Stratovarius - Elements part 1.

Nový počin od finských Stratovarius s názvem "Elements" měl být původně vydán jako dvojalbum, protože v době jeho nahrávání měla kapela zřejmě tvůrčí záchvat a vytvořila spoustu výborných písní, které se prostě na jedno cd nevešli. Ale jejich firma je nakonec přesvědčila aby své dílo rozdělili na dvě části. Proto první díl - "Elements : part 1" , který vyšel zhruba před rokem, byl záhy následován neméně kvalitním pokračováním, o kterém teď ale řeč nebude (snad někdy příště J). Dnes se podíváme na první díl "Elementů", který se finské pětici pracovitých muzikantů opravdu povedl. Hlavní mozek Stratovarius, kytarista a skladatel Timmo Tolkki tentokrát složil devět nádherných songů, při nichž si mnozí z vás zavzpomínají na jejich přelomové album "Infinite", které dodnes považuji za vrchol jejich tvorby. "Elements" se mu totiž víceméně vyrovnají.

Hned první píseň, "Eagleheart" se nesporně stane opravdovou klasikou. Je to jasná hitovka, snadno čitelná a pochopitelná už po prvním poslechu a asi nejlepší skladba na celém albu. Ale ani zbytek nezůstává za tímto klenotem moc pozadu: "Soul of a Vagabond" překvapí mistrným zaaranžováním smyčců a pompézních chorálů, "Find your own voice" je zase ukázkou výborně zahraného symfonického speedu. Zpěvák Timmo Kotipelto zpívá tak vysoko, jak mu jen jeho hlasové dispozice dovolí ( i když se nemůžu zbavit dojmu, že by to šlo ještě líp - no, znám i lepší výškaře ). Další ukázkou mistrného skloubení symfonických prvků s klasickými speed metalovými postupy jsou například v členité baladě "Fantasia", nebo klasické speedové klepačce "Learning to fly", kterou žene téměř bleskovým tempem kupředu Tolkkiho nezaměnitelná kytarová hra, která je už po dlouhá léta hlavním poznávacím znamením kapely. Po nabroušené jízdě přichází uvolnění v podobě další balady "Papillon". Je to opravdu s citem vytvořená, jemná píseň, kterou vás po celou dobu provází klidný hlásek mistra Kottipelta. A po baladě znovu přichází speedová rychlovka - hyperrychlá instrumentálka "Stratofortress", ve které se Tolkki se svojí kytarou opravdu vyřádil a tempo mu přitom udával Jorg Michael, který svého času namlátil album "The Reaper" od němců Grave Digger. Jeho pronikavá hra bicích do tvorby Stratovarius výborně zapadne. Jak už je na tomto albu téměř železným pravidlem, po rychlé písni následuje opět jedna pomalejší, tentokrát už je to konečně titulní skladba, rovných dvanáct minut dlouhá "Elements". V ní se opět se dočkáte zajímavých melodických nápadů a v rámci stylu kapely i pompézního, sborově zpívaného refrénu. A nadešel čas na poslední píseň alba. Navzdory očekávání to není nic rychlého, ale další balada. "A drop in the ocean" a podobně jako v "Papillon" se Kotipelto nežene do žádných výšek, ale opět krásně baladicky zpívá. Jeho hlas je ve všech pomalejších písních na tomto albu skutečně ozdobou celé kapely.

Stratovarius - elements pt.1 (2003)
(symfonický heavy/speed metal)

1. Eagleheart
2. Soul of a vagabond
3. Find your own voice
4. Fantasia
5. Learning to fly
6. Papillon
7. Stratofortress
8. Elements
9. A drop in the ocean
10. Run away

Oficiální stránka: http://www.stratovarius.com

Hodnocení: 4 / 5