Grave Digger - Rheingold

Němečtí hrobníci Grave Digger jsou tady s dalším albem a hned z kraje musím říct, že se jim novinka nazvaná "Rheingold" opravdu povedla. Tentokrát se koncepční příběh točí okolo staré Německé legendy o Rýnském zlatu, která má mnoho společného se starou norskou mytologií. V deseti nových skladbách kapela ještě více rozvíjí své hudební směřování, naznačené minulou deskou "The Grave Digger", ve které mírně vybočila ze své zaběhnuté cesty. Z části za to může nový kytarista Manni Shmidt (ex-Rage), který nahradil bývalého kytaristu Uwa Lulise,(jenž musel kapelu opustit kvůli personálním neshodám) a zčásti zakompnování orchestrálních pasáží, díky kterým zní nové písně velmi lehce a svěže. Tím ale nechci říct, že by se z Grave Digger stal nějaký symfo-metalový produkt, jako se to stává spoustě novějších power-metalových kapel. Orchestrální vsuvky se objevují pouze v několika písních a určitě neruší dojem z poslechu klasického tvrdého heavy-metalu,na který jsme u Grave-digger zvyklí.

Ale teď už k samotným skladbám: Hned po úvodním intru "The ring" přichází titulní rychlovka "Rheingold", nastartovaná třemi nasamplovanými detonacemi a velice ostrým riffem, ke kterému se po druhém zopakování přidávají bicí a potom to celé ještě výrazně zesílí a píseň se začíná pěkně zostra rozjíždět. První dvě sloky utečou jako nic, když náhle nastolené tempo přeruší překvapivě výbušný a ohromně nadýchaný refrén, který je určitě jedním z nejlepších v dosavadní tvorbě kapely. Manni Shmidt už, (na rozdíl od minulé řadové desky) hraje tak, jak se na Grave Digger sluší. Z jeho kytary nyní vypadávají tradiční "usekávané" riffy, které v hojné míře používal Uwe Lulis, ale v Manniho podání už nezní tak jasně a přímočaře, nýbrž více pestře a propracovaněji. Ale neodpustím si rýpnout - Lulis se k tvorbě Grave Digger hodil víc. Chris Boltendahl do toho všeho jako obvykle zběsile huláká svým melodickým řevem, který je ale tak procítěný, že mu prostě musíte věřit každé slovo. Refrény jsou sborové a velice mohutné, ovšem v písních "Murderer" a "Dragon" znějí trochu ohraně, ale to bude zčásti možná tím, že už tvorbu Grave digger znám takřka nazpaměť. Jinak jsou ale naprosto v pořádku- například přechodová sloka a refrén v písni "Maidens of war" jasně ukazují, že nápadů na kvalitní hrdinské a pompézní refrény mají Grave Digger stále dost. Nesmím také zapomenout na pomalý, téměř až smutně načatý refrén v "Sword",který postupně graduje a stoupá do výšky, nebo na "Liar", nejrychlejší píseň na celém albu, která ale trvá jen něco přes dvě minuty. Závěr alba potom patří víc jak sedm minut dlouhé skladbě "Twillight of the gods",kde Boltendahl předvede, že mimo jiné umí i krásně čistě zpívat.

Tak abych to shrnul: "Rheingold" je velice našlapaný, výbušný metalový projektil, který svou silou, nahuštěným zvukem a razancí ukazuje světu, že Grave Digger dokáží i po dvaceti letech vymyslet v rámci možností originální a ryze metalové dílko,i když tentokrát doplněné o kapku orchestrálnosti, jenž u nich není až tak obvyklá. Takže pokud jste příznivci razantního heavy metalu, nezbývá mi, než vám nové Grave Digger vřele doporučit.

Grave Digger - Rheingold (2003)
(heavy metal)

1. The ring (overture) - intro
2. Rheingold
3. Valhalla
4. Giants
5. Maidens of war
6. Sword
7. Dragon
8. Liar
9. Murderer
10. Twillight of the gods

Oficiální stránka: http://www.grave-digger.de

Hodnocení: 4 / 5