Dne 11. 2. 1998 jsem se obětoval pro čtenáře své stránky a jal se přetěžkého úkolu - atestace jakési hospody Hobit, o níž sem se nedávno dověděl. K tomuto náročnému úkolu jsem přibral "deugustátorku" Peťu a náhodou-cestou-potkaného kámoše. Nebudu vás unavovat popisem, jak jsme Hobita nemohli nalézt (nevěděli jsme ani ulici, jen přibližnou lokaci :-)). Proto se přesuňme o nějakou tu hodinu dopředu, kdy se nám konečně podařilo najít na ulici -censurováno- malilinkatý štít znázorňující prsten a v něm nápis Hobit. Velmi nás překvapila cedulka s otevírací dobou, na níž byla ještě navíc větička "hardrock klub" - hned po jeho přečtení jsem si začal představovat zahulenou putyku plnou motorkářů a jiných individuí v koženém prádle, kde si nikdo není jistej svou tlamou (citlivější prominou poněkud hrubší slovník, cenzuru sem vynechal pro zachování autentičnosti) a ani prckou ( :-))); promiňte, původní výraz si o cenzuru přímo žadonil ). Ale co, řekl jsem si při zapínání pásu cudnosti, co bych pro své věrné surferky (zdrobnělina od "surfery") neudělal. Poté následovaly menší potíže Peti s otevíráním dveří, jejichž systém zavírání a hlavně otevírání mi dodnes zůstává záhadou. Oproti očekávání nás nepřivítali motorkáři v naškrobenejch spoďárách, ale docela-v-normě hospodskej a fotka Johnyho Ronalda Reuela Tolkiena...

Tak a teď trošku vážněji:
Hobit je hospoda s dokonalým prostředím a atmosférou. Nachází se ve sklepní místnosti, v níž je ještě několik menších kumbálků (sorry, ale lepší slovo mně momentálně nenapadá) pod úrovní podlahy, a vážně trochu připomíná noru hobitů. Pro dokreslení atmosféry je vybavena perfektním starožitným nábytkem, malbami a třeba i cool dřevěným (resp. sádrovým, dřevo imitujícím) drakem, na stěnách vysejí meče a barevné mapy Středozemě (zajímalo by mně, kde je vzali)... Taky je tady jeden kulečníkovej stůl a jukebox. Málem bych zapomněl na to nejdůležitější: čepujou naprosto dokonaly pivo "Nektar" (nebo nějak tak).

Tak naschle v hardrockovém ('by mě zajímalo co má společnýho s hardrockem) klubu Hobit

P.S.: Ubezpečuji vás, že v testování budu průběžně pokračovat ;-)
P.P.S.: Ne, vážně mi za tenhle článek nikdo nic nezaplatil :-(
P.P.S.: Název ulice, na níž se Hobit nalézá, je vycenzurován, aby to nebyla moc přehnaná reklama. Stejně pokud budete chtít, tak ho určitě najdete, stačí se jen poptat.

---

Jak sem slíbil, pravidelně a velmi pečlivě jsem testoval Hobita, vždy aspoň jednou týdně - v pátek - ale někdy třeba i obden. Takže pár poznatků (tzv. Jeremiovo ponaučení):

1. Je jaksi pravidlem, ze vám poprvé místo Nektaru přinesou nějakou břečku. Avšak další piva už jsou dobré - zatněte zuby a vydržte to
2. Bývá zde dost plno, doporučuju přijít nejpozději v 17:00, potom je sehnat flek otázka náhody. Jinak viz. 3.
3. Okolo 23. hodiny odchází změkčilí pařánci a zůstává jen elita - pár míst se uvolní.
4. Nedávno zavedli zálohu na bílou kouli ke kulečníku a to na celých nekřesťanských 50 korun! No fuj!
5. Po 8 pivech není zrovna dobrý nápad hrát kulečník a už vůbec ne šipky.
6. Přibyl Pinball. Ne že by se sem hodil.
7. Ve 02:30, tedy chvíli před zavíračkou je problémem vyškemrat jakýkoli alkoholický nápoj - těm nejtvrdším závislákům doporučuji si vzít vlastní rezervy ;-)
8. Jeden príma zážitek: Číšník (mimochodem velmi podobný hobitovi) odpověděl kámošovi, který si chtěl objednat "bejlís" (pro neznalé, Baleys je sladký krémový nápoj s chabým podílem alkoholu): "My tady takovy sladky sračky nevedem, to si musíš zajít do cukrárny!"
9. Poslední dobou zde obsluhuje velmi pěkná a velmi milá servírka libující si ve velmi krátkých sukních 8-)
10. Rozbití půllitru stojí 15 Kč (mně osobně se to nepovedlo, ale od čeho mám mnohem šikovnější kamarády, že?)

PS Neberte všechny rady moc vážne ;-)

---

Restauraci Hobit mám pod neustálým dohledem, i když ne tak intenzivním jako zamlada: :-)))

• Nějak mi připadá, že už to poslední dobou není ono.
• Obsluha se mění snad každý měsíc (servírka s minisukněmi je pryč), ale všichni mají něco společného: rychlost šněka-důchodce po zápalu plic. Jakmile se hospoda trochu zaplní, klidně si na pitivo počkáte třičtvrtě hodiny.
• Vchodové dveře již byly opraveny.
• Pivo už není Nektar, ale "Měšťanský pivovat Polička", cena zůstává stejná.
• Přibyly skvěly plakáty. Výjimkou je jeden odporný pastělově pestrý výtvor zfetovaného rádobyumělce, hlásající něco ve smyslu "if you wanna see elves" a k tomu je přikreslen výmluvný 7micípý list.
• Na záchodě přibližně před roked došly papírové ručníky a doposud se nikdo nenamáhal je doplnit. Sice lidová moudrost praví "kdo šetří, ten má za tři", ale tohle mi připadá trochu moc.
• Byla ostraněna jedna "papundeklová" zeď, čímž byly odhaleny tajemné dveře kamsi do dvora. Žeby zahrádka??? Uvidíme v létě!

---

Březen 2000:
Po dlouhé době jsem se dostal do Hobita a čekalo mě hned několik překvapení:

Nektar i Polička jsou minulostí a plzeňský gigant Gambrinus zabral další hospodu. Nic proti "Gambáči," ale toho si můžu dát v každé druhé hospodě, zatímco Polička i Nektar byli (alespoň v Brně) jedineční

Do místnosti s kulečníkem byla nainstalována televize, na níž běží MTV. Teď už opravdu není slovo "rock" v názvu na místě. Škoda, poslouchat Backstreet Boys a podobné zhovadilosti mě zrovna nebere. A aby toho nebylo dost, byl jukebox přesunut do vedlejší místnosti k šipkám a dobrá CDčka někdo pro jistotu odstranil. Ono je to ostatně jedno, protože by steží přeřval TV. Všechny změny by se daly výstižně popsat následujícím: "Ať žije komerce!" (nejsem anarchista!) Mimochodem, papírové ručníky stále ještě nejsou k dispozici!!!