Manowar - The hell of steel (best of)

Není snad nikoho, kdo by holdoval těžce kovové muzice a neznal legendární partu New-yorských kulturistů, sdružených kolem famózního basáka Joye De Maia a zpěváka Erica Adamse. Ale pokud se i přesto najde nějaký bezvěrec, který o tuto legendární formaci ještě neměl tu čest zavadit, (pochybuji, že vůbec někdo takový existuje), tak se mu pokusím nastínit její existenci: Manowar založil roku 1980 basák Joey De Maio (bývalý bedňák kapely Black Sabbath) s jasným cílem - a to stát se nejhlasitější metalovou formací na světě (což se jim podaří na jednom koncertě v roce 1987, kdy dosáhnou 160ti decibelů. V té době to byl opravdu nevídaný výkon a kapela se dostává i do Guinessovy knihy rekordů) a stvořil tím skupinu, která bude mít později zásadní vliv na opravdu gigantické množství dalších, hlavně německých heavy a power/metalových kapel. Již na prvních albech "Battle hymns" a o něco slabším "Into glory ride" se začíná rýsovat typický, bojovně silácký styl pojetí heavy-metalu, který byl ještě více vypilován dalšími počiny - "Hail to England" a "Sign of the hammer". Ale to "pravé ořechové" přichází až s následujícími alby "Fighting the world (1987), "Kings of metal (1988)" a The triumph of steel (1993), z kterých je také sestaven výběr, nazvaný "The hell of steel".

Hned první dvě skladby na výběru, titulní písně alb "Fighting the world" a "Kings of metal", jsou nezapomenutelnými hity, překypujícími válečnou lyrikou, opěvující v různých obměnách metal a podpořené dokonalými refrény a těžce kovovými riffy, které se vám zažerou pod kůži ne na dlouho, ale rovnou na věky. Pravověrně metalovější už to snad ani být nemůže. Třetí skladbou je poněkud experimentálnější věc, "The Demons Whip". Začíná poměrně nenápadně, mluveným intrem a zvuky v pozadí, připomínajícími příchod nějakého démona. Celá píseň se nese v pomalém, až středním tempu, ale na konci přímo brutálně zrychlí a po každém zaječení jednoduchého refrénu se ozve mohutné prásknutí bičem. Další věcí je "The warriors prayer", čistě mluvená záležitost. Jedná se o příběh, který svému vnukovi vypráví jakýsi starý muž. Pohádka je to zajímavá a také patřičně prošpikovaná metalovými klišé. Po jejím skončení se plynule přechází v dokonalou baladu "Defender", začínající proslovem starého seveřana svému synovi. Velice zajímavý je refrén, který je zároveň zpívaný Ericem Adamsem a mluvený hlasem starého muže. Oba hlasy se zajímavě překrývají a dodávají písni ten správný, hrdinský patos. Následuje další geniální balada - "The crown and the ring", pomalá skladba s přímo megalomanskými klávesami a pompézním chorálem. Poté přichází zase trochu svižnější věc - klasika "Blow your speakers", následovaná nezapomenutelným hitem "Metal warriors". Tato skladba je další, naprosto dokonalou metalovou hymnou, plnou neodmyslitelných klišé, a texty opět překypují výrazy jako: "kill, die, fight, battle, steel, metal" a jim podobným, za které by dnes kteroukoliv jinou kapelu kritika zlynčovala. Jenomže Manowar s tím přišli první a v jejich podání to má ten správný styl a šťávu, které žádná jiná kapela, snažící se hrát ve stylu Manowar, nemůže nepodobit. Megarychlé přejíždění jediné struny ohlásí koncertní hit "Black wind, fire and steel", po jehož doznění konečně přichází naprosto největší hit kapely, monstrózní metalový zákon všech pravověrně ocelových válečníků, legendární "Hail and kill". Píseň je dokonalost sama, od prvního až do posledního tónu. Začíná houpavou melodií, která po chvíli odumře a za vybrnkávání akustické kytary začíná baladický Ericův zpěv. Ticho před bouří. Poté, co dozpívá do výšek stoupající text "hold your hammers high", se na malou chvíli rozhostí úplné ticho a potom to vypukne. Maximálně silácký zpěv žene píseň kupředu, vstříc jednomu z nejslavnějších metalových refrénů vůbec. Téměř stadiónový popěvek "Hail-hail-hail and kill!" už z hlavy do smrti nedostanete. Po skončení tohoto nesmrtelného hitu již zvukem dvou po sobě tasených mečů a jejich následného střetnutí oznamuje svůj příchod těžce riffující rubačka "The power of thy sword". Píseň se žene bez jediného zastavení rychlostí větru, aby mohla uprostřed přejít v baladickou pasáž, tak typickou pro písně Manowar. Je to další věc naplněná klišovitými, středověce-válečnickými texty, s velmi zdařilým, procítěným refrénem. Závěr této skvělé "best-ofky" patří pomalejším kouskům a to geniálním baladám "Herz aus stahl" (německá verze písně "Heart of steel") a "Master of the wind", jenž je zřejmě nejpodařenější pomalou písní z dílny Manowar. Samozřejmě nesmím zapomenout na trochu tvrdší "Kingdom come" a jsme u konce.

Celý výběr je sice postaven na pouhých třech deskách, ale jako studijní materiál pro ty, co skupinu neznají, ho můžu vřele doporučit. Ovšem pokud chcete mít o kapele širší přehled, je lepší pozdější výběr s názvem "The kingdom of steel", na kterém mi ovšem spousta výborných, zde obsažených věcí chyběla.

Manowar - The hell of steel (1994)
(heavy metal)

1. Fighting the world
2. Kings of metal
3. The demon´s whip
4. The warriors prayer
5. Defender
6. The crown and the ring
7. Blow your speakers
8. Metal warriors
9. Black wind, fire and steel
10. Hail and kill
11. The power of thy sword
12. Herz aus stahl
13. Kingdom come
14. Master of the wind

Oficiální stránka: http://www.manowar.com

Hodnocení: 5 / 5