalo poměrně často, že se odvážnější žáci sebrali, podali takovou žádost a vyrazili do světa za zkušenostmi. Z takovýchto odvážlivců často vyrostli lidé, kteří drakům rozumněli jako málokdo a uplatnili se ve všech skvělých povoláních týkajících se draků.

Ray jako nejlepší žák svého ročníku a vítěz mistrovství, získal povolení nejen od školy, ale také od rodičů a s nástupem nového školního roku si sbalil své věci a vyrazil se svým drakem do světa. Sebou měl nerozlučný notebook a ty sešity, které koupil. Zabalil si nějaké jídlo a vyrazil. Mířil daleko, do země draků a ještě dál. Chtěl se seznámit se všemi druhy draků, jejich útoky a odlišnostmi výcviku draků v jiných státech.

IX.

Cestoval dlouho, navštívil většinu států na Zemi a shromáždil ohromné množství informací. Každý rok odlétal do svého města, aby ve sklepě uložil do svého trezoru knihy a konečně i jeden ze sešitů, který kdysi koupil. Vyrostl v mladého muže, který precizně ovládal svého draka, kterého vycvičil dle starých čínských knih a způsobů výcviků jiných zemí.

Po čtyřech letech se vrátil domů, aby uložil nějaké dokumenty, které do té doby sesbíral. Doma si přečetl několik měsíců staré noviny a tam bylo, že byl nalezen nový druh draka. Vědci ho nazvali netopýřím drakem pro jeho vzhled.

Hlava byla krátká, mohutná a hojně rohatá. Přední nohy tento druh neměl. Pohyboval se pomocí zadních nohou a silných prstů, které vyrůstaly z křídelních loktů dlouhých křídel. Ocas byl dlouhý a zakončený zvláštním koženým palcátem šípovitého tvaru. Nebyl tak nebezpečný, jako palcáty mnoha jiných draků.

Několik dní po té, se Ray procházel po městě a spatřil zvláštního muže, oblečeného do černého koženého obleku pošitém obrovskými dračími zuby. Ray delším pozorováním zjistil, že oblek je ušit z kožených křídelních blan neznámého draka. Muž zmizel a za dva dny se rozječely sirény, varující před útokem. Ray s otcem vyběhl ven a spatřil obrovské hejno netopýřích draků, jak nalétávají na město a všechno zapalují. Zakleli a ještě s mnoha dalšími vzlétli do vzduchu.

Ray v té době známý pod jménem Tornádo Ray byl velice skvělý bojovník, který se vyznal ve vzdušných zápasech. Když spatřil to obrovské ničivé hejno, zamrazilo ho. Ve vzduchu byl vedle svého otce, Tima a Roberta. Byli tým. Ve vzduchu kroužilo již přes dvěstě bojeschopých draků z města, a proti nim nesčíslné množství netopýřích draků.

Když Ray spatřil tyhle draky a jejich kožené křídelní blány, vzpomněl si na toho muže, který se potuloval po městě. Zaklel, nechal Tornáda trochu vystoupat a spálil prvního draka, který se k němu přiblížil. Drak pronikavě zařval a začal s hořícími křídly padat na zem. Ray se pousmál a zmrazil dalšího nenechavého netopýřího draka. Ze začátku měli netopýří draci velké ztráty, protože domácí draci byli skvěle vycvičeni, ale pak, když byli draci unaveni, tito netopýří draci díky svému množství začali vyhrávat.

Když Ray spatřil padat k zemi draka s dragonýrem, vztekle zasyčel. Když smečka netopýřích draků spálila křídla otcova smaragdového draka a začal padat dolů, Ray zařval: „Nééé!!!!“

Nedalo se nic dělat. Rayův otec byl mrtev, třičtvrtě města zničeno a netopýřích draků bylo čím dál víc. Ray věděl, že nemá šanci. Křikl na Tima a Roberta, ale než stačili odpovědět, začalo je pronásledovat mnoho netopýřích draků. Začali prchat. „Rozdělíme se! Jinak nás ty bestie dostanou!“ zařval a zahnul doprava. Robert pokračoval dopředu a Tim se vydal doleva. Ray se skryl ve velkém lese a doufal, že se jeho přátelé zachovají stejně. Draci, kteří se za ním vydali přelétli a zmizeli v dálce.

Od té doby útoků netopýřích draků přibývalo, lidé prchali a skrývali se, kde se dalo. Staré hrady se začali měnit v pevnosti, kde žili lidé bojící se netopýřích draků. Ray zavrhl své jméno Tornádo Ray a nechal si říkat jen Ray. Bojoval s netopýřími draky, kde se dalo, a se smutkem sledoval, jak netopýří draci ničí přírodu a živí se popelem z toho co zničili. Vyrobil si kuš z oceli a dřeva podle starého čínského návodu v jedné z knih, sehnal si velkou dýku a nůž. Ke kuši si udělal toulec ocelových šípů a střílel s nimi draky, na které přišel. Začal jim vytloukat pravé horní tesáky, jako své trofeje. Naučil se jíst dračí maso, které získával ze zabitých netopýřích draků. Procestoval na svém draku téměř celý svět, a žasl nad tím, jak se ti netopýří draci tak rychle rozmohli a ovládli celý svět.

Jednou, když byl pronásledován netopýřím drakem, nalezl jakousi řeku, a vodopády. Vybojoval tu velice těžkou bitvu s těmi bestiemi a tak pojmenoval řeku Dračí řekou. Tornádo se náhle vrhl do vodopádu, prolétl hustou vodní tříští a přistál na malé loučce. Ray se nevěřícně rozhlížel a pak, když místo blíže prozkoumal, rozhodl se, že tu zůstane. Byla tu loučka, plná šťavnaté trávy, ovocných stromů, drůbeže a králíků. Prohledal to tu a zjistil, že tu někdo kdysi žil, ale pak někam odešel.

Vzadu, tam kde řeka odtékala mezi skály, nalezl kostru draka. Ve skále byla vytesána pohodlná jeskyně a vzadu nalezl Ray značné zásoby obilí, mouky, masa a jiných potravin. A vzadu na lůžku nalezl kostru člověka. Nejdřív se vylekal, ale pak, když si dodal odvahy, ho pohřbil. Nalezl tu také zásoby mátové masti a políčka s mátou a jinými bylinami, které se používají na výrobu této masti.

X.

Když opět zatoužil po větru a hvězdách, vše zkontroloval a vylétl ven. Díky hustému mraku vodní tříště, kterou vodopády zvedaly, si byl jistý, že jeho skrýš nikdo neobjeví. Vyrazil na severovýchod, protože tím směrem ještě neletěl.

Ray na svém Tornádovi spatřil z výšky jednoho kilometru rozsáhlé pole nějaké obiloviny, což bylo v té době vzácností. Přimněl svého draka k tomu, aby přistál. Když se Tornádo usadil na zem, Ray seskočil dolů a protáhl se. Po úlevném výdechu se vydal k obilnému poli. Ke svému překvapení zjistil, že se jedná o pšenici. Rozdrtil nejbližší klas v dlani a zjistil, že je již zralá. Náhle ho přepadlo divné tušení, zvláštní pocit.

„Kruci. Jestli vlastník toho pole do tří dnů nesklidí, tak má po úrodě.“ Klidně řekl. Vykročil k Tornádovi, bezpečně se usadil na hřbetě. „Tornádo nahoru!“ rozkázal. Vystoupal v kruzích do výše dvou kilometrů a dalekohledem se rozhlížel po krajině pod sebou. Směrem na jih od sebe spatřil jakýsi hrad. „Tam by mohli být vlastníci toho pole. Musím je varovat!“ blesklo Rayovi hlavou.

Klesl na výšku několika set metrů, blížící se kilometru. Když se dostal do blízkosti hradu, spatřil pod sebou horečnatý spěch. Ray se tomu nedivil. Doba byla zlá a kdokoli je mohl ohrozit. Sundal si ze zad kuš vyrobenou podle starého čínského návodu. Z kapsy vyndal papír a napsal: „Ahoj, tady nahoře Ray. Já a můj drak Tornádo jsme unaveni. Smíme tam u vás dole přistát? Modrá vlajka znamená ano, červená znamená ne.“ Pero zase uklidil, z toulce vyndal červený signální šíp, papír se zprávou omotal okolo něj, upevnil ho kouskem měděného drátu, vložil do kuše, pečlivě zamířil a vystřelil.

Zatímco Ray byl nahoře a psal svou zprávu, dole panovaly přípravy na vetřelce. Třicetiletý, vysoký chlap s plnovousem zařval na jednoho strážného, který měl velice silný dalekohled: „Vidíš něco?“ „Jo. Je to drak. Čtyři nohy a křídla. Spodek stříbrnej. Není to ta netopýří bestie! Hele! Někdo na něm sedí! Ježíši Docku on má kuš jak blbec! Vkládá šíp! Moment, červený. Je to signální šíp, asi nám něco chce.“ Křičel nervózně strážný.

Dock zařval na své lidi: „Nestřílet!“ Přiběhla rozkošná asi osmnáctiletá dívka s blond vlasy a zeptala se: „Co se děje? Drak?“ „Jo a s dragonýrem. Vyšle k nám signální šíp.“ Odpověděl Dock.

V tom okamžiku červený šíp zadrnčel na dřevěné plošině, uprostřed nádvoří. Dock ho vytrhl z prkna, rozbalil zprávu a všem ji nahlas přečetl. Pak se zeptal: „Lidi! Co vy na to?“ Někteří byli pro modrou vlajku, někteří byli pro červenou.

Jeho nejlepší přítel Vincent řekl: „Já jsem pro modrou. Je sám, unavený a má jen kuš a draka a nás je mnoho. Byl by blázen, kdyby chtěl zaútočit. Není nebezpečný.“ „Ne!“ zaječela Venee. „Proč ne?“ zeptal se té blondýnky Vincent. „Může to být špeh těch netopýřích potvor, nebo nějakých zločinců. Nemůžeme mu věřit.“ Ječela Venee. Dock chvíli uvažoval a řekl: „Vyvěšte modrou vlajku. Ale buďte ve střehu.“

Když Ray spatřil modrou vlajku, spokojeně přikývl a poplácal Tornáda. „Leť dolů hochu.“ Řekl a připravil se na přistání. Tornádo složil křídla a nasměroval se dolů. Ray se pevně chytil postroje a co nejvíce se přitiskl k dračímu tělu. Několik metrů nad zemí to Tornádo vyrovnal, roztáhl křídla a měkce dosedl na zem. Ray seskočil dolů a chtěl velitele hradu.

Přišel k němu Dock, Vincent a Venee. Okolo nich se uctivě drželo okolo sta osob. „Kdo jsi?“ zeptal se Dock. „Jmenuji se Ray. Ale to jsem psal v dopisu.“ Klidně řekl Ray. „A proč jsi tady?“ vyslýchal dál Dock. „Ze dvou důvodů. První je, že já i Tornádo si potřebujeme odpočinout. A ten druhý, je že hledám majitele pšeničného pole, asi tak deset kilometrů odtud.“ Odpověděl Ray. „Proč? To pole je naše!“ řekl Dock „Je to zralý, za chvilku začne zrní vypadávat z klasů. A za tři dny můžete očekávat návštěvu netopýřích draků. A zapište si, že jestli do tří dnů nesklidíte, tak nebude žádná úroda. Jen nakrmíte hnusný draky nejlepším obilím co jsem viděl v posledních dvou letech.“ „Jak víš, že sem přiletí netopýří draci?“ zeptal se Dock. „Nevím. Mám takovou intuici, která mě nikdy nezklamala. Dal bych nevím co, abych se mýlil.“ Pronesl klidně Ray.

Než někdo stačil něco říct, nedaleko nich se ozval tlukot křídel. Otočili se a spatřili ohnivě rudého, obrovského draka. Seskočil z něj kluk přibližně stejném věku jako Ray. Ray ztuhl a nevěřícně zíral na rudého draka. Oba draci, jak Tornádo, tak ten rudý se k sobě přiblížili, očichávali se a vydávali zvláštní vrnivé a vzdychavé zvuky. „Docku kdo je to?“ ptal se ten neznámý. „Tvrdí, že se jmenuje Ray a jeho drak je prý Tornádo.“ Odpověděl Dock. „Ray a Tornádo? Moment, moment. Už si vzpomínám. Ten oblek, a ten drak! Mám to! Ty jsi Tornádo Ray!“ vykřikl neznámý. „Jo býval jsem. Kdo jsi? Rudý drak, ta tvář? Že ty jsi Tim a ten drak je Ohnivák?“ vítězoslavně vykřikl Ray. „Jo! Vítej doma Rayi!“ usmál se Tim a objal se s Rayem.

Oba se spokojeně smáli nad tím shledáním. Draci se poznali a obnovili své přátelství z doby, kdy byli mláďaty. „Docku to je můj bývalý spolužák Ray. Vyprávěl jsem ti o něm. Jo, abych nezapomněl. To obilí na poli A je zralý. Koukni, za chvíli začne vypadávat z klasů.“ Řekl Tim a podal Dockovi několik klasů. Dock je rozdrtil v dlani a pozorně si zrní prohlížel. „Ano je zralé. Ray tvrdí, že můžeme očekávat útok netopýřích draků na obilné pole.“ Řekl. „Jestli to tvrdí Ray, tak je to pravda.“ Prohlásil sebevědomně Tim. „A proč myslíš, že by tu tvůj přítelíček mohl zůstat?“ zeptala se jedovatě Venee. „Třeba pro tohle.“ Odsekl Ray, rozevřel batoh, chvíli v něm hledal a pak vyndal veliký řetěz z dračích zubů. Vydechli obdivem.

Ray byl zřejmě lovec draků. Jenže Venee byla stále skeptická: „A co když jsou ty zuby jen z několika draků. Jak ti máme věřit, že co zub to drak?“ „Ty drakům asi moc nerozumíš co?“poznamenal jedovatě Ray a Venee se urazila. Ray pokračoval: „Ale dobře. Tak sem zavolejte vašeho dračího anatomika.“ „To jsem já.“ Ozval se Vincent. Ray mu podal řetěz trofejí a Vincent si ho prohlížel. Prohlédl pozorně každý zub. Pak hvízdl převapením. „99 pravejch horních tesáků. Jsi dobrej Rayi.“ Řekl a podal mu trofeje zpět. Ray je schoval a Venee mu věnovala kyselý úsměv.
Tornádo vydal varovný skřek. Ray se otočil a zapátral očima po obloze. Spatřil netopýřího draka, podíval se na Tornáda a řekl: „Tornádo víš co máš dělat! Nahoru kamaráde.“ Drak kývl hlavou, vydal souhlasný skřek, zamával křídly a vzlétl nahoru, vstříc netopýřímu draku. Tim překvapeně řekl: „Ty s ním nepoletíš?“ „Ne.“ Tvrdě řekl Ray a upřeně sledoval oba draky. Někteří lidé chtěli vzlétnout, ale Ray zařval“ „Ne! Je to na Tornádovi. Ukážeme Venee, jak se loví.“

Draci se do sebe pustili. Po několika vteřinách boje Tornádo uhnul a obklopil netopýřího draka plameny. Tomu chytla blanitá křídla a popálený drak s hořícími křídly začal padat dolů.

Náhle nějaký chlapec vykřikl: „Za tebou!“ Ray se otočil s obavou v očích, ale nic za ním nebylo. Až asi sto metrů od nich přilétal další netopýří drak. „Schovejte se na za ty kůlny!“ křičel Ray, zatímco natahoval kuš.

Rozběhl se po štěrkové planině, dlouhé asi padesát metrů. Tim, Dock, Vincent a ještě jeden muž se rozběhli za ním. „Vraťte se!“ rozkázal jim Ray. „Nenecháme tě samotného proti tý bestii!“ „Ukážu tý nafoukaný blondýně, že si dokážu vysloužit své místo mezi lidmi.“ Odporoval Ray a ještě jednou jim přikázal ať se vrátí. „Tý nemusíš nic dokazovat. Ta je jedovatá na každého.“ Odporoval Tim. „Ne vraťte se!“ trval na svém Ray a z jantarových očí šlehaly ocelové blesky vzteku. „Dobře už jdeme!“ řekl Dock a vrátili se pod jednu z kůlen.

Ray natáhl kuš, vybral šíp, celý ocelový a dutý, naplněný prudkým jedem. Nabil a už jen stál a čekal, míříce na draka. Ten se blížil, a když byl od Raye dvacet metrů daleko, tak Ray vystřelil. Nestaral se o to, zda zasáhl a tygřím skokem se dostal z dosahu nebezpečných plamenů.

Drak nabořil hlavou do země, zlomil si vaz a téměř celou plochu přeoral na zádech setrvačností svého těla. Ray se zvedl, oprášil a pomalu kráčel k drakovi. Přišli téměř všichni, i Venee. Ta se začala posmívat, že Ray draka nezabil, ale že se drak zřítil na zem a přerazil si krční páteř.

Ray vyndal z pochvy u pasu dlouhou ostrou dýku a zabořil ji do dračí hrudi. Chvíli tam rýpal a řezal a pak vytrhl dračí srdce s ocelovým šípem. „Ha. Tak já ho nezabil?! A ten šíp v tom srdci je asi Amorův, ne?“ Vykřikl. Tímhle Ray Venee totálně uzemnil, protože už nic neřekla a jen zaraženě zírala do země. Pak vzal dýku a rozřízl břicho draka. Chvíli se tam šťoural a zanedlouho vyňal blanité dračí vejce. Vztekle ho zahodil a zavrčel: „Zase dračice. Krucinál!“

Tornádo přistál na zem a šel ke svému pánovi. Vydal zvláštní vrnivý zvuk. „Ale jo. Můžeš se najíst, když sis ho upekl.“ Řekl Ray a poplácal svého draka. Odešli k draku, kterého zabil Tornádo. Než se však mohl Tornádo pustit do jídla, tak Ray zkontroloval pohlaví skoleného draka. Byla to taky dračice. Pak Ray vyrazil pravý horní tesák a Tornádo se vrhl do jídla. Měl hlad. Dock se překvapeně zeptal: „On žere dračí maso?“ „Ano. Když není co k jídlu, jen tahle mrcha, tak po ní sáhnete. Já je jím taky. Pečené chutná jako hovězí, nebo jako jelení.“ Odpověděl Ray.

Odešel k dračici, kterou zastřelil a kladivem jí vyrazil pravý horní zub. Pak vyrazil i levý spodní zub a zavolal toho kluka, co ho varoval. „Jak se jmenuješ?“ zeptal se Ray. „Bobby.“ Odpověděl chlapec. „Kolik ti je Bobby?“ „Osm. Proč?“ „Jen tak, máš už svého draka?“ zajímal se Ray. „Ne.“ „Tak pojď se mnou. Něco pro tebe mám.“ Řekl Ray a z batohu vytáhl dračí vejce. „To je pro tebe. Je to trpasličí šedý drak. Vyroste jen třináct metrů délky. A tady levý tesák. Ať ti propůjší svou sílu a ochraňuje tě.“ Řekl Ray, sebral batoh otočil se k odchodu.
Všichni zírali jak u vyjevení. Ray se sebral a šel ke svému draku, nasedl a chtěl odlétnout, když v tom k němu při-běhl Tim, Dock a Vincent. „Rayi kam jdeš?“ ptal se Tim. „Pryč. Nejsme tu vítáni. Sbohem.“ Řekl Ray a šlehl pohledem k Venee.

„Ježíš. Rayi na tu se vykašli! Zůstaň tady prosím.“ Žadonil Tim. Ray chvíli uvažoval a pak přikývl. Tim radostně vykřikl. Venee přišla a řekla: „Žádám o své právo. Vemte ho k Vorimovi. Když bude souhlasit, ať tu zůstane. Jinak ať tahne pryč.“ „Máš na to právo.“ Řekl Dock, obrátil se na Raye: „Promiň, ale s tím se nedá nic dělat. Venee má právo tě předvést před Vorima.“ „Kdo je Vorim?“ zeptal se Ray. „Uvidíš. Jen zavři svého draka do stáje, a pojď za námi.“ Řekl Dock.

S tím se nedalo nic dělat a tak Ray seskočil z Tornáda, sebral batoh a Tornáda uzavřel do jeho stáje. Pak se zarazil sáhl do batohu a přihlížejícímu Bobbymu hodil, ještě nepoužitou bílou kouli. Pak vyrazil za Dockem. Ten odsunul jakési ocelové dveře, a když všichni vlezli do temné chodby, zavřel. Pak rozsvítili přenosné petrolejové lampy a vydali se husím pochodem za Dockem. Tim uzavíral řadu.

Šli poměrně dlouho a Rayovi se zdálo, že stále sestupují. Po nekonečné chodbě brzy došli do obrovské jeskyně plné krápníků. Dock postavil svou lampu na zem a zvučným hlasem zavolal: „Vorime! Přišel k nám cizinec a chtěl by tu u nás zůstat, aspoň na čas. On a jeho drak zabili před několika okamžiky dva netopýřími draky. My souhlasili, aby tu zůstal, jen Venee požádala o své právo, aby jej mohla předvolat před tebe. Ukaž se a rozhodni! Prosím.“ Když po tomto projevu dozněla ozvěna, nastalo hluboké ticho.

Pak se ozvalo dlouhé zafunění a skřípot drápů o skálu. Všichni trochu poodstoupili, jen Ray zůstal stát na svém místě. Jeho obličej byl zachmuřený a nehnutý, jen jeho oči pátraly ve tmě. Brzy do světelného kruhu vkročil obrovský čínský drak. Ray vydechl úžasem. Byl to obrovský drak, největší, jakého kdy Ray viděl. Byl celý bílý a velmi starý, ale také moudrý.

„To není možné.“ Vydechl Ray. Otevřel svůj laptop, namířil jej na draka a naťukal nějaké příkazy. Výsledek mu vyrazil dech. Vorim byl pradávný bílý čínský drak. „Vyvolej svého draka cizinče.“ Přikázal Vorim a Ray tak učinil. Teď se cítil jistější. Timovi hodil batoh a kuš s toulcem. Ray se rozkročil a zaťal pěsti. Vorim se napřímil a začal prudce mávat křídly. Vyvolal tak silný vítr. Ray pevně stál, jen to odfukovalo jeho černé vlasy z čela a dlouhý cop mu vlál. Pak Vorim přestal a bez varování mu z nozder vyšlehl plamen. Vytvořili se tak okolo Raye dvě ohnivé stěny. Neměl kam utéci a žár byl nesnesitelně velký.

Když Rayovi začaly doutnat šaty, Ray ani nehlesl, jen řekl: „Tornádo ne!“ Uklidnil tak svého draka, který z obavy o svého pána, se chystal zmrazit Vorima. Když Vorim přestal, bylo v jeskyni děsné horko. Pak nečekaně vyšlehl z tlamy ledový paprsek a Raye uzavřel do těsné ledové kobky a řekl: „Rayi, musíš se dostat ven, jinak se udusíš nebo zmrzneš.“ Ray si uvědomil, že u pasu má dvousečnou dýku. Byla mu zima, ale dal se do práce. Tvrdě napadal led ostrou dýkou s diamantovým ostřím. Když se vysekal ven, pohled Vorima a pohled Raye se setkaly. Rayův jantarový tvrdý pohled se vpíjel do modrých očí Vorima. Cosi Raye neustále nutilo odvrátit pohled, ale Ray vytrval.
Viděli si vzájemně do duše. Bylo to to nejpodivnější, co kdy Ray zažil. Dívali se vzájemně do očí, aspoň pět minut, ale pro Raye to byly dlouhé roky přecházející ve staletí.

Četl v modrých očích bílého draka nejedno tajemství historie a moudro. Pak, když Vorim odvrátil pohled a řekl: „Odvážný, čestný, upřímný a šlechetný. Tvrdý a bojovný. To není špión a spojenec nepřátel. Může tady zůstat jak dlouho chce. Nikdo ho nesmí napadnout, je pod mou ochranou. Teď odejděte. Jen Ray a Tornádo zůstanou.“ Vorim zmlkl a to byl pokyn pro ostatní, aby odešli. Tim nechal Rayovi věci na zemi a odešel. Ray tam zůstal dlouho do večera.

Svítili hvězdy, když vyšel z Vorimovi jeskyně. Venku na něj čekal Tim. Ray byl zamlklý a nechal se odvést do pokoje, kde měl spát. Tim mu prozradil, že je tu i Robert se svým Rváčem. Tim ulehl do své postele a Ray zapnul notebook a začal pracovat. Musel zpracovat obrovské množství informací, které se dozvěděl. Mnohé poznámky zapsal do sešitu, který byl posledním z těch tří, co kdysi koupil, ale drtivou většinu upravoval a ukládal do počítače. Skončil dlouho po půlnoci a usnul za stolem.

XI.

Ráno jej probudil šramot. Rozhlédl se, protáhl a zazíval. Spatřil Tima jak se obléká a balí svůj batoh. „Co se děje Time?“ zeptal se rozespale.

„Rayi dělej! Jdeme sklízet obilí. Není čas!“ vyhrkl Tim. Ray vyskočil, protřel si oči, vyndal z batohu kus pečeného masa, lékárničku a zbraně a vyrazil za Timem.

Nasedli na draky, dostali nářadí a vyrazili. Za nimi vyjelo několik starých, rezem prožraných dodávek a džípů, které měli sklizené obilí odvozit. Vyjel také stařičký kombajn se zásobníkem. Dock řekl: „Ray, Tim a Venee s Robertem, ten přiletí za chvíli, budou patrolovat nad polem a auty a upozorní nás, nebo zaženou vetřelce.“
Jmenovaní zůstali ve vzduchu a ostatní slétli na zem. Ray ve vzduchu posnídal. Začala sklizeň. Kombajn se pomalounku ploužil po obilném poli a do vyspravených a utěsněných dodávek chrlil obilná zrna. Za sebou nechával balíky slámy. Dodávky a džípy jezdily hbitě mezi pevností a polem. Pracovali tvrdě celý den.

Ray a Tim létali jako patrola nad vozy převážející obilí. Pole mělo pouhých deset hektarů, ale úroda byla velkolepá. Ačkoliv auta byla stará a pomalá, byl to slušný frmol. Hlavně dragonýři ve vzduchu si užili. Kroužilo tu plno netopýřích draků, kteří byli hladoví.

Za dobu sklizně jich srazili deset z oblohy a neztratili jediného člověka, auto, draka nebo úrodu. Netopýří draci byli úspěšně odraženi, aniž způsobili sebemenší škodu. Za stálé dračí kontroly, Ray pomohl uskladnit obilí do vzdušné sýpky, kam se nemohl dostat oheň netopýřích draků. Dveře byli z betonu a oceli. Byly na zámky se závorami, takže draci a ani vetřelci se tam neměli šanci dostat. Tornádo, Ohnivák a Rváč přenesli polovinu slámy do pevnosti pod dobytek. Spoustu slámy na poli ještě zbylo.

Den po sklizni nad polem začali létat netopýří draci a spálili celé pole. Žrali popel, to byla jejich potrava. Dock, když to viděl, přišel za Rayem a řekl: „Díky Rayi. Varoval jsi nás a zachránil tak celou naši úrodu.“ Ray zčervenal a řekl: „To nic nebylo. Ale mám několik otázek. Co je zač a jak se tu vzal Vorim?“ „Vorim je drak, a vzácný, jak sis určitě všimnul. A jak se tu objevil? No Vorim už tu byl. Je to divoký drak bez pána, velmi starý a velmi moudrý. Už tu byl, když jsme přišli do téhle pevnosti a hradu.“ Odpověděl Dock. „Fajn. A co ta protivná blondýna? Ta Venee. Proč je na mě taková? Copak jsem jí něco provedl?“ ptal se Ray. „Ne, nic si jí neudělal. Od chvíle co přišla o svou malou sestřičku, nesnáší každého cizince a netopýřího draka. Asi takhle Rayi. Tak před dvěma lety se tady objevil starý muž. Byl to takový podivín. Jeho šaty byly černé, z křídelních blan těch potvor, a všude našité dračí zuby. Jakého měl draka si už nepamatuji. Mysleli jsme, že je to nějaký vyšinutý lovec draků, ale asi jsme se spletli. Když odešel, za dva dny na nás zaútočilo celé hejno těch potvor. Byl to nejhroznější útok netopýřích bestií na nás. Byla to strašná noc, při které zemřela sestřička Venee. Od té doby cizince nenávidí.“ Řekl Dock.

Ray polkl, zašoural botou v prachu a řekl: „To je mi líto. Teď tomu rozumím a naprosto chápu její zlobu. I já mám s tímto chlapem co do činění. Docku jsem osm let na cestách. Před čtyřmi lety jsem navštívil rodiče a uložil jsem nějaké dokumenty a poznatky, které jsem na svých cestách sesbíral. Objevil se popisovaný muž a do dvou dnů na nás zaútočili ty mrchy. Piš si, že to byla zřejmě největší bitva proti těm bestiím. Bili jsme se jako lvi, ale byly jich mraky a zvítězili. Mé rodiče i dům to naprosto zničilo, stejně jako celé město. Na vlastní oči jsem viděl jak otcův drak vzplanul, zasažen ohněm těch potvor a zřítil se na zem a otec s ním. Od té doby neexistuje Tornádo Ray. A tam v té krajině jsem už nikdy nebyl.“ Dořekl a odmlčel se.

Jen v očích se mu leskly slzy žalu z bolestných vzpomínek. „To je mi líto Rayi. Promiň.“ Řekl Dock, krátce položil ruku na Rayovo rameno a odešel. Ray tam ještě chvíli stál v zamyšlení, a tak si nevšiml stínu, který se odloupl od nedaleké kůlny a utekl.

Ray se usadil na malou pobořenou zídku, jednu nohu skrčil a pozoroval vycházející hvězdy. Tma houstla a vzduch se začal ochlazovat. Brzy se hvězdy rozzářily naplno. Ray se pousmál, jeho oči změkly a vypustil Tornáda ze stáje. Tornádo vylétl ven, zafuněl a zamával křídly. Pak se protál a znovu zafuněl. Podíval se na svého pána a zavrněl. „No já vím Tornádo, ale co s tím naděláme?“ řekl Ray a znovu se zahleděl na noční oblohu. Drak ulehl a také upřel své oči na hvězdné nebe. Rejdil jimi po obloze a něco hledal. Když to našel, vzrušeně vydechl a upřel tam svůj zrak. Ray věděl, co hledal a co našel. Bylo to souhvězdí Draka. Ray už ze zvyku hledal souhvězdí Orla, Tygra a Vlka. Když je nalezl, byl spokojen.

Vzpomínal na dobu, kdy prvně s Tornádem tábořili venku a prvně hledali souhvězdí. Ray si z nich později udělal svůj znak. Když noční chlad dosáhl vrcholu, zasněného a vzpomínajícího Raye vytrhlo ze strnulosti skřípění štěrku pod těžkým tělem. Tasil pomalu dýku a přikrčil se. Tornádo, který reagoval na chování Raye, se připravil. „Na mě není třeba ohně a oceli.“ Ozval se Vorim a stoupl si před Raye. Jeho bílé tělo prosvětlovalo temnotou.

„Co chceš Vorime?“zeptal se Ray, podrážděný tímto vyrušením. „Chci jen pár věcí. Za prvé, tě čeká zkouška, která rozhodne o tvém poslání. Za druhé, chci vidět tvůj dragonýrský znak a poslední věc. Jaký je tvůj vztah k netopýřím drakům a co je mezi tebou, Venee a Netopýřím mužem?“ skončil Vorim.

Ray se zachmuřil a přemýšlel: „Co tím sleduje? Netopýří muž musí být jedině ten, o kterém mluvil Dock!“ pak vyslovil své úvahy nahlas: „Jaká zkouška? A jaké poslání? O ničem nevím. Odznak ti ukážu zítra, možná. A co mám společného s Venee a tím mužem? Netopýří draky nenávidím a lovím je.“ „Zkoušku poznáš a poznáš i své poslání.“ Pravil Vorim. „Ale kdy?“ naléhal Ray. „Až přijde čas.“ Odsekl bílý drak, otočil se a zmizel.

Ray nakopl nejbližší kámen a zaklel. Za několik dní, které uběhly celkem v klidu následoval den plný změn. Ráno vyšla Venee ven z pevnosti. Přemýšlela o sobě a o Rayovi. Nedokázala jej nenávidět, ale snažila se o to. Ray jí splácel buď stejným, nebo mlčením. A jak se zvláštně choval. Navíc musela, ač nerada, připustit, že je dobrej lovec draků.

Náhle se za vzdáleným hřebenem vynořil netopýří drak. Svým zrakem spatřil osamocenou Venee. Byl hladový, a tak se rozhodl zaútočit. Zamyšlená Venee ani teď nevnímala nebezpečí.

Ray si vyšel na procházku po hradách, když spatřil zamyšlenou Venee a několik stovek metrů odtud hladového draka. Jeho smysl pro povinnost a čest bojoval s nenávistí k Venee.

Drak už byl pouhých sto metrů odtud a rychle se blížil. Venee stále nic nevěděla o nebezpečí. Nad Rayem zvítězil smysl pro povinnost. Tak tedy Ray plavným skokem seskočil z hradeb, vzal dračí kouli, vyhodil ji do vzduchu a zařval: „Leť Tornádo!“ pak se rozběhl k Venee. Byla jeho křikem zmatena.

Skočil, v letu ji zachytil a včas se dostal z dosahu smrtících plamenů. Jen nějaká ohnivá jiskra mu dopadla na záda, propálila jeho oblek a popálila mu kůži na zádech. Zasyčel bolestí a než dopadl na zem, přetočil se tak, aby Venee dopadla na něj.

Dopadli na tvrdý, ostrý štěrk a Rayem projela ostrá bolest. Zkřivil obličej bolestí a pevně zaťal čelisti. Ohromená a zmatená Venee se postavila na nohy a ptala se: „Co se děje?“ „Netopýří drak!“ řekl Ray. Venee se vyděsila. Netopýří drak se začal vracet, ale před nimi byl Tornádo a nedal útočné bestii sebemenší šanci. Vychrlil oheň, propálil se drakovi do srdce a zabil ho. Ray se pomalu postavil, dokulhal ke svému draku, zavřel ho zpět do stáje a kulhal do pevnosti.

Venee Raye doběhla a řekla: „Díky Rayi. Na to nikdy nezapomenu.“ „Není zač.“ odsekl Ray a navzdory bolesti se rozběhl do pevnosti.

Venee tam zůstala ohromená stát a dolehlo na ní vědomí, že nebýt Raye, tak je mrtvá a pak na ní dopadl celý šok z nebezpečí, kterému právě utekla.

Ray proběhl chodbami, vběhl do svého pokoje a hlasitě oddechoval. Popálená záda bolela a i ostatní rány způsobené pádem bolely. Zvedl se a šel se umýt od potu, prachu a krve. Když se umyl, vrátil se do pokoje a namazal si popáleniny hojivou mátovou mastí. Namazal si s ní i ostatní šrámy a odřeniny. Mast příjemně chladila v pálících ranách. Ray si ovázal některá zranění, vyčistil svůj oblek a vyčerpáním usnul.

Tim přišel za chvíli do pokoje, kde Ray spal a ucítil mátovou mast. Když uviděl bledého spícího Raye, obvazy na stole a kapky krve na zemi, vyděsil se. V rychlosti Raye prohlédl. Ray klidně oddechoval. Tim se upokojil a vyšel na hradby. Tam spatřil spáleného netopýřího draka a Venee o pár metrů vedle, stojící jako solný sloup. Doběhl k ní a zeptal se: „Co se stalo?“ „Já…já nevím. Já šla ven, přemýšlela jsem. Pak sem letěl netopýří drak.“ Venee mluvila hrozně zmateně a nesouvisle. „Ray mě strhl stranou, bylo horko, spadli jsme na zem. Ray zasyčel bolestí. Tornádo zabil tu bestii. Pak Ray odkulhal pryč do pevnosti. Byl vzteklý a utekl. Nevím, kde je.“ Dokončila Venee.

Tim vylomil pravý horní tesák pro Raye. Pak si uvědomil, že Ohnivák už dlouho nežral. Vypustil svého draka a ten se do netopýřího draka pustil. Dosyta se nažral, spokojeně zafuněl a Tim ho zase zavřel do stáje. Pak odvedl Venee ke zdravotníkům. Potichu vklouzl do pokoje, který sdílel s Rayem a Robertem a potichu uklidil. Ray spal i druhý den.

Dock se o celém incidentu dozvěděl od Tima. Brzy všichni věděli co se děje. Třetí den od dračího útoku, se Ray probudil. Protáhl se, až mu zapraštělo v kostech. Nic ho již nebolelo, ale byl vyčerpaný. Svlékl se a prohlédl menší šrámy a popáleniny na zádech, zmizely. Ta mast byla velice účinná. Trochu si zacvičil, aby rozproudil krev v žilách a šel do kuchyně se najíst. V kuchyni zrovna pomáhal Tim a Dock. Když spatřili Raye, překvapeně vykřikli: „Ahoj Rayi. Co ty tady?“ „Nazdar. Je tu něco malého k jídlu?“ zeptal se tázaný unaveně. Měl ohromný hlad. „Jistě.“ Řekl Dock a hned před Raye postavil chlebové placky, vařená vejce, sůl a maso. Ray se najedl a poděkoval.

Dock si přisedl k Rayovi a zeptal se: „Můžeš mi říct něco o tom co se stalo?“ „Jistě.“ Přikývl Ray. A pustil se do vyprávění. Když skončil, Dock se zachmuřil: „Měli jste obrovské štěstí. Prokázal jsi Rayi velikou odvahu. Odteď nikdo nesmí vycházet z pevnosti, pokud o tom někomu neřekne a nebude pod ochranou svého draka.“ Když Dock domluvil, Tim sáhnul do kapsy a řekl: „Něco tu pro tebe mám Rayi.“ A podal jmenovanému dračí zub. Ray se chmurně usmál. Pak Dock shromáždil veškeré obyvatelstvo pevnosti a řekl jim to, co Rayovi a Timovi.