Někdy v druhé polovině devatenáctého století učený doktor Ox za pomoci asistenta Gedeona Ygenea realizoval zřetelně nezákonný PROJEKT na území vlámského městečka Quiquendone, "nezaznamenaného na žádných mapách". Pod záminkou, že ve MĚSTĚ zřídí kyslíkovodíkové osvětlení, se doktor Ox rozhodl nasytit ovzduší ve městečku kyslíkem. Kyslík a vodík získával elektrolýzou lehce okyselené vody, přičemž jako zdroje ELEKTŘINY užíval ČLÁNKŮ, jím sestavených z nových prvků. Doktor Ox rozvedl po celém městečku potrubí, ale otálel s osazením hořáků. První pokusy s psychickými i fyziologickými důsledky zvýšení podílu kyslíku v ovzduší provedl nejdříve ve veřejných budovách, pak sytil kyslíkem i venkovní ovzduší. Vegetace se začala prudce rozvíjet, ale i lidé jednali prudčeji a energičtěji než dříve. Klidné městečko se v kyslíkovém opojení změnilo v hnízdo sršňů bažících po krvi bližních. Doktor Ox prudce odmítl návrh asistenta Ygenea přerušit pokus. Vše mohlo skončit krveprolitím, kdyby výbuch Oxovy plynárny nepřerušil válečnou výpravu quiquendonských proti sousednímu městečku. Ox i Ygene v nastalém zmatku zmizeli. Pokus už nikde - pokud je známo - neopakovali. Dodejme, že popisovaný případ je zcela ojedinělý, nikdy jindy už nebyl zaznamenán případ kyslíkového opojení. Proto, navzdory zkušenostem doktora Ose, se kyslíku běžně používá v medicíně, v letectví i v kosmonautice.

DOKTOR OX

Na úsvitu kosmonautiky však potíže s kyslíkovým opojením přetrvávaly. Pocítili ho i všichni cestovatelé v MĚSĺČNĺ STŘELE, vypálené 1. 12. 1867 DĚLEM KOLUMBIADA do kosmu.

SE ZEMĚ NA MĚSĺC