Průzkum

"Tiše!" napomenul jsem Dvojku, aby přestal kašlat. "Nejsme tu na výletě! Musíme zjistit o životě na této planetě co nejvíc! Velitel čeká na informace a válečná eskadra na oběžné dráze!" Dvojka se neopovážil protestovat, protože já byl Jednička a tudíž jsem velel jedné z mnoha průzkumných dvojic, jež mapovaly podmínky případné expanze na tuto planetu. Byli jsme tu již druhý den a vlastní průzkumy probíhaly většinou večer. I když naše antigravitační zařízení vydávala jen slabý pískot, žádný z nás se nechtěl střetnout se zástupci zdejšího různorodého obyvatelstva. Ve dne jsme většinou odpočívali na odlehlých místech a nahrávali získané informace na paměťový disk. Rozhodujícím zjištěním pro zájem právě o tuto planetu, získaným ještě na oběžné dráze, bylo, že má dostatek kyslíku v ovzduší a dá se tu tedy bez problému dýchat. Dnes večer jsme chtěli s Dvojkou proniknout do jedné z obrovitých staveb na obzoru a tím uzavřít náš průzkum. Předat paměťový disk se získanými informacemi veliteli výsadku a potom již, při zaslouženém odpočinku, jen čekat na rozhodnutí velitelství eskadry. Začalo se šeřit a tak jsme zapnuli svá antigravitační zařízení a vzlétli nad hustý porost, ve kterém jsme se přes den ukrývali. Rostliny vydávaly pronikavou vůni, jež téměř omamovala, ale zase nás nemohli ucítit někteří zástupci zdejšího obyvatelstva. Viděl jsem, že nejsme jediná dvojice, jež si tento prales vybrala za úkryt. Různými směry se jich rozlétalo slušné množství. Pak se však udála katastrofa! "To není přece možné! Někde muselo něco selhat! Zrada!" blesklo mi hlavou. Za ohlušujícího řevu a svistotu křídel se na nás řítilo nepřátelské letectvo! Obrovité siluety letadel se z výšky snášely na mé kamarády, kteří hledali spásu v bezhlavém úprku, nehledíce na to, co se děje s jejich určenými partnery. Já a moje Dvojka jsme měli štěstí, že v době útoku jsme již byli za kritickou hranicí porostu. "Je to strašlivé, ale svůj úkol dokončíme!" řekl jsem Dvojce a pokračovali jsme v letu ke stanovenému cíli. "To je snad nějaký obří chrám, kde zdejší obyvatelstvo uctívá své nestvůrné božsto!" pomyslel jsem si při pohledu na blížící se stavbu. Její rozměry, z této vzdálenosti, byly neskutečně obrovské. Přistáli jsme u vchodu, z něhož zářilo do blížícího se soumraku, pronikavé světlo. Naše oči se ještě nestačily přizpůsobit oslňujícímu jasu, když se zevnitř chrámu ozval dunivý zvuk, který se rychle přibližoval. "Nebezpečí! Do vzduchu!" zavelel jsem a pískot Dvojkova antigravu mi prozradil, že ho již napadlo totéž. Ještě polooslepeni jsme se vznesli do výše, směrem k nedozírně vysokému stropu místnosti. Něco nestvůrného se k nám blížilo! "To není možné, to je zlý sen!" napadlo mě. "To není chrám! Tady žije opravdová obří obluda!" Mé vyděšené oči, již přivykající světlu, zpozorovaly nestvůrné obrysy kolosální postavy, která se k nám blížila s dunivými kroky. Se sykotem proti nám vyrazil gejzír nějaké kapaliny a srazil nás do hlubiny. Dvojka byl zřejmě mrtev, ještě než dopadl na zem. "Je to nějaký jed," uvědomil jsem si na podlaze, když mé tělo rozežírala ještě jiná bolest, než z roztříštěných kostí. "To je konec!" napadlo mě - a pak již byla jen milosrdná tma....... ------------------ "Zatracení komáři!" Muž odložil Biolit, když bzučení v okně ustalo. Vyhlédl do vlahého soumraku, snášejícího se nad udržovanou zahradou a zahlédl vlaštovky, létající nad záhonem macešek. "Bude asi pršet, létají nějak nízko!" pomyslel si. Když pozvedl oči k nebi, napadlo ho, zda někde, tam nahoře, také žijí rozumné bytosti. "Jak asi vypadají.....?"




Fantasy a Sci-fi: Jeremiho Čítárna
© Jirka 'Jeremius' Wetter, [email protected], 2000 - 2004

http://fantasy-scifi.net/citarna/