Vzpomínky na Amarghast V.

Vzpomínky na Amarghast V:

KAPITOLA I: Drak Uriel

Mágové ještě vynesli rozsudek nad paladiny, potrestána zde byla přímo církev, která musela zaplatit pět milionů zlatých za porušení nedotknutelnosti pozemků Magické Univerzity. Potom děkan odvedl Sabrinu a ostatní k drakovi Urielovi. Sestupovali dolů po schodišti, do podzemních prostor, kde se chovala zvířata. Byly zde zavřené chiméry, medusy, draci a spousta jiné havěti, jak říkali s oblibou mágové. V nejhlubším podzemním patře ve velké jeskyni spal Uriel. Jeho velikost byla ohromující: délka - 250metrů (ocas - 100 metrů), rozpětí křídel – 200 metrů, výška – 50 metrů a váha – 15 tun. Sven už nějaké ty draky viděl, ale takhle velkého ještě. Jakmile přišli blíže drak se vzbudil. Otevřel své oči a vydechl obláček kouře, pomalu se protáhl a promluvil: „Ahoj Sabrino!“
„Potřebujeme tvou pomoc Urieli“, začala Sabrina. „Ano?“ „Waraël pochází z rodu dávných králů z Říše Stínů, chtěli bychom se však ujistit, že ona znamení na jeho ruce jsou pravá.“ Uriel svými drápy uchopil Waraëla a přitáhl si jej blíž, ten si opatrně vykasal rukáv a ukázal mu ona znamení. Pak řekl: „Jsou pravá.“ Mágové si s úlevou vydechli a Lord Dralno se vychytrale usmíval. Sven pomalu přikročil k Urielovi a zeptal se: „Pane drak, vy jste starý jako Eskánie. Vy, znal jste Stvořitele?“ Uriel se přátelsky usmál a prohodil: „Jo, znal! A byl to pěkný blázen.“ Sven se zatvářil šokovaně a rychle ucouvl. Waraël si prohlížel ta znamení a řekl: „Je to sice pěkné, ale já neumím vládnout. Nezlobte se, ale jak mohu vládnout, když ani nevím jak?“ Dralno se usmál a řekl: „Ááá, elf nám zmoudřel, no nebude to takový problém, protože ti rád s Lordem Ariathem pomůžeme. Myslím však, že pokud přesvědčíme náčelníky temných elfů, tak to půjde ještě snadněji.“ Drak náhle zavrčel a zle pohlédl na Lorda Dralna: „Ještě není ani králem, ale ty už jej připravuješ o moc. Vím proč, znám Vás všechny tak dobře, že mi nic neujde. Nikdo z Vás přede mnou neskryje své myšlenky.“ Znovu zavrčel a dodal: „Stejně to ale jinak nepůjde. Sabrinu čeká další práce, Adrianne se musí vydat na sever, Tina a Waraël se do sebe zamilovali, Sven zde zůstane jako student a na politiku jste zůstali zase jen vy dva. Je to k vzteku.“ „Ale je to tak“, dodala zvesela Sabrina. Waraël a Tina k sobě pomalu přistoupili. „Ty bys mě vážně chtěla Tino?“ „Ano. A ty mě.“ „Jo!“ Pak se objaly a dlouze políbili, a tak i temný elf Waraël ze zkaženého rodu mohl pocítit lásku.

KAPITOLA II: Konec dobrý, všechno dobré

Za dva dny pak byla svatba, Waraël se oženil Tinou van Alteirovou. A ihned po svatbě byla korunovace. Z univerzitního archivu vytáhli několik tisíc let staré korunovační klenoty králů z Říše Stínů a Wardasküalu. Samotný císař James Amargham jej korunoval za přítomnosti kouzelníků, hlavních aktérů tohoto příběhu a také za přítomnosti papeže. Lord Michael Dralno se slitoval nad duší kardinála Rexe Spirita a daroval ji volnost. Kardinálovi se tak, jako jedné z mála obětí nekromantů dostalo klidného odpočinku v záhrobí a nemusel se stát otrokem Dralnovi zvůle. Svena přijali na Magickou Univerzitu a splnili mu tím jeho sen, Adrianne se rozhodla na Univerzitě zůstat jako profesorka ohnivé magie. Lordové Dralno a Azuur odcestovali do své bašty v Poslední Zemi. Waraël a Tina se po měsíci pobytu v Amarghastu a dávání formálních náležitostí dohromady, odebrali na dlouhou cestu za ztraceným trůnem ve Wardasküalu. No a Sabrina?
Vyprávět příběh o této čarodějce, psát její životopis, by bylo náročné a nejen kvůli tomu, že již brázdí Eskánii desetitisíce let. Ona přemluvila Uriela k cestě na Dračí ostrovy, kde měla nějaké nevyřízené záležitosti. Jako jediná čarodějka tak mohla sedět na hřbetě draka, který poznal Stvořitele Eskánie a rozmlouvat s ním o ... ale to už je jiný příběh. Možná se Vám bude zdát závěr Vzpomínek useklý, ale dávám možnost čtenáři si zafantazírovat.

Vzpomínky na Amarghast zapsal:
Michal Mašata – oficiální historik Eskánie, jediný pamětník