|
Byla temná noc. Vzduchem se nesly zvuky nočního lesa.Vyli psi a vlci, upíři a vlkodlaci se probouzely do temnoty aby lovily a vraždily. Jen jedíný tvor v lese nespal – Olen. Nepatřil k žádné z těchto ras; neměl rodinu ani přátele. Většinu času trávil v korunách stromů zkrývající se před světem.
V téže dobu se lesem vracela Ethel od přítele domů. Ethel byla 17ti letá, plavovlasá a štíhlá dívka. Lesa se nebála, chodila skrz něj často a nikdy jí nic neublížilo. A najednou za sebou uslyšela tichounký zvuk. Většina lidí by ho připsala větru, nebo prostě noci, kdy se takové zvuky ozývají bez důvodu. Ona ne. Ohlédla se, ale spatřila jen stín, mihnoucí se u kmene stromu. Zhluboka se nadechla, uklidnila se a pokračovala dál lesem. Ale pak…
Olen se plížil lesem sledovajíc dívku. Netušil, že právě ona ho během následujících událostí připraví nejen o život. Jakmile se dívka otočila, v mžiku se skryl do bezpečí, které mu poskytovala koruna stromu. Chviličku počkal, a jakmile se dívka rozešla vyrazil za ní, ještě mnohem tišeji než předtím. Takto oba došli na malou mýtinku uprostřed lesa. A tam se Olen rozhodl zaůtočit. Už dlouho nejedl čerstvé lidské maso. Skočil po dívčiných zádech a vyplašil tím ptáčka sedící na blízké větvi.
Ethel došla na malou mítinku. Tohle místo měla ráda; i přes všudypřítomné nebezpečí se tu cítila příjemně. Na stromu kousek od ní seděl žluto-zelený pták a upřeně na ní koukal. A najednou vyplašeně uletěl. A to mohlo znamenat jediné… někdo na ni útočí! Ve zlomku vteřiny se otočila, uskočila stranou a tasila meč. V tu chvíli se vedle ní objevil vysoký muž. Nepodobal se ničemu co kdy vyděla, ale jedno věděla jistě – s člověkem to nemělo mnoho společného! Byl chlupatý jako vlkodlak, z úst mu trčely upíří zuby, oči a jazyk měl zase jako had.
Olen se zadíval na dívku kterou se chystal zabít. Byla nesmírně krásná. Záplava dlouhých, plavých vlasů a modré oči ho okouzlily. A toto chvilkové zaváhání ho dostalo do problémů. Dívka tasila meč a náhle se změnil stav zápasu. Najednou útočila ona na něj.
K Ethelinu údivu byl mohutný muž hbitý a rychlí. Neměl u sebe nic ( jen nešikovně uvázanou bederní roušku ), ale přes to se jí nepodařilo ho jedinkrát zasáhnout.
Olen uhýbal dívčiným výpadům, ale neustálý pohyb ho začínal unaovat. Musel něco udělat, nějak ovlivnit tento zoufalý zápas na život a na smrt. Sekl tedy rukou plnou ostrých drápu po dívce. Neublížil ji, jen rozsekl její oblečení, které z dívky vzápětí spadlo. Ona však bojovala dál. Naopak Olen zíral na nahou krásku.
Ethel se však nenechala rozptýlit tím, že je před neznámým útočníkem jen v rouše Evině, naopak toho využila. Během jeho chvilkové nepozornosti mu sekla po krku a uťala mu hlavu. A v té chvíli omdlela.
Z netvorova těla vystupovala zelená záře, která se postupně formovala do podoby netvorova ducha. Ten ze vznášel ve vzduchu nad dívčiným nahým tělem. Pak do něj vstoupila a pokusil se ovládnout její duši.
A pak po dlouhé době vnitřního souboje splynuly obě duše v jednu a dívčino tělo se začalo měnit. Z krásné dívky se stala bezpohlavní zrůda. Její tělo bylo zmrzačené a duše ovládána jinou. A poté se zrůda zvedla a začalo bloudit po lese; pološílená a žíznící po krvi. To i smrt je lepší než tohle!
|
