Nepříliš často se recenzentovi podaří otevřít titul, u něhož předem ví, že bude pětihvězdičkový. V případě Besterova Zničeného muže tomu tak bylo - ne snad proto, že proslul jako vůbec první laureát Huga v historii (ačkoli tahle cena zdaleka neznamená tak negativní rekomendaci, jako filmový Oscar, přece je určitá ostražitost i zde vždy na místě), ale prostě proto, že jsem knihu už dávno četl ve slovenském vydání (Smena 1987). S potěšením jsem si to s odstupem deseti let zopakoval a mohu jen konstatovat, že ani dnešní doba románu na kvalitě nikterak neubrala, ačkoli jej Bester napsal již bezmála před půlstoletím.
     Je to do určité míry neuvěřitelné, když si uvědomíme, že kniha vychází z dobových koncepcí hlubinné psychologie, a zejména když srovnáme, jak vyčpěle dnes působí relevantní pasáže z daleko novější Pohlovy Gateway (1977). Bester se ovšem nespokojil s pouhým papouškováním psychoanalytických pouček, ale prakticky je aplikoval a domyslel, takže pokud už jednou přijmeme jeho hru, bude i zdánlivě absurdní pointa vlastně naprosto logická. Zároveň se mu podařilo touto svéráznou, freemanovsky obrácenou detektivkou názorně petrifikovat základní požadavek žánru: pokud už se v science fiction octne detektivní zápletka, musí jít o zločin, jehož provedení či odhalení je nemožné bez fantaskních reálií (zde telepatie). Jinak jde v podstatě o podfuk na čtenáři, kdy se obyčejná detektivka zabalí do atraktivního pytlíku sci-fi, aby se lépe prodávala (a dlužno poznamenat, že tohoto prohřešku se dopouštěli i tací autoři, jako Zelazny či Asimov).
     Nemá smysl věnovat se zde obsahu, neboť většina čtenářů Ikarie nejspíš vydání ve Smene rovněž četla a má ho někde schované. Daleko podstatnější, ba snad jedinou podstatnou záležitostí bude kvalita české edice. Podle očekávání jde primárně zcela nepochybně o překlad ze slovenského vydání, nicméně pořízený alespoň s určitým přihlédnutím k anglickému originálu a obstojně zredigovaný. V úvodu najdeme dokonce drobounkou poznámku, že "básně" (ve skutečnosti dvě několikařádkové hříčky ve volném verši) "byly použity ze slovenského vydání". Těžko říci, proč tato poloviční upřímnost - kdyby Laser rovnou přiznal původ překladu, ušetřil by si práci s drobnými kosmetickými retušemi, které se místy marně snaží zahladit skutečný původ textu. Každopádně výsledek je z pohledu čtenáře značně ambivalentní - na jedné straně zůstává nepochybně pořád lepší, než bývá v průměru zvykem u dnešního uspěchaného překladatelského ochotničení, na druhé straně - proč si to pak vlastně znovu kupovat? Možno iba ak tiež neradi čítate knihy vo slovenčine...

Šimeček Roman, http://lege.cz