Cesta jde pořád dál a dál
kupředu, pryč jde od mých vrat.
Daleko už mi utekla
a musím za ní pospíchat.
Na těžkých nohou dám se vést
až k větší cestě, nežli znám,
tam, kde se stýká mnoho cest.
A potom kam? To nevím sám.
Koupelová píseň
Ať žije koupel večerní,
když spláchnem prach a bláto v ní!
Nezpívá jenom pitomec,
že horká voda je krásná věc!
Líbezný zvuk má tichý déšť,
potůček z kopce hopkuje;
lepší než stružka zvonící
je horká voda pářící.
Dobrá je v hrdle studená
pro toho, který žízeň má;
lepší je hrdlem pivo lít
a horkou vodu v lázni mít.
Vodotrysk, to je nádhera,
když voda k nebi vyvěrá,
lepší než chladná fontána
je v horké šplouchat nohama.
Sbohem, krbe s komnatou!
Sbohem, krbe s komnatou!
Ať padá déšť a vichry řvou,
jen nasedni, než se rozední,
jsme za lesem a za horou.
Roklinka s elfy čeká nás
na louce, nad níž strmí hráz,
do pustých blat nás žene chvat,
kam pak, to neví nikdo z nás.
Nepřítel za námi, před námi děs,
za lůžko postačí zelený les,
až nakonec vše zdoláme přec
a odpočineme od svých cest.
Tak nasedni! Tak nasedni!
Musíme jet, než se rozední.
Znám já hospodu, starou hospodu
Znám já hospodu, starou hospodu
rád se tam jdu potěšit;
dobré pivo tam vždycky vaří se,
až k nim přišešl sám člověk z měsíce,
jednou večer pivo pít.
Jejich podomek, ten má kocoura,
kterej na skřipky umí hrát;
jednou vysoko vrže písničku,
potom dole zas bručí chviličku,
všecičko zafidlá.
Hostinský zase pejska má,
ten má vtipy hrozně rád;
když se povede pěkná zábava,
ucho natáhne, smíchem štěkává,
může se potrhat.
Taky kravičku mají rohatou,
pyšnou jako princezna;
když jí muzika stoupne do hlavy,
chvostem zamává, skočí do trávy,
hnedle se do tance dá.
A těch mističek, celých ze stříbra,
a těch mističek, celých ze stříbra,
a těch stříbrných lžic!
Jeden zvláštní pár berou v něděli,
aby tak všichni hosté věděli,
že jich mají víc.
Člověk z Měsíce pije z hluboka,
kocour mňouká ostošest,
miska se lžící tančí po stole,
kráva hopkuje vzadu v stodole,
vlastní chvost si honí pes.
člověk z Měsíce vypil ještě džbán,
pak se pod stůl skutálel;
a tam o pivu snil si sladký sen,
hvězdy blednou však, málem svítá den,
on vám o tom nevěděl.
Řekne podomek: "Milý kocoure,
bílí koně z Měsíce
hlučně řehtají, uzdu hryzají,
ale pán jim spí, marně čekají,
slunko vyjde ve chvilce!"
A hned kocour mydlí fidli fidli,
že by mrtvý vstal;
vrže rychleji, vrže velice,
Zatím hostinský mužem z Měsíce,
pěkně zatřepal.
Muže z Měsíce vlekli do kopce,
složili ho v Měsíci,
koně za nimi rychle pádili,
kráva, jako kdyby ji honili,
za ní miska s lžící.
Kocour dál midlí fidli fidli,
rožštěkal se pes,
koně s krávou už stojí na hlavě,
hosti skáčou ven při té zábavě,
jako akdyž je chytne běs.
Ping a pong - struny pukají!
Kráva měsíc přeskočí,
pejsek, ten se vám tomu hrozně smál,
miska sobotní klidně běží dál,
lžička se k ní přitočí.
Sotva měsíček padl za kopec,
slunko hlavu pozvedá;
očím ohnivým málem nevěří:
Vždyť je bílý den, vždyť nešeří,
tak proč jdou všichni spát.
