|
Třetí povídková sbírka o Zaklínači je úžasná!
Začíná nenápadně - variací na pohádku o malé mořské víle - povídkou Trošku
se obětovat. Sapkowski v této povídce předvede něco, s čím se setkáme
ještě později v Paní Jezera. Milostný,
klidně plynoucí příběh, okořeněný trochou toho boje. Klidný konec,
Marigold zpívající baladu o zamilovaném zaklínači a trubadúře a o tom,
jak je nic nemohlo rozdělit. A pak, náhle, nečekaně ... několik řádků se
skutečným koncem jejich lásky ... konec, který vás nechá několik minut
nechápavě zírat na konec povídky a opakovat si "Ten bastard" na
adresu Sapkowského ... však si to přečtěte sami ... (podobně se budete cítit
při čtení Paní Jezera po událostech na hradě Stygga)
Povídkou druhou je Meč osudu. Vypráví o dalším setkání Geralta a
Ciri a potvrzuje, že mají společný a neodvratitelný osud. Dozvíme se více
o tajemném Brokilonu, dryádách a vztahu zbytku světa k nim. Skvěle napsaná
povídka, výborné dialogy, ...
A pak přichází povídka třetí - Něco víc. A ta je opravdu něčím
víc. Geniální, nedostižný příběh. To je Sapkowski tak jak ho mám rád.
Právě tato povídka nejvíce připomíná dle mého soudu nejlepší Sapkowského
knihu - Věž vlaštovky. Koláž minulosti, přítomnosti
a budoucnosti. Setkání s osudem, Soddenský pahorek a na něm pomník se čtrnácti
jmény ... Jaké je to čtrnácté ... Yennefer z Vengerbergu? Kdo ví ...
Zjišťujeme, kdo je Geraltova matka, znovu se potkáváme s Yennefer, posloucháme
Marigolda vyprávět o zkáze v Cintře ... a nakonec definitivní potvrzení
toho, že Ciri je Geraltovým osudem. Lepší úvod do románu si opravdu nelze
přát ...
Je snad zbytečné dodávat, že právě tato povídková sbírka je něčím,
co by jste si měli bez nejmenších pochyb přečíst. Pokud jste nečetli ještě
nic od Sapkowského a chystáte se začít románem, nedělejte to. Začněte
touto povídkovou sbírkou. Určitě neprohloupíte.
Čeřovský Jan, http://www.jcsoft.cz
|
