Já z Šedých přístavů chtěl bych plout,
nejradši až na konec svého smutku.
Pro loď, kýl teď budu muset kout,
výroba jde pomalu vskutku.
Doufám, že jako očistec moje snaha bude,
zdlouhavá výroba všech lodních dílů.
Únavná tahle práce velmi je,
než se dopracuji ke kýlu.
Tahle loď bude velká, pevná a silná,
desítky vesel bude mít.
Stejná, jako kdysi býval jsem i já,
než přišel jsem o rozum a cit.
Až bude hotová, Šedé přístavy opustím,
za svitu lodních luceren, měsíce a hvězd.
Potom všem lidem na Zemi odpustím
a v tichu noci nechám se nést.
Bude mít toliko míst, jako starověké lodi,
zbavit se chci svých ošklivých vzpomínek a pout,
na lodi, jen myšlenky budou společníci moji,
do země zaslíbené, já chci plout.
Z nekonečného veslování mít ruce do krve sedřené,
v ranách mořskou sůl a vodu mám.
Blíží se sejmutí, z mého krku břemene,
konečně se dostanu až tam.
Až tam, do země zaslíbené,
do bájné země mrtvých rytířů a králů,
jednou tohle všechno bude možné,
až postavím si loď, tak se tam dostanu.
