To zíráte, co? Taky jsem byl Překvapený. Můžete si přečíst komentář a část překladu od Ondřeje Tichého:
Nový Stín není ani 10 stran dlouhý. Je to pouze náznak začátku vyprávění o Borlasovi (synovi Beregonda, čili o mladším bratru Bergila, přítele Pipina v Minas Tirith) a jeho mladém příteli Saelonovi, kteří se setkají v Borlasově zahradě a Saelon řekne Borlasovi, že všechno není úplně v pořádku. Zmiňuje se o nějakém Herumorovi...? Znalci jazyka si jistě přeloží. Celé se to odehrává 100 let po Sauronově pádu za vlády Eldariona. Tolkien ale napsal, že sice mohl napsat "thriller" o komplotu proti králi a o jeho odhalení a likvidaci, ale zůstalo by jen při tom. Sauron byl poslední zlo v "nadpřirozené" podobě, proti kterému lidé bojovali. Čili že dál si asi musí vystačit sami ;)
Tento příběh začíná za časů Eldariona, syna Elessarova o kterém má historie mnoho co povědět. Jedno sto a pět let již uplynulo od pádu Temné Věže a málokdo z Gondorského lidu věnoval příběhům těch časů pozornost. Přesto bylo ještě pár těch, kteří si pamatovali Válku o Prsten jako stín na jejich ranném dětství. Jeden z nich byl i starý Borlas z Peren-arduin. Byl mladším synem Beregonda, prvního kapitána Stráže Prince Faramira, který se přestěhoval z Města na Emyn Arnen.
"Hluboko rostlé jsou kořeny Zla," řekl Borlas, "a černá míza je v nich silná. Ten strom nebude nikdy poražen. Stále znovu ho mohou lidé kácet a jeho výhonky budou znovu a znovu vyrážet ze země, hned jak se lidé odvrátí. Ani na Slavnosti Kácení (?Feast of Felling pozn. překl.) by neměla sekera zůstat na stěně!"
"Prostě si myslíte, že mluvíte moudrá slova," řekl Saelon. Soudím tak podle stínu ve vašem hlase a podle vašeho přikyvování. Ale o co vlastně jde? Váš život se zdá být poměrně příjemný na starého muže, který již nikam daleko nechodí. Kde jste našel růst výhonky vašeho temného stromu? Ve vlastní zahradě?"
Borlas vzhlédl a zpytavě se zahleděl na Saelona a pomyslel si, zda si tento mladý muž, většinou veselý a zpola uštěpačný, myslí víc než je vidět na jeho tváři. Borlas si mu nechtěl otevřít srdce, ale protože byl zavalen myšlenkami, promluvil nahlas, víc sám k sobě než ke svému druhovi. Saelon mu jeho pohled nevrátil a jen si lehce pobrukoval, vyřezávaje ostrým nožem píšťalku ze dřeva zelené vrby.
Ti dva seděli na besídce blízko strmého břehu Anduiny, která obtékala paty kopců Arnenu. Byli právě v Borlasově zahradě a jeho malý domek z šedého kamene vykukoval skrz stromy nad nimi na západním svahu kopce. Borlas se zahleděl na řeku a na stromy s jejich červnovým listím a pak dál až na věže Města planoucí v pozdně odpoledním slunci. "Ne, ne v mé zahradě," řekl zamyšleně."
Jirka 'Jeremius' Wetter |