Největším uměle vytvořeným plovoucím tělesem byl bezpochyby Standard-Island, zvaný též Plovoucí ostrov. Vznikl někdy začátkem dvacátého století, soudě podle poznámky, že se na PROJEKTU začalo pracovat již koncem devatenáctého století. Děj románu je datován odkazem na vládu Alberta Edvarda I. v Anglii, kterýžto panovník, jak známo, v devatenáctém (avšak ani ve dvacátém) století v Británii nevládl. Dodejme ještě, že v době existence OSTROVA byla už v anglosaských zemích zavedena desetinná soustava. Ostrov vybudovala Standard-Island Company Limited s kapitálem 500 miliónů dolarů, rozdělených na pět set podílů. Stavba trvala čtyři roky. Standard-Island sestával ze dvou set sedmdesáti tisíc kesonů o rozměrech šestnáct metrů sedmdesát (výška) krát deset na deset metrů. Svařené a snýtované kesony tvořily dohromady elipsu 7x5 kilometrů, o obvodu přibližně osmnáct kilometrů a ploše dvacet sedm čtverečních kilometrů. Ponor ostrova je desetimetrový, z čehož plyne, že objem činil čtyři sta třicet dva milióny krychlových metrů. Ponořená část nerezavěla, neboť ji chránil zvláštní nátěr, jehož vynálezce se stal milionářem. Ostrov vznikal postupně, v zátoce svaté Magdaleny u kalifornského pobřeží, pod dozorem inženýra Williama Tersena, který však několik měsíců po dokončení díla zemřel. Pětinu povrchu zaujalo hlavní - a jediné - MĚSTO ostrova Milliard-City, elipsovitého tvaru, dělené hlavní třídou na dvě části. Na jednom konci tříkilometrové tepny se zvedala k nebi věž observatoře, na straně opačné je radnice. Počet ulic ve městě nepřesahoval stovku; třetí ulice měla výsadní postavení obchodní třídy na úrovni newyorské Broadwaye či londýnské Regent Street. Netřeba podotýkat, že ulice spolu svíraly pravý úhel, po vzoru moderních amerických měst. Domy však zpravidla netvořily jednolitou frontu, spíš připomínaly paláce obklopené zahradami. Z Devatenácté ulice správa města vykázala obchody; byla to příčná tepna města a vedla tudy rychlodráha. Elektrické tramvaje však jezdily i po ostatních ulicích, ba i po venkovských částech ostrova. Správa města nedovolila zřízení barů, kabaretů, kaváren, krátce ničeho, co vede k OPILSTVĺ (*), což je v podivném rozporu s údajem, podle něhož je město zásobováno vínem, pivem a jinými nápoji, jež tvoří součást moderní výživy. Ostrov měl na kratších osách své elipsy dva přístavy, Pravý a Levý.
Zásoby pitné vody doplňovala destilační továrna pracující elektrolyticky. Potrubí rozvádělo vodu do obytných domů, ale také do zařízení na výrobu UMĚLÉHO DEŠTĚ.
Pohyb Standard-Islandu obstarávaly dvě továrny, jejichž dynama vyráběla proud o napětí 2 000 V. ELEKTŘINA uváděla do pohybu systém mohutných lodních šroubů umístěných na bocích ostrova nedaleko přístavů. V továrnách se topilo naftovými briketami. Každé z obou souostroví dávalo výkon pěti miliónů koňských sil. Rychlost ostrova dosahovala osmi uzlů. Vlny neměly na ostrov žádný vliv, jednak díky jeho váze a rozloze, jednak díky šedesátimetrovým kýlům vpředu i vzadu, jež rozrážely vlny.
Elektřina vyráběná v elektrárnách ostrova sloužila však i k mnoha jiným účelům, zejména pro umělé měsíce, čili velkokapacitní lampy o síle pěti tisíc svíček, jež osvětlovaly plochu pěti set čtverečních metrů.
Nezávislost obou pohonných soustav měla osudné následky, když po roztržce ve správě města znepřátelené strany dodaly šroubům opačný směr, čímž vzniklo napětí, které ostrov roztrhalo na kusy.
PLOVOUCĺ OSTROV
