Zajisté
jste četli alespoň jednu fantasy knížku od Terryho Pratchetta, kterýžto autor má vynikající smysl pro humor.
A proč vůbec o něm mluvím? Protože v jednom z mnoha svých příběhů o úžasné Zeměploše odehrávajících se
na placaté planetě nesené čtyřmi slony stojícími na hřbetu želvy A'Tuin... je narážka
na jedněmi milovaného a druhými nenáviděného Gluma.
Abych se přiznal, "Čarodějky na cestách" jsem četl už kdysi dávno a vůbec mě nenapadlo, na
co to má být narážka, za boha jsem si nemohl vzpomenout. Proto bych chtěl
poděkovat lidem, kteří mě na tuto perličku upozornili - díky.
Úryvek: (čarodějky plují na loďce podzemní řekou)
Zřetelně slyšely, že se teď do tichého bublání řeky, rušeného jen občasným dopadem
vodních kapek padajících z kamenné klenby, vmísilo pravidelné šplouch, šplouch
jakéhosi jiného plavidla, které se k nim přibližovalo.
"Někdo nás sleduje!" sykla Magráta.
Na okraji světelného kruhu vrhaného lucernou se objevily dvě nevelké, zelené
světelkující polokoule.
Jak se vzápětí ukázalo, byly to oči malého šedého stvoření, vzdáleně
připomínajícího žábu. Tvor seděl
obkročmo na kusu dřeva, pádloval rukama a blížil se k čarodějkám.
Doplul až k loďce. Dlouhé, vyzáblé a jakoby lepkavé prsty se sevřely na
dřevěném bortu a truchlivý obličej
se zvedal, až byl stejně vysoko jako tvar Bábi Zlopočasné.
"Naždárek", zahuhlalo stvoření, "já mám dneška naroženiny"
Všechny tři na něj chvíli v němém úžasu zíraly. Pak Bábi Zlopočasná uchopila
jedno veslo a pevnou
rukou udeřila obludku do hlavy. Ozvalo se hlasité šplouchnutí následované
řadou vzdalujících se kleteb.
"Odporný malý hnusák,"prohlásila Bábi, když se vydaly na další cestu. "Zdálo se mi,
že by mohl dělat potíže."
"Určitě," přikývla Stařenka Oggová. "Vždycky jsou to tihle mrňaví slizouni, na který
si člověk musí dávat největší pozor."
"Jenom by mě zajímalo, co po nás vlastně chtěl?" zamyslela se Magráta.
