|
Aes: No když se to tak vezme, tak zatím byly zmíněné tři možné cesty, jak si v takové situaci poradit:
1. vyložit si karty
2. zajít za psychiatrem (nebo kamarádem)
3. zeptat se boha
Trojka je v podstatě totéž buď jako jednička (pokud bůh neexistuje a tudíž je to jen způsob, jak se poradit se svým podvědomím) anebo totéž co dvojka (pokud bůh existuje a tudíž žádáme o radu jinou osobu.
Pak už záleží jen na tom, čemu dává člověk přednost a jestli se domnívá, že ve skutečnosti má každý jedinec schopnost sám zvolit správné rozhodnutí a jen té schopnosti neumí využít anebo jestli jsou situace, kdy prostě potřebujeme konzultaci se zkušeností nebo názorem někoho druhého.
Co se týká toho příkladu "jít doleva nebo doprava" - v podstatě se dá říct, že při správném přístupu k vyložení karet taková situace prostě nemůže nastat.
Buď jsi pevně přesvědčená, že chceš jít do prava a nemáš žádné pochybnosti. Proč by ses pak ptala karet?
Nebo chceš jít doprava, ale něco tě od toho odrazuje. Například ten konflikt rozumu a citu. Nebo je to jen takový neurčitý pocit. Nebo názor ostatních. Jednoduše váháš. Pak se karet můžeš zeptat, ale - a to je nakonec v celém výkladu to naprosto nejdůležitější a klíčové pro úspěch - musíš POLOŽIT SPRÁVNOU OTÁZKU.
(Když trochu odbočím, jsem přesvědčená, že 99% nespokojenosti s tím "co mi karty řekly" vyplývá právě z toho, že se člověk neuměl správně zeptat)
Otázka by pak určitě nezněla "mám jít doleva nebo doprava". Mohla by znít třeba "čeho se ve skutečnosti nejvíc obávám"? Nebo "když zvolím cestu doprava, jaký druh potíží budu nejspíš muset překonávat, co mě bude nejvíc brzdit?" Nebo klidně taky "proč mám vlastně pocit, že je třeba volit mezi cestou doleva a doprava"?
Ono se totiž klidně může stát, že ve skutečnosti člověk touží jít rovně :-)) |