Rozhovory byly vedeny u kulatého stolu. Asi 20 novinářů sedělo okolo každého stolu a herci kolovali mezi stoly po třiceti minutách. Okolo mého stolu sedělo několik novinářů, kteří pokládali všechny otázky, které je napadli a nenechali nikoho jiného se ptát. (Položili také mnoho otázek, které se vůbec netýkali Pána Prstenů. Vůbec nechápu, proč se takoví lidé zabývají tímto tématem). Objevily se též i dobré odpovědi, přinejmenším. Pojďme na ně.

Orlando vypadá v posledních dnech jako rocková hvězda. Je velmi mrštný (mnoho členů štábu nu dávalo opravdu bláznivé rekvizity s ohledem na jeho tělesnou konstituci) a byl oblečený do volné džínoviny v podobě kroužkové košile. Také měl velmi tmavé sluneční brýle a během rozhovoru kouřil. Liv měla dlouhé splývavé šaty a byla jí velká zima, sdílela s Orlandem jedinou přikrývku. (Byla také bosa, což ji pravděpodobně z hlediska tepla moc nepomohlo!) Začali rozhovor krátkým přednesem v elfštině pro novináře, kteří byli opravdu natěšeni osobně ji slyšet. Je to velmi melodický jazyk, kterým Liv a Orlando mluvili skutečně dobře.

---

Jak těžké pro vás bylo, naučit se mluvit elfštinou?

Liv: Tisíce různých sekvencí neznámých slov. První řádky jsem se musela učit nazpaměť a to bylo opravdu obtížné. Ale postupně to začínalo být snadnější a opravdu jsem si to užila. A později jsem to zvládala opravdu rychle. Někdy jsem filmovala 3 nebo 4 čtyři scény v elfštině za sebou a musela jsem se je učit postupně, protože kdybych se to udělala najednou, určitě bych je pletla dohromady. Časem se to ale stalo docela přirozeným.
Orlando: Velmi, jen těžko se to chápe, protože neexistuje žádná skutečná představa, jak elfové mluvili. Bylo opravdu těžké naučit se to včas.

Jak moc na vás působilo, že během natáčení tohoto filmu jste strávili rok mimo vaše normální životy?

Liv: Velmi dobrá otázka. Já jsem přijížděla a odjižděla často. Bylo to obrovské rozhodnutí, obzvláště na počátku; ne nutné pro moji kariéru, ale spíše pro můj osobní život. Jak, můj Bože, mohu být na druhém konci světa po tak dlouhou dobu? Jsem velmi rodině orientovaná osoba a začnu tesknit po domově opravdu rychle. Myslím, že se mi stýskalo po domově víc než komukoliv jinému. Bylo to opravdu tvrdé, protože domů jsem se dostala jednou za 2 měsíce a mohla zůstat jen na týden a pak jsem se musela vrátit zpět. Namísto cestování jsem hodně využívala příležitostí jezdit domů, kdežto chlapci [podívala se na Orlanda] tam zůstávali po celý čas...
Orlando: Učili jsme se surfovat. A strávili jsme hodně časů v přírodě. Je to opravdu nádherná země a dá se tam toho tolik podnikat. Skákali jsme s padákem, provozovali bungee-jumping a vůbec všechny možné druhy bláznivé zábavy. Bylo to dobré místo pro trávení těch 18-ti měsíců.

Jaké to je, být jediné děvče mezi všemi těmi chlapci po tak dlouhou dobu?

Liv: Jsem už na to opravdu zvyklá. Zdá se, že každý film točím s mnoha muži. Ale toto bylo velké, mám ráda každého a cítím se opravdu zvláštně, protože se mnou zacházeli tak dobře.

Jak se vám hrála postava zamilovaná do někoho staršího než jste vy, jako je Viggo Mortensen?

Liv: Dobře, Viggo není tak starý jako Richard Drayfuss z mého prvního filmu! (smích) Hrála jsem s Richardem, když mi bylo 16.

Jak se spolupracovalo s Viggem?

Liv: Viggo je úžasný.. Myslím, že celé obsazení je úžasné. Viggo byl obzvláště neuvěřitelný, protože z něj se doslova stal Aragorn. Je pro mě zábavné, vidět ho nyní, protože je daleko více uvolněnější a nemá vlasy do čela a teď si myslím "Viggo, jsi pěkně rozkošný chlapec" [všechny reportérky se smějí]. Opravdu se ztotožnil se svojí postavou, jak jen se dalo, učil se jezdit na koni, lukostřelbě, boji s mečem, jazykům; Viggo byl hraničář, bylo pro něj opravdu důležité, aby stále chodil v těch špinavých šatech. Nosil svůj meč všude a opravdu se do toho ponořil.

Je ve filmu nějaká romantika?

Liv: Ano. Ó, můj Bože, ona ho šíleně miluje. Láska je ústředním motivem mé části příběhu, svým způsobem je láska to jediné, co pro sebe tito dva lidé mají. Z zcela dívčího hlediska mě tato část opravdu přitahuje. Je to opravdu klasická srdcervoucí lovestory. Jestliže jste četli dodatek ke knize, [redaktorova poznámka: LAPÁM PO DECHU! Můj obdiv k Liv se mnohonásobně zvýšil s objevem, že četla dodatek] víte, že to bylo opravdu jako Romeo a Julie na úrovni klasické lovestory. Je to velmi komplikovaná láska.

Vzhledem k předloze se přepokládá, že vaše postava musí být zběhlá v "nad"jezdectví. Zaslechl jsem ovšem nějaké zvěsti, že to je trochu přehnané....

Liv: Já a koně to nejde moc dobře dohromady. (smích) Myslím si, že koně jsou nejkrásnější zvířata a já miluji se jich dotýkat, líbat je na čumák, procházet se s nimi a všechno to okolo; jen na nich nerada sedím. (smích) Učila jsem se, jak se má správně jezdit. Dokonce jsem i cválala.

Ale děsilo Vás to?

Liv: Znamenalo to sedět na zvířeti, které je čtyřikrát větší než vy a má čtyři nohy a může běžet děsivě rychle. Ale udělala jsem to. Tenhle hoch [podívala se na Orlanda] mohl jezdit bez sedla...
Orlando: Ano, hodně jsme před začátkem natáčení trénovali. Asi dva měsíce dobrých zkušeností.

Ale museli jste absolvovat na mnoho dalších tréninků, že ano?

Orlando: Ano, začali jsme s lukostřelbou. Elfové jsou opravdu nadřazená rasa. Mají nadlidskou moc, jsou neuvěřitelně rychlí, používají mimosmyslové vnímání, oni jsou druhem andělských bytostí. Byli první rasou, kterou do Středozemě přivedli Valar, bohové Středozemě. Museli jsme projít pohybovým tréninkem, pro postavu Legolase jsem se učil bojový styl používání dvou ostří, dva nože Legolas často užívá. Je to druh starověkého evropského a asijského bojového stylu. Trénovali jsme jízdu na koních a boj mečem s Bobem Andersonem, který v tom je geniální a byl pro to dokonalou osobou. A také spousta gymnastiky pro udržení kondice.
Liv: Každý člověk, který přijel, se na to musel rychle připravit. Všichni dostali tréninkový plán. Dokonce když jsme nefilmovali fyzicky náročné scény, jen pro dlouhé hodiny trávené na place, režisér chtěl mít neustále každého člověka fyzicky připraveného. Každý den, kdy jsme netočili, jsme měli další a další lekce.
Orlando: Jakožto pro herce hrající elfy to pro nás bylo opravdu únavné, protože elfové jsou neuvěřitelné bytosti. Cokoliv jste dělali, museli jste se opravdu soustředit, protože to vyžadovala přirozenost vaší postavy. Nedalo se vůbec lenošit.
Liv: Byli vytvořeni jako dokonalé bytosti. Nemohli jsme relaxovat. (smích)
Orlando: Ano, když Společenstvo sedělo a odpočívalo, Legolas stával na kamenech a hleděl do dáli. Používal svůj vnitřní smysl pro vnímání nebezpečí a pozorně hlídal družinku.

Které jsou vaše oblíbené scény?

Liv: Ó, můj Bože, kde mám začít? Je jich tam tolik.
Orlando: Znáte skutečnou stopáž filmu? Opravdu jsem si užil v Morii. Bylo to pro Legolase zvláštní prostředí, protože byl zvyklý žít v lese. Musel jsem vyjádřit jeho odlišný názor, nechuť k tomuto prostředí, protože zde byl v uzavřeném prostoru a střetl se s Jeskynním obrem. Bylo velkým zážitkem, vidět jak se vyrábí takový druh interaktivní nestvůry. Vypadalo to tak skutečně.
Liv: Scénu samozřejmě odehráli bez její přítomnosti.
Orlando: Ano, postavili tam místo něj kříž, kdežto já jsem musel uhýbat a utéct před výbuchy probíhajícími všude kolem mě. Bylo to opravdu zábavné a zajímavé.

Jaké to je filmovat na opačné straně zeměkoule?

Liv: Dobré, pro nás to byla opravdu krásná záležitost. Svým způsobem to byla Středozemě. Sedávali jsem v našich přívěsech u otevřených dveří a všude kolem nás byl malý národ, velcí lidé i netvoři a všechno co jste si jen mohli představit.
Orlando: Byli jsme opravdu velmi veselá parta. Každý tu práci dělal s láskou ke všem ostatním. Každý člověk do toho byl úplně zažraný. To, že jsme byli odříznuti od zbytku světa nás dalo dohromady a způsobilo, že se z nás stali opravdu dobří přátelé. Herci a štáb byli velmi přátelští a bylo to opravdové dobrodružství být součástí tohoto velkého týmu. Byli jsme velmi přátelsky přivítáni lidmi Nového Zélandu. Nechávali obchody a obchodní domy otevřené jen kvůli nám, pokud jsme to potřebovali po natáčecím dni. Bylo to opravdu zvláštní žít v tom místě.

Cítili jste to se jako svět Petera Jacksona? Způsob, jakým mluví o postavách dává zdání, že je v tom světě opravdu zběhlý.

Liv: On je hobit. (smích)
Orlando: Je tím světem zcela pohlcený.
Liv: Bylo to všude kolem nás. Ve městě, kde se natáčelo, Wellingtonu, jsme točili snad v každém možném místě. Poslední den jsem byla v přístavu, opravdu to bylo elfí místo. Byla tam ovšem také Weta a Weta Digital a studio a všechno to okolo nás. Místní lidé se opravdu účastnili na filmu svoji podporou nám všem.
Orlando: Na Novém Zélandu je spousta přírodních krás. Bylo asi snadné se jimi inspirovat a vytvořit prostředí Středozemě.

Co vám pomohlo přijmout to prostředí za své?

Orlando: Dobře každý člověk na place byl zcela fanatický znalec v rámci Pána Prstenů.
Liv: A ve Wetě, jednom z prvních míst, které jsme navštívili na této dlouhé cestě. Bylo to v podstatě obrovské skladiště se zvláštní místností pro každý typ rekvizit. Jedna místnost byla pro Armádu mrtvých, v jiné se vyráběly hobití nohy, někdo chodidlo upekl v peci a další je polepil jednotlivými chlupy a v jiné místnosti se ručně kovali meče. Všichni tito mladí hoši a děvčata, tito talentovaní mladí lidé, kteří pracovali tak tvrdě, byli tak obdivuhodně obeznámeni s textem a příběhem. Každý člověk, který pracoval na filmu byl v podstatě fanatickým příznivcem knihy. My jsme točili v závislosti na tom, co bylo připraveno, opravdu jsme netočili film kontinuálně. Kdykoliv byly rekvizity vyráběny, mohli jsme sledovat jejich tvorbu a prohlédnout si všechny nákresy.

Jak jste byli staří, když jste poprvé četli knihu?

Liv: Nikdy jsem ji nečetla celou.
Orlando: Já jsem se dostal do půli cesty, když mi bylo 14, ale pak jsem se začal zajímat se děvčata, sport a takové ty věci. Dočetl jsem ji, když začal casting. Je skvělé znát knihu jako je tato, na kterou, stejně jako na Bibli, se lidé často odvolávají. Tolkien byl tak detailní, mistr dějepravy. Vše bylo složeno z tak mnoha detailů, jednoduše se dalo vyhledat si odkazy přímo v ní. Všechny postavy jsou popsané do nejmenších podrobností. Tím se vše stalo velmi přístupným a snadno jste si vypěstovali blízký vztah k vaší postavě.

Cítíte na svých bedrech zodpovědnost za adaptaci příběhu, který tolik lidí miluje?

Liv: Kdykoli si přizpůsobíte něco z románu, je to vždy velmi delikátní. Lidé budou vždy nadmíru kritičtí, mají vlastní představu o podobě toho světa. Cokoli co čteme a obzvláště dílo jako je toto, si každý vyzualizujeme ve své mysli. Toto je Peterova verze, a v podstatě každého z nás, ale on a několik málo dalších lidi začalo s prací na tomto filmu o pár let dříve. Objevilo se mnoho tlaků, obzvláště okolo elfů, ale nelze si tuto hrozbu každý den připouštět; protože pak se nemůžete věnovat žádnému úkolu. Musíte důvěřovat v to, co děláte.

Změnil Pán Prstenů vaše představy o vaší kariéře?

Orlando: Ne, nevím o žádné změně, nevím jaké představy jsem opravdu měl. Byla to velmi poučná zkušenost o filmovém průmyslu. Dozvěděl jsem se, jak se dělá filmový byznys....
Liv: A viděli jsme oba světy: Efekty a skutečnost herecké výkony...
Orlando: A pracovali společně s mnoha velkými herci. To bylo inspirující a cítím se velmi šťastný, zhýčkaný a rozmazlený.

Jaké to je natáčet velkorozpočtový film?

Liv: To co nalézám na tomto filmu je, že ač to je jeden z největších filmů, který byl kdy točen, jsem se svým způsobem cítila jako při tvorbě malého nezávislého filmu, vzhledem k prostředí, kde se filmovalo a jak oddaný byl každý člen štábu. Nebylo mnoho vedlejších výdajů. Neměli jsme obrovské přívěsy a spoustu zbytečných věcí. Bylo to opravdu svým způsobem trochu nízké a špinavé. Nadšení, které provázelo filmování vůbec nepřipomínalo typický velkorozpočtový film.

Překlad rozhovoru je zveřejněn s laskavým svolením Společnosti přatel dila pana J.R.R. Tolkiena. Původní verze pocházi z Ringbear.com