Druhý díl ságy o zaklínači je snad ještě o chlup lepší než Krev elfů. Příběh běží paralelně v několika liniích. Nejdůležitější je samozřejmě Ciri a to, co znamená pro osud světa. Nezanedbatelnou částí je také politická situace a události okolo války s Nilfgaardem, která se chystá každou chvíli vypuknout.
V této knize se poprvé (tedy pokud jsem něco nepřehlédl v Krvi elfů) setkáme s jednou ze zajímavých vlastností Sapkowského knih. Ten totiž nenápadně vytváří logické celky rozhovorů, událostí či jen krátkých průpovídek, mezi kterými je 100 nebo i více stránek, a pro vlastní děj nejsou nijak důležité, jenom ho zpestřují. Mám dokonce pocit, že některý postavy jsou do příběhu vloženy jen kvůli těm několika řádkům.

 Fascinující částí knihy jsou události na ostrově Thaneddu při shromáždění čarodějů a to, co mu předchází (tj. scéna s Ciri ženoucí se lesem). Nezapomenutelné je také setkání Ciri s rytířem v okřídlené helmě či její únik ze zajetí ve společnosti tlupy banditů, kteří si říkají Potkani. Zaujmou a pobaví také Geraltova jednání s "právníkem" Codringherem či putování královského posla Aplegatta (Nebezpečí je tiché. Nezaslechneš nic, když přiletí na sivém peří. Zdálo se mi... Písek... Písek byl horký na slunci.) Třešničkou na dortu je souboj Geralta s mágem Vilgefortzem. Celkově je to skvělé čtení, které vás přímo donutí vrhnout se do víru událostí dílu třetího.

Čeřovský Jan, http://www.jcsoft.cz